pátek 30. července 2010

Takovej novej příspěvek

(2.7. - 23.7. 2010)

I am pleased to advise that you have been granted a student visa... - tak touto větou začínala nejdůležitější informace za uplynulé tři týdny, kterou bylo to, že jsme obdrželi nová (dependantská) víza. Abych ale nepředbíhal, tak to vezmu od začátku.


V posledním příspěvku jsem se zmínil, že jsem kdesi byl, a to "kdesi" bylo na ANZAC bridge, což je relativně nový most otevřený roku 1995, který spojuje čtvrti Pyrmont a Glebe Island. Díky výšce (železobetonových sloupů) 120 m je nepřehlédnutelnou částí Sydney. Most byl pojmenován ANZAC (Australian and New Zealand Army Corps) jako uctění památky padlých Austrálie a Nového Zélandu v první světové válce. Na západním konci mostu jsou umístěny dvě bronzové sochy - Australského a NZ vojáka a na každém z pylonů vlaje vlajka. Více informací asi nemá cenu psát (koneckonců si je přeci můžete vygooglit :), takže tady nějaké obrázky:


dekorace pod mostem v Pyrmontu


tudy se dostanete na ANZAC bridge...



... který je hojně využíván cyklisty



most je střežen kamerovým systémem, neb je to prý potenciální cíl teroristického útoku


původní most, jehož úlohu převzal ANZAC


takhle masivní jsou "mostní lana"


voják, ...


... který měl právě péro za kloboukem...


nutné dobyvatelské foto


voják z druhé strany silnice

Cestou domů jsem se ještě vydal prozkoumat "legendární" Sydney Fish Market (rybí trh) a prošel jsem si i okolí Wentworth parku, kde jsem viděl australské papoušky pěkně zblízka a taky "ptačí lady", se kterou jsem vedl krátký ornitologický rozhovor :D.


puzzle? :)



:)





rybářské lodě u Fish marketu


na jedné z lodí byl dokonce i pověstný mořský vlk... :D



Wentworth park


máte-li zájem, můžete i přenocovat...



Ptačí lady

Aby těch mostů nebylo málo, tak jsem se poté v neděli vydal na Harbour Bridge a prošel jsem se po něm na druhý konec do North (severního) Sydney, kde jsem byl vlastně úplně poprvé (většinou je to první místo, kam se lidé vydají po příletu do Sydney).


chodník na Harbour Bridge (skočit dolů asi nebude moc jednoduché...)


pohled na "city"


provoz u Opery


když budete hledat, tak najdete i lidi, kteří si vyšli na most


Téhož večera nám Romča připravila menší překvapení s trochou adrenalinu, protože se rozhodla pozvat hasiče na "dobré české víno". Že nechápete? Vysvětlím.
Carol totiž objevila konečně nějaké dobré, sladší víno, které se dá normálně pít, aniž by měl člověk nohy v pěst (tedy pokud ho nevypije hodně) a pár dnů před tím, udělala cosi jako kolumbijský svařák. V neděli se rozhodla Romča udělat ten český, jenže se to trochu vymklo. Když totiž míchala karamel, tak ji vyrušil Joel, protože potřeboval náplast a tím pádem karamel zůstal nehlídán. Když jsem po chvilce ucítil pálící se zápach už bylo jaksi pozdě a z hrnce se linul hustý šedý dým. V mžiku se rozhoukal požární hlásič u nás v obýváku, což takový problém nebyl, protože se dá lehce vypnout, ale aby se rychleji vyvětralo, tak holky otevřely dveře na chodbu, kde se rozeřval požární hlásič pro celý vchod a tím pádem i poplach pro celý blok!!! V praxi to znamenalo to, že pár sousedů pobíhalo po chodbě se snahou zjistit, kde se co děje a někteří se rovnou evakuovali na ulici (což by nejspíše měli udělat všichni). Musím přiznat, že mi nebylo zrovna do zpěvu, když jsem se musel přihlásit přijíždějícím hasičům, kdo že to vlastně způsobil tuhle paniku. Z práce jsem totiž věděl, že jeden takovýto planý výjezd hasičů může přijít až na pěkných pár stovek dolarů, což se naštěstí nekonalo... Hasiči byli milí, na centrálním panelu vypnuli ten rámus a pak nám ještě omrkli byt, jestli je vše v pořádku...
Ještě stojí za zmínku to, že se tohle všechno odehrálo asi v 11 večer a že při příjezdu hasičů bylo na ulici evakuovaných dobrých 20 lidí (někteří i pěkně v župánku :).
Teď s odstupem času je to docela prdel a vlastně i dobrá zkušenost. Výjezd jsme platit nemuseli a navíc teď víme, že když se něco takového semele a spustí se poplach, tak by jsme se měli evakuovat (pamatuji si, jak jsme kvůli tomu tenkrát nemohli spát a divili jsme se, co je to za hluk :). Jinak abychom nevypadali jako nějací kreténi, tak musím napsat, že tyhle poplachy jsou zcela běžnou věcí. Houkající hasiče tady vídáte každý den a hlásiče z bytů jsou slyšet taky celkem často. Pamatuju si, že když Joel zpočátku vařil, tak že hlásič v bytě zapínal téměř obden :). Z celé téhle akce plyne jedno ponaučení: pokud se něco takového stane, tak v bytě větrat tak, že neotevřete dveře na chodbu. Hlásič v bytě lze vypnout lehce - buď tlačítkem, nebo odvětráním. Oproti tomu spuštěný hlásič na chodbě vypne pouze požární jednotka...


Normálka, ne? Typický český svařák... :)

Následující sobota (10.7.) se nesla ve znamení oslav (dá-li se tak nazvat i rozlučka...). Já jsem v odpoledních hodinách vyrazil do North Sydney, kde měla oslavu narozenin moje bývalá slovenská kolegyně z hotelu a na osmou hodinu jsem se měl setkat v Newtownu s Romčou a Joelem, abychom se společně vydali na rozlučku Radka a Magdy, kteří se vraceli domů. Vzhledem k tomu, že party u Moniky (té kolegyně) byla dosti příjemná a v dobrém tempu, tak jsem se do Newtownu dostal až na jedenáctou. Rozlučka se konala v Monal café a Radek a dalších pár hudebníků i něco zahráli, což jsem bohužel propásl, kvůli mému pozdnímu příchodu :(. Kdyby jste si nebyli jistí tím, kdo je to Radek, tak je to ten saxofonista, co se mnou dělal v hotelu a Magda je jeho přítelkyně, která tenkrát vlastně dohodila práci pro Romču v překladatelské firmě. Je to docela škoda, protože zase odjeli jedni z fajn lidí, které jsme tu poznali. Ať se jim tedy daří... .-)
Díky pozdnímu návratu byla neděle dosti odpočinková.


North Sydney



Monika


Romča se Šárkou (tč. kolegyní z práce)


já s Radkem a Magdou

Tuším ,že to bylo v úterý třináctého, kdy jsme ve schránce nalezli macatou obálku, ve které jsme se dočetli, že jsme obdrželi nová víza. Víza máme platná do konce září 2011, ale jak jsme už nadhodili, v současné době zde plánujeme pobýt do dubna...
Nevím jestli má cenu to tady ještě nějak rozebírat, ale pouze upřesním to, že Romča teď bude studovat (od 2.8.) turismus na Bridge College a já jsem její dependant. Víza jsme tentokráte obdrželi bez menších problémů, protože jsme nemuseli dodávat žádné další dokumenty. Předložili jsme jim úplně to stejné jako při naší úplně první žádosti (bez těch dokumentů, které jsme později k první žádosti museli ještě dodat), akorát jsme přiložili dva pohledy, které nám sem přišli ze zahraničí a dále společné účtenky o placení nájmu. Od první žádosti o víza se vše lišilo tím, že nám poslali zpět veškeré dokumenty, které jsme předložili. Víza jsme měli automaticky dostat na další dva roky, ale vzhledem k tomu, že si Romča vybrala kratší kurz, tak je máme "pouze" do září 2011.

Protože jsme obdrželi nová víza, tak jsme si následující pátek (16.7.) zašli na pizzu a bylo to vlastně poprvé, co jsme si sami zašli jen tak někam na večeři do restaurace, protože většinou, když už jsme jedli někde venku, tak to byl fastfood.
Já jsem si v sobotu večer zašel opět do nedalekého hotelu na trochu DnB a dubíku. Domů jsem se vrátil na druhou hodinu a přes internet jsem sledoval zápas prvního kola fotbalové ligy, ve kterém Hradec porazil Spartu, takže jsem probdělé noci rozhodně nelitoval. Je teda pravda, že kvůli zdejšímu internetu jsem utkání viděl v naprosto příšerné kvalitě, ale v některých chvílích jsem viděl i míč, takže to zas tak špatné nebylo :D :D.

Vzhledem k tomu, že jsme se dostali do "druhého poločasu" v Austrálii, tak jsem si dal předsevzetí (a snažím se k tomu nutit i ostatní), aby jsme měli trochu aktivnější víkendy. Tzn. na místo prosezených více než deseti hodin u počítače každý víkend tam sedím o dvě-tři hodiny méně .-). S tou aktivností je to myšleno tak, že budeme prozkoumávat blízké i vzdálenější okolí, když zatím nejsou peníze na nějaký výlet mimo město. Je tady spousta parků a dalších atrakcí, jako muzea apod.

Aby nezůstalo jenom u holých slov, tak jsme hned v neděli vyrazili do Bicentennial parku, ze kterého je mj. pěkný výhled na ANZAC bridge. Původně jsem tam chtěl jít na západ slunce, ale kvůli těm hlemýžďům, co s náma šli, se nám to nepodařilo, ale i tak to byla příjemná procházka. Jsem zvědav, jestli se ještě někam vypravíme :).








večerní "city"

O tom, co se dělo teď o posledním víkendu (24.7.) napíšeme někdy příště.

Díky tomu, že teď máme oba prázdniny, tak můžeme pracovat 24hod denně. Docela se to hodí, protože já teď dočasně dělám v týdnu od pondělí do pátku, což je znát i na výplatě. Hodí se to dvojnásob, protože Romča zatím pořád nemůže najít práci. Posílá hlavně životopisy a už absolvovala i nějaké pohovory, ale zatím bohužel nic... :(

Co se počasí týká, tak jsme prý lehce za polovinou zimy. Tak extrémní teploty (na zdejší poměry), o kterých jsem psal minule, se už neobjevili, ale po ránu bývá někdy celkem chladno kolem 8 stupňů (odpoledne ale můžete jít ven jen v tričku). Aktuálně nám tu poslední čtyři dny dost prší a některé dny docela vytrvale.

Na závěr se musím trochu omluvit za opožděný příspěvek (sliboval jsem ho už před delším časem), ale jeho sesmolení byla tentokráte docela křeč... Asi třikrát jsem si sedl k PC, že se dám do psaní, ale nějak jsem nebyl schopen. Navíc teď nemám volné pátky, kdy jsem obvykle psával, protože jsem býval doma sám a byl tu větší klid na psaní. Uvidíme, jak to půjde příště... Co říkáš Romčo? :D

sobota 17. července 2010

10 000 návštěv na blogu


Je to skoro neuvěřitelné, ale dnes se celková návštěvnost našeho blogu překulila přes číslo 10 000 návštěv (a to nám jich ještě pár desítek chybí, neboť jsme měli nějaké výpadky v měření minulý rok v říjnu)!! Všem, kteří nás pravidelně, nebo nepravidelně navštěvují, pěkně děkujeme!
To, že jsme si dobrých sedm a půl tisíce návštěv naklikali sami, je věc jiná :D SmiliesFTW.com
SmiliesFTW.com

Další věc, která je potěšující, je ta, že se nám zakulacuje i číslo jedinců hlasujících do ankety, z čehož je možno vyvodit, že náš blog navštívilo téměř 100 různých lidí (díky tomu, že jde hlasovat pouze jednou z každé IP adresy může být počet o dost vyšší).

Teď už ale dost oslavných vavřínů a hurá na příspěvek.

Půjde-li všechno dobře, tak se tu třeba zítra objeví...

DÍKY ZA ZÁJEM, VOJTA a ROMČA

sobota 3. července 2010

Flashback: 5. 6. - 1. 7. 2010

flashback = pohled zpět .-)

Tak nám tady uběhl další měsíc a my jsme během něj nenapsali jediné info, co se tady děje. Myslím, že je docela o čem psát, takže hurá do toho...

Dnes máme pátek a já mám tradičně volný den. Celé dopoledne jsem strávil na takové delší procházce (o které napíšu někdy příště), která vznikla z toho, že jsem musel navštívit kancelář naší firmy skrze nějaké papírování. Doufám tedy, že to ještě dnes stihnu nějak dopsat a zveřejnit...

5.6. v sobotu jsem se v posledním příspěvku zmínil o tom, že jsme si našli novou spolubydlící z Brazílie. Všechno klaplo dle dohody a Flavia se k nám téhož dne večer nastěhovala. Od začátku se jevila hodně v pohodě a můžu to napsat i dnes po bezmála měsíčním soužití. Jmenuje se tedy Flavia (+ dalších X jmen :), je z Rio de Janeira (jeden z mála lidí z Brazílie, který není ze Sao Paula), je jí 26 (vůbec na to nevypadá) a studovala biologii. Umí po sobě uklízet, chápe princip share-ubytování a má zájem podílet se na chodu domácnosti - takže úplný opak Vivan :). Má samozřejmě i nějaké mouchy, ale to má přeci každý, že...

Následující týden byl mým posledním na Ability, a pokud všechno dobře klapne, tak i posledním školním týdnem v Sydney. Nevím teď přesně, co všechno jsem psal o mé třídě a co ne, ale tuším, že jsem nepsal o Jacintě, mojí učitelce.
Jakožto většina učitelů z Ability byla i Jacinta nějakým směrem nadaná - v jejím případě to bylo herectví. První den se nám jen tak zmínila, že jí zajímá herectví a až v polovině kurzu jsme se o ní dozvěděli, že se objevila v jedné docela dosti kladně hodnocené divadelní hře, dále pak v nějaké té reklamě, a dokonce i ve dvou epizodních rolích ve dvou (samozřejmě Australských) seriálech. Nevím, jestli u nás běžel seriál "All saints" (tak právě koukám, že ano a že je to dobrý odpad :), ale "McLeodovy dcery" u nás běžely určitě. Jacinta se tam objevila v jedné epizodní roli v sedmé řadě, takže jsem po dlouhém a dlouhém hledání našel onen díl na internetu a zhlédl ho. Většina lidí říká, že první dvě série tohoto seriálu docela ušly. Ten díl, co jsem viděl já, byl docela špatný, ale jeho kvalita nebo nekvalita nebyla tím pravým důvodem, proč jsem ho sledoval, že? Byla to docela sranda vidět svojí paní učitelku po boku jejího seriálového partnera - vyšinutého vesničana s brokovnicí. Ona hrála navíc těhotnou a v oné epizodě dokonce porodila :). Co bylo ale nejzvláštnější byl český dabing, protože vidět nadabovaného někoho, koho denně potkáváte je fakt hodně divný. Když jsem se jí poté zmínil, že jsem to viděl, tak se chudák skoro červenala :).


tady někdo bude rodit...


... a tady už někdo rodí (tak trochu jako kráva :)


poporodní pohoda


Co se týká samotného kurzu (příprava na certifikát FCE), tak jsem byl hodně spokojen (velkou zásluhu na tom měla asi i Jacinta). Oproti General English je to pořád jenom učení a nějaké hry, při kterých se zabije nejvíce času, se tam hrají jenom minimálně. Pro mě, jakožto pro pracujícího študenta to bylo hodně přínosné, protože doma nebyl absolutně čas na nějaké učení... Moje výsledky nebyly nějak extrémně oslnivé, ale určitě tam bylo vidět postupné zlepšování. Kdyby byl čas a snaha se učit, tak by to bylo fakt super.
Musím sem taky napsat, že když jsem si vybíral kurzy v ČR, tak mi v agentuře říkali, že FCE je hlavně o učení a že to člověku dá více než General. Já jsem to celkem ignoroval, protože mě vize toho, že se budu někde po večerech drtit angličtinu zrovna dvakrát nelákala. Teď už bych to udělal ale jinak. Co tím chci vlastně říct? Jenom to, že pokud se sem chystáte a máte angličtinu na stupni intermediate, tak určitě zkuste FCE. Pokud nejste rozmluvený, nebo se potřebujete nějaký ten týden na otrkání, tak si vezměte něco málo General, ale pak zkuste určitě tohle. Mohu jenom doporučit.


Jacinta mimo zář filmových reflektorů :)


"hardworking students"


Brasilian girls


Renata, Ivano (Ita), Cibelle, Luciana, Carolina, Kassia, Jacinta, Juan (Col) a Já

V pátek 11.6. byl tedy můj (i zbytku třídy) poslední den na Ability, takže bylo jasné, že se to bude muset někde zapít. Na(ne)štěstí téhož večera začínalo mistrovství světa ve fotbale, takže jsme se po škole všichni vydali směr Darling Harbour, kde jsou dvě velkoplošné obrazovky a všechna utkání se tam vysílají live. Onoho večera tam tedy bylo vysíláno slavnostní zahájení šampionátu a úvodní utkání mezi Mexikem a JAR. O pár řádků výše jsem napsal naneštěstí - to proto, že už v té době začínalo večer opravdu přituhovat a navíc tam měli i celkem drahé pivo (nevím jak vás, ale mě vize klepání kosy a pití studeného drahého piva nepřijde moc přitažlivá). Kdybychom zašli někam do baru, tak to mohlo být asi trochu veselejší, ale i tak byl ten večer hodně příjemný.
Když jsme tam kolem sedmé dorazili, tak tam bylo jen pár lidí. O tři hodiny později to bylo o něčem jiném a dojít si pro pivo byl vážně docela masakr. Před samotným zahájením i prvním zápasem bylo hodně doprovodných akcí, takže se člověk neměl čas nudit. Bylo fakt docela zajímavé sledovat ukázky z kvalifikačních skupin, protože každý kvalifikovaný tým tam měl nějakého svého fanouška. Když se na obrazovce ale objevila Brazílie, tak to bylo fakt něco. Ačkoliv tam bylo hodně Australanů, kteří udělali slušnou atmosféru, tak brazilským příznivcům nesahali ani po kotníky. Bylo to fakt zvláštní a strašně rozdílný oproti ČR. Tolik různorodých fans na jedné hromadě a to nemluvím o tom, když najednou pár desítek z nich začalo tančit nějakej fotbalovej taneček... Domů jsem se dostal docela promrzlej asi v jednu ráno.
Živé přenosy fotbalových utkání tady vycházejí na 21:30, půlnoc a na 4:30, což není pro fotbalového fanouška zrovna ideální... V následujících týdnech od zahájení, když jsem po páté ráno procházel přes Darling Harbour, tak jsem měl možnost vidět kousky několika utkání i skupinky fanoušků, které tam v tu dobu byly. Když jsem viděl italské fans, tak jsem byl docela překvapen, kolik jich tam v tu dobu bylo. O pár dnů je ale samozřejmě troufl kdo jiný než Brazilci... Pokud to dnes večer vyjde a já nebudu příliš unavený a nebo líný, tak se půjdu podívat na utkání Brazílie - Nizozemsko, abych okusil atmosféru na vlastní kůži.


s Renatou, Ivanem a Fernandou

Od 12. května do 1. srpna probíhá v Sydney sedmnáctý ročník umělecké výstavy nazvané link: Biennale of Sydney, který se zde koná vždy po dvou letech. Krom několika vystavených exponátů ve městě jich je většina vystavena na ostrově zvaném Cockatoo Island, což je místo, kde kdysi bývala věznice a dnes je to místo určené především pro rekreaci.
My jsme se na výstavu (nebo spíše na výlet) vypravili v sobotu 12.6. Někteří z vás asi zaregistrovali úvodní obrázek blogu, který byl pořízen právě tam.
V sobotu odpoledne jsme se tedy vydali pěšky k Opeře na Circular Quay, odkud na výstavu jezdí zdarma ferry (loď). Pro nás to byl teprve druhý výlet lodí za celou dobu, co jsme tady, což je skoro k nevíře. Na ostrov jsme jeli asi 20 minut a když jsme tam dorazili, tak jsme měli necelé dvě hodiny na prohlídku. Spíše jsme to tam tedy proběhli a viděli výtvory zajímavé, méně zajímavé, nezajímavé a nebo zkrátka nepochopené. Škoda, že jsme se na ostrov dostali až tak pozdě, protože ke konci už byly některé výtvory zkrátka vypnuté, což byl u těch, které stály na zvuku či světle podstatný nedostatek :(. Mně se to tam docela líbilo a myslím si, že by to chtělo více času na prozkoumání jednotlivých exponátů, takže pokud bude čas, tak se tam ještě jednou vypravím. Cesta domů se nám trochu protáhla, protože na poslední loď, která od tamtud odplouvala čekal asi trojnásobek lidí její kapacity, takže jsme museli čekat na posilu.


náš výlet


v Darling Harbouru





bezdomovec


malé děti ve velkém městě (vpravo dole :)




náš torpédoborec



fotka s vlakem - jen pro představu o velikosti mostu


Joel y Flavia


ANZAC bridge v pozadí



Cockatoo Island




kemp na ostrově


holky se spícím Fidelem (který opravdu dýchal)


já s nespícím Vladimirem




na kraviny bylo času dost



škoda že tahle expozice byla vypnutá :(



povědomé foto


když jsme se vraceli, tak byla Opera v barvách

Po vydařeném víkendu následovalo nevydařené pondělí. Už před víkendem nám totiž začal blbnout boiler, takže jsme měli menší problémy s teplou vodou. V neděli se přišel podívat Roy, cože to máme za problém, a abychom to mohli omrknout, jsme museli pohnout s pračkou. Když jsme ji dávali zpět, tak jsme jaksi nedali odtokovou hadici z pračky tam, kde by měla být... ... a v pondělí si Joel vypral várku oblečení. Takže nám nevlastním přičiněním vytopil patro. Všude je koberec, takže se pěkně nasákl špinavou vodou z pračky. Nejvíce vody se dostalo do chodby a bohužel i do našeho pokoje, kde jsme měli polovinu koberce nasáklou. Následovaly asi tři dny sušení, úklidu, a dokonce se dostavil i opravář, takže jsme to zvládli celkem rychle. Jediný problém s boilerem je ten, že když ohřeje vodu, tak nevypne ohřev, ale na místo toho vařící vodu vypustí do odpadu (takže "trochu" plýtvání vody a elektřiny, nic víc).


sušící proces



Další festival, který tady proběhl (27.5. - 21.6.) byl Vivid Sydney - A festival of light, music and ideas (vp: festival světla, hudby a nápadů). V rámci tohoto festivalu se konalo několik představení, koncertů a byly "nasvíceny" některé budovy ve městě a hlavně i dominanta Sydney - Opera House. My jsme se bohužel k opeře nestihli vypravit skupinově, takže někteří viděli jen nějaká menší dílka vystavená ve městě. Já jsem "za pět minut dvanáct" v neděli dvacátého zjistil, že je poslední možnost vypravit se k Opeře udělat nějaké fotky, takže jsem se taky vypravil. Bohužel kvalita nočních fotek je taková jaká je :( a navíc jsem ani neměl plně dobitý foťák, takže nevydržely baterky na dalších pár budov ve městě, škoda...
Tady alespoň něco málo "použitelných" fotek...


u mezinárodního terminálu se to fotografama jen hemžilo


Harbour Bridge













hudební konservatoř


Nejpodstatnější událostí za uplynulý měsíc ale bylo to, že se odstěhovala naše všemi oblíbená spolubydlící Vivian. Nevím, jestli má cenu se o tom nějak rozepisovat. Uvedu tedy jen to, že jsem s ní stihl jednu příjemnou hádku v předposledním týdnu, když tady ještě pobývala a že nám stačila zničit jednu ze dvou pánví. Oproti tomu musím ale napsat, že s ní byl poslední týden naprosto v pohodě a kdyby takhle fungovala pořád... No, nemá cenu řešit...
Podstatné je to, že už máme novou pánev :), dokonce i nový hrnec (kterého jsme se dočkali po 7mi měsících :), a dokonce i novou spolubydlící. Vivian se odstěhovala minulou sobotu (26.6.) večer a následujícího dne se k nám vrátila naše staronová spolubydlící Carol. Carol je chytré děvče, které ví, kde hledat kvalitní spolubydlící :D. Takže už za sebou skoro máme první týden s novou pánví, hrncem a Carol a je to fakt paráda (no fakt, že pánev je už škráblá :).

Na závěr už zbývá napsat jenom o práci a vízech.
Co se práce týká, tak jsme se dozvěděli pro nás docela zásadní novinku a to, že pokud má student prázdniny, tak i jeho dependant může pracovat neomezeně! Co z toho v reálu vyplývá? Já jsem si požádal na prázdniny o více pracovních dnů (zatím mám jen jeden :( ) a Romča tráví většinu dne v práci. Je to docela příjemný, když člověk vidí výplatu za období, kdy pracuje bez omezení...
Co už tolik příjemný ale není je to, že Romče končí v práci projekt a dnešek pro ní je nejspíše posledním dnem jakožto korektorky překladů. :( Jak to bude s její prací nadále zatím netušíme. Je možné, že Romču povolají zpět, až budou mít nový projekt, ale kdo ví, kdy to bude. Romča se tedy teď opět bude soustředit na inzeráty a životopisy...
Já to mám v práci už hodně v klidu (snad to nezakřiknu). Před čtrnácti dny mi změnili pracovní "rozvrh" (věci, které musím dělat), takže teď mám více času na takové ty extra prácičky, které jsou vyžadovány a na které před tím nezbýval čas. Francouzka už je taky v pohodě a včera mi navíc přinesla dodatečně blahopřání k narozeninám a v obálce byly krom blahopřání i dva lístky do kina (to dávají všem zaměstnancům, ne jenom mě :), takže člověk je fakt rád, že je pod takovým zaměstnavatelem (obzvláště v kontrastu s tím předchozím).

Co se týká těch víz, tak vězte, že jsme tento týden (tuším, že v úterý) zažádali o nová. Většinu potřebných dokumentů k prokázání vztahu jsme použili stejných jako v případě naší předchozí žádosti o dependanty. Navíc jsme přihodili i ty, které jsme nashromáždili za poslední 3-4 měsíce (společná pošta, společné účtenky za platbu nájmu...). Navíc jsme museli sehnat i sponzoring (někoho, kdo má dostatek financí na účtě a zaručí se za nás), zaplatit zápisné a školné a prodloužit pojištění. Teď už jenom čekáme na případný mail z imigračního a na to, až si strhnou z našeho účtu 540 dolarů za víza...


takhle vypadá žádost o víza


Teoreticky by neměl být problém, když nám už ty dependanty jednou přiklepli, ale na to se spoléhat nemůžeme (můžou si vyžádat spousty dalších dokumentů, budou-li chtít). Nezbývá než čekat a držet palce.
Abych nezapomněl, tak musíme poděkovat Renatě z agentury (Information planet), která nám opět pomohla připravit všechny dokumenty a taky našemu sponzorovi, bez něhož bychom už byli na cestě domů (víza nám končí tuto neděli) ... DÍKY !

Počasí! Málem bych zapomněl na počasí! Je to docela sranda, co se tady teď děje. Když jsme se v minulosti ptali na zdejší zimu (ať už v ČR, nebo domorodců), tak nám všichni říkali, že jsou tady teploty maximálně kolem 10ti stupňů. Říkali jsme si tedy, že to nebude tak zlé. A hle! Tento týden po ránu 1 až -1 stupeň a nejnižší teploty za posledních 17 - 20 let! Na druhou stranu ale máme jedinečnou možnost být u něčeho neobvyklého, takže super, ne?


sobotní aktualizace:
Tak fotbalovou atmosféru jsem nakonec neokusil. První hodinu fotbalu jsem totiž prospal doma na gauči a viděl jsem jen závěr toho trápení. Brazilci jsou dost zklamaní, protože to berou hodně vážně...

Taky jsem ještě zapomněl napsat, že jsme byly na jedné "rozlučkové párty" (více informací TADY) a že nám dorazil balíček z ČR. Co jsem měl možnost vidět, tak obsahově si je většina balíčků z ČR hodně podobná .)