sobota 25. června 2011

Po delší době

(březen - květen 2011)

Ano, je tomu skutečně tak. Pakliže čtete to, co čtete, tak jste se dočkali nového příspěvku. A nebo máte nějaké vidiny. Ať už je to první, nebo druhá možnost, tak vězte, že stále ještě žijeme a stále pořád "down under" - tedy v Austrálii, chcete li.

Asi bych měl na začátek vysvětlit toliko dlouhou blogerskou nečinnost. Nejspíše se budete divit, ale za vším vězí jen moje stále a stále větší lenost, které v posledních měsících s oblibou podléhám. Abych si tu ale jenom nesypal popelnice na hlavu, tak i na blog jsem občas zabrousil a lehce tady něco "poladil". Ačkoliv to není polazeno zcela, tak si určitě někteří všimli, že se v levé části menu (trochu více dole) objevila sekce nazvaná štítky. Pokud tedy hledáte něco konkrétního, tak mrknětě tam, klikněte na konkrétní slovo (štítek) a zobrazí se vám příspěvky ve který je klíčové slovo omíláno (nebo alespoň zmíněno). Oštítkována je ale zatím jen cca půlka blogu, takže nepanikařte, pokud by jste se nemohli dohledat.

Nuže? Kde jsme to naposledy skončili?

březen

Ještě se trochu vrátím do března, kdy jsem si oblíbil Kennyho foťák, se kterým jsem běhal po Pyrmontu a práskal tuny fotek. Jednoho rána jsem si i dokonce přivstal a...


nejdřív to vypadalo, že slunce ani neuvidím






nakonec se ale ukázalo...


... a dokonce i duha

A pak mi chcípla baterka...


26. března se nejen v Sydney odehrála každoroční událost nazvaná "Hodina země", což je v současnosti celosvětová akce, při které některé domácnosti a podniky vypnou své osvětlení a elektrické spotřebiče po dobu jedné hodiny, za zvýšení informovanosti o změnách klimatu. Tahle černá hodinka se drží už od roku 2007, kdy měla premiéru právě tady v Sydney.
Onoho večera jsem tedy vylezl na své oblíbené místo abych se přesvědčil o tom, jak to ve skutečnosti místní dodržují. Bohužel jsem se asi zmýlil s tím, když jsem očekával, že starosta zatáhne za nějakou páku a utne elektřinu celému městu.







duben

Když už jsem minule uvedl časový posun, tak tuším, že i počátkem dubna se opět posouvaly ručičky digitálních displayů a tím pádem je mezi Austrálií a ČR rozdíl 8 hodin.

Jak tak projíždím fotky z dubna, tak krom toho že tady šílelo počasí, až jsme z toho šli bruslit se nic moc jiného, zapsáníhodného neudálo (nebo jsme jen nedělali fotky a teď už si to nepamatujeme).

Každopádně letošní zima už začala před její "oficiálním" začátkem, takže bylo docela zvláštní jít za deště ulicí, kde byly na stromech květy a přejít do druhé, kde bylo všude spadané listí a barvy podzimu.

Pokud jsem vás zmátl tím bruslením, tak jsem to nemyslel tak, že tady mrzne (to bude až příští měsíc), ale tak, že jsme si s Romčou vyrazili do Canterbury na zimák zabruslit. Ačkoliv se to nemusí zdát, tak tady bruslí docela dost lidí a zimák byl docela nabitý. No, možná jsem to přehnal se slovem "bruslí", protože dobrá polovina lidí spíše cupitá kolem mantinelů a pokud si jako zkušený bruslař oprýskaný větry od českých kačáků dáte pauzu u mantinelu, tak se u vás během pár chvil vytvoří kolona, protože cupitající nemohou pokračovat :). Už se těším, až vyrazíme zase a vezmeme ex-spolubydlící z jižní Ameriky, kteří led pořádně nikdy neviděli :D.



normální zimák...



nenormální holubička :)

Ještě dodám, že Canterbury je asi 25min z centra vlakem. Ke stadionu se dobrých 15 minut projdete a vstup na cca 2 hodiny je 19 dolarů.

květen

Když už jsem naťukl to počasí v dubnu, tak to, co se dělo v květnu bylo doslova nevídané. Nevídané celých 41 let, protože takhle rychlý nástup zimy Austrálie nepamatuje od roku 1970. Jak to tak vypadá, tak nám nezbývá nic jiného než se těšit na přelom července/srpna, kdy zima ve zdejších končinách dosahuje maxima.
Abych ještě upřesnil, tak na nějaké třeskuté mrazy tady (zatím?) nenarazíte, ale teploty kolem 10 stupňů jsou už celkem vlezlé a když k tomu připočítáte absenci centrálního vytápění, někde mezery v okenních rámech a nebo snad déšť (nemožnost sušit oblečení), tak je to cítit docela nepříjemně. Samozřejmě se situace dá řešit nějakým přímotopem, nebo sušičkou na prádlo, což většinou vede k většímu nájmu za prožranou elektřinu.
Až jednou budou v Austrálii klimatické podmínky jako v Norsku, tak si aspoň budeme moci říct, že jsme tam tenkrát byli, když se to začínalo měnit. Lidi by asi měli "černou hodinku" začít brát o trochu vážněji :D.

Teď k těm trochu příjemnějším věcem.
Hned na začátku května byl dvojitý důvod k oslavě, protože spolubydlící James slavil narozky a pár dnů nato se zasnoubil s Naomi. Nakonec jsme ale museli zapíjet žal, protože se odhodlali k menší změně a to, že budou pár let pobývat v Korei. Ještě před tím, než se koncem května odstěhovali jsme to stihli docela slušně zapít se spřízněnými Korejci i Australany :)


náš ex






korejské vodky (Soju) se pár deci vypilo


a nakonec korejské karaoke...




zábavná byla i cesta domů :)



29. května ráno jsme se tedy rozloučili s Naomi a Jamesem a večer přivítali nový pár - Japonku Miki a Švéda Erika. Najít nové spolubydlící nebyl absolutně problém, protože náš byt je prostě úžasný (hlavně díky jeho obyvatelům :D). Nakonec se o nás rvali tři páry a zvítězil ten, který byl nejrychlejší při rozhodování, s čímž se nemohl smířit další pár, který byl ochotný platit větší nájem, než bylo požadováno. Ale protože nejsme žádní vydřiduši, tak jsme vybrali ten první.
V současnosti je to vlastně už skoro měsíc co se sžíváme a zatím jsme na sebe nože nevytáhli, takže asi v pohodě. Erik má momentálně jakési pochroumané koleno (chodí o berlích) ze sportování, takže je většinu dne zašitý v pokoji odkud i pracuje, takže toho jsme stihli poznat o trochu méně než Miki, která je stydlivá Japonka, což je prý u nich normální...


příští rok už budu mít obrovské brýle jenom já :)


good luck, tedy ...


Červen byl docela nabitý, ale o tom někdy příště (a snad i dříve než za čtvrt roku)...