I am pleased to advise that you have been granted a student visa... - tak touto větou začínala nejdůležitější informace za uplynulé tři týdny, kterou bylo to, že jsme obdrželi nová (dependantská) víza. Abych ale nepředbíhal, tak to vezmu od začátku.
V posledním příspěvku jsem se zmínil, že jsem kdesi byl, a to "kdesi" bylo na ANZAC bridge, což je relativně nový most otevřený roku 1995, který spojuje čtvrti Pyrmont a Glebe Island. Díky výšce (železobetonových sloupů) 120 m je nepřehlédnutelnou částí Sydney. Most byl pojmenován ANZAC (Australian and New Zealand Army Corps) jako uctění památky padlých Austrálie a Nového Zélandu v první světové válce. Na západním konci mostu jsou umístěny dvě bronzové sochy - Australského a NZ vojáka a na každém z pylonů vlaje vlajka. Více informací asi nemá cenu psát (koneckonců si je přeci můžete vygooglit :), takže tady nějaké obrázky:
Cestou domů jsem se ještě vydal prozkoumat "legendární" Sydney Fish Market (rybí trh) a prošel jsem si i okolí Wentworth parku, kde jsem viděl australské papoušky pěkně zblízka a taky "ptačí lady", se kterou jsem vedl krátký ornitologický rozhovor :D.
Aby těch mostů nebylo málo, tak jsem se poté v neděli vydal na Harbour Bridge a prošel jsem se po něm na druhý konec do North (severního) Sydney, kde jsem byl vlastně úplně poprvé (většinou je to první místo, kam se lidé vydají po příletu do Sydney).
Téhož večera nám Romča připravila menší překvapení s trochou adrenalinu, protože se rozhodla pozvat hasiče na "dobré české víno". Že nechápete? Vysvětlím.
Carol totiž objevila konečně nějaké dobré, sladší víno, které se dá normálně pít, aniž by měl člověk nohy v pěst (tedy pokud ho nevypije hodně) a pár dnů před tím, udělala cosi jako kolumbijský svařák. V neděli se rozhodla Romča udělat ten český, jenže se to trochu vymklo. Když totiž míchala karamel, tak ji vyrušil Joel, protože potřeboval náplast a tím pádem karamel zůstal nehlídán. Když jsem po chvilce ucítil pálící se zápach už bylo jaksi pozdě a z hrnce se linul hustý šedý dým. V mžiku se rozhoukal požární hlásič u nás v obýváku, což takový problém nebyl, protože se dá lehce vypnout, ale aby se rychleji vyvětralo, tak holky otevřely dveře na chodbu, kde se rozeřval požární hlásič pro celý vchod a tím pádem i poplach pro celý blok!!! V praxi to znamenalo to, že pár sousedů pobíhalo po chodbě se snahou zjistit, kde se co děje a někteří se rovnou evakuovali na ulici (což by nejspíše měli udělat všichni). Musím přiznat, že mi nebylo zrovna do zpěvu, když jsem se musel přihlásit přijíždějícím hasičům, kdo že to vlastně způsobil tuhle paniku. Z práce jsem totiž věděl, že jeden takovýto planý výjezd hasičů může přijít až na pěkných pár stovek dolarů, což se naštěstí nekonalo... Hasiči byli milí, na centrálním panelu vypnuli ten rámus a pak nám ještě omrkli byt, jestli je vše v pořádku...
Ještě stojí za zmínku to, že se tohle všechno odehrálo asi v 11 večer a že při příjezdu hasičů bylo na ulici evakuovaných dobrých 20 lidí (někteří i pěkně v župánku :).
Teď s odstupem času je to docela prdel a vlastně i dobrá zkušenost. Výjezd jsme platit nemuseli a navíc teď víme, že když se něco takového semele a spustí se poplach, tak by jsme se měli evakuovat (pamatuji si, jak jsme kvůli tomu tenkrát nemohli spát a divili jsme se, co je to za hluk :). Jinak abychom nevypadali jako nějací kreténi, tak musím napsat, že tyhle poplachy jsou zcela běžnou věcí. Houkající hasiče tady vídáte každý den a hlásiče z bytů jsou slyšet taky celkem často. Pamatuju si, že když Joel zpočátku vařil, tak že hlásič v bytě zapínal téměř obden :). Z celé téhle akce plyne jedno ponaučení: pokud se něco takového stane, tak v bytě větrat tak, že neotevřete dveře na chodbu. Hlásič v bytě lze vypnout lehce - buď tlačítkem, nebo odvětráním. Oproti tomu spuštěný hlásič na chodbě vypne pouze požární jednotka...
Následující sobota (10.7.) se nesla ve znamení oslav (dá-li se tak nazvat i rozlučka...). Já jsem v odpoledních hodinách vyrazil do North Sydney, kde měla oslavu narozenin moje bývalá slovenská kolegyně z hotelu a na osmou hodinu jsem se měl setkat v Newtownu s Romčou a Joelem, abychom se společně vydali na rozlučku Radka a Magdy, kteří se vraceli domů. Vzhledem k tomu, že party u Moniky (té kolegyně) byla dosti příjemná a v dobrém tempu, tak jsem se do Newtownu dostal až na jedenáctou. Rozlučka se konala v Monal café a Radek a dalších pár hudebníků i něco zahráli, což jsem bohužel propásl, kvůli mému pozdnímu příchodu :(. Kdyby jste si nebyli jistí tím, kdo je to Radek, tak je to ten saxofonista, co se mnou dělal v hotelu a Magda je jeho přítelkyně, která tenkrát vlastně dohodila práci pro Romču v překladatelské firmě. Je to docela škoda, protože zase odjeli jedni z fajn lidí, které jsme tu poznali. Ať se jim tedy daří... .-)
Díky pozdnímu návratu byla neděle dosti odpočinková.
Tuším ,že to bylo v úterý třináctého, kdy jsme ve schránce nalezli macatou obálku, ve které jsme se dočetli, že jsme obdrželi nová víza. Víza máme platná do konce září 2011, ale jak jsme už nadhodili, v současné době zde plánujeme pobýt do dubna...
Nevím jestli má cenu to tady ještě nějak rozebírat, ale pouze upřesním to, že Romča teď bude studovat (od 2.8.) turismus na Bridge College a já jsem její dependant. Víza jsme tentokráte obdrželi bez menších problémů, protože jsme nemuseli dodávat žádné další dokumenty. Předložili jsme jim úplně to stejné jako při naší úplně první žádosti (bez těch dokumentů, které jsme později k první žádosti museli ještě dodat), akorát jsme přiložili dva pohledy, které nám sem přišli ze zahraničí a dále společné účtenky o placení nájmu. Od první žádosti o víza se vše lišilo tím, že nám poslali zpět veškeré dokumenty, které jsme předložili. Víza jsme měli automaticky dostat na další dva roky, ale vzhledem k tomu, že si Romča vybrala kratší kurz, tak je máme "pouze" do září 2011.
Protože jsme obdrželi nová víza, tak jsme si následující pátek (16.7.) zašli na pizzu a bylo to vlastně poprvé, co jsme si sami zašli jen tak někam na večeři do restaurace, protože většinou, když už jsme jedli někde venku, tak to byl fastfood.
Já jsem si v sobotu večer zašel opět do nedalekého hotelu na trochu DnB a dubíku. Domů jsem se vrátil na druhou hodinu a přes internet jsem sledoval zápas prvního kola fotbalové ligy, ve kterém Hradec porazil Spartu, takže jsem probdělé noci rozhodně nelitoval. Je teda pravda, že kvůli zdejšímu internetu jsem utkání viděl v naprosto příšerné kvalitě, ale v některých chvílích jsem viděl i míč, takže to zas tak špatné nebylo :D :D.
Vzhledem k tomu, že jsme se dostali do "druhého poločasu" v Austrálii, tak jsem si dal předsevzetí (a snažím se k tomu nutit i ostatní), aby jsme měli trochu aktivnější víkendy. Tzn. na místo prosezených více než deseti hodin u počítače každý víkend tam sedím o dvě-tři hodiny méně .-). S tou aktivností je to myšleno tak, že budeme prozkoumávat blízké i vzdálenější okolí, když zatím nejsou peníze na nějaký výlet mimo město. Je tady spousta parků a dalších atrakcí, jako muzea apod.
Aby nezůstalo jenom u holých slov, tak jsme hned v neděli vyrazili do Bicentennial parku, ze kterého je mj. pěkný výhled na ANZAC bridge. Původně jsem tam chtěl jít na západ slunce, ale kvůli těm hlemýžďům, co s náma šli, se nám to nepodařilo, ale i tak to byla příjemná procházka. Jsem zvědav, jestli se ještě někam vypravíme :).
O tom, co se dělo teď o posledním víkendu (24.7.) napíšeme někdy příště.
Díky tomu, že teď máme oba prázdniny, tak můžeme pracovat 24hod denně. Docela se to hodí, protože já teď dočasně dělám v týdnu od pondělí do pátku, což je znát i na výplatě. Hodí se to dvojnásob, protože Romča zatím pořád nemůže najít práci. Posílá hlavně životopisy a už absolvovala i nějaké pohovory, ale zatím bohužel nic... :(
Co se počasí týká, tak jsme prý lehce za polovinou zimy. Tak extrémní teploty (na zdejší poměry), o kterých jsem psal minule, se už neobjevili, ale po ránu bývá někdy celkem chladno kolem 8 stupňů (odpoledne ale můžete jít ven jen v tričku). Aktuálně nám tu poslední čtyři dny dost prší a některé dny docela vytrvale.
Na závěr se musím trochu omluvit za opožděný příspěvek (sliboval jsem ho už před delším časem), ale jeho sesmolení byla tentokráte docela křeč... Asi třikrát jsem si sedl k PC, že se dám do psaní, ale nějak jsem nebyl schopen. Navíc teď nemám volné pátky, kdy jsem obvykle psával, protože jsem býval doma sám a byl tu větší klid na psaní. Uvidíme, jak to půjde příště... Co říkáš Romčo? :D
ahoj Vojto, koukala jsem na fotky, az kdyz jsi odesel z Monci oslavy, tak jsem si rikala, ze uz jsem Te nekde videla, nez jsem letela do Sydney, tak jsem cetla tento blog jako jeden z dalsich :-) jinak zdravim a preji Romce pevne nervy, take se zase divam po praci neni to sranda.Barca (na fotce s Moncou) :-¨)
OdpovědětVymazatAhoj, dobrý o vás zase něco slyšet. Ať se vám daří a rád bych někdy slyšel od Romči víc o té škole. Tak někdy něco podnikenm, ok? Zatim. :)
OdpovědětVymazatO děkuji za perfektní tip. Obcházel jsem ten Anzac Bridge a myslel jsem si, že je jen pro auta. Teď už vím, co podniknu velmi brzy před setměním. Tak hodně štěstí při dalších výletech a hledání práce.
OdpovědětVymazatpro Báru: Jsem v obraze a zdravím .-), díky za držení palců.
OdpovědětVymazatpro Jakuba: Jde to čím dál hůř psát tyhle blogy... :).
Romča snad někdy něco napíše a nejen o škole. Kdyby jsi ale potřeboval něco vědět nutně, tak se ozvi. Brzy začnou BBQs, tak se snad někde potkáme.
pro kapiho: ANZAC mám hodně rád (+ okolní čtvrti). Jinak z ANZACu zas takovej dobrej výhled není - lepší je se dívat na něj .-). Díky a enjoy!