Pár postřehů, zajímavostí, zbytečností...

Jak už název napovídá, dnes si o prasatech moc nepřečtete...
Vzhledem k tomu, že se dost lidí zajímá i o zcela triviální věci (třeba jaký je tu běžný tvar chleba), tak jsem se rozhodl o nich napsat trochu více v jednotlivých bodech. Je totiž spousta věcí, které jsou tu zcela odlišné nebo fungují jinak, ale na bližší popis nějak v předchozích příspěvcích nezbylo místo. Jak už název napovídá, tak půjde spíše o takové postřehy, které by se někomu mohly zdát zajímavé, v lepším případě užitečné, anebo i naopak zcela zbytečné...

Ještě bych chtěl upozornit, že čerpám z vlastních zkušeností, zážitků, případně informací, které jsem získal, takže je možné, že někdo nebude souhlasit, pokud má zkušenosti odlišné.


Myslím, že na první věci se ale asi všichni shodneme :)

- Hlavním městem Austrálie je Canberra, nikoliv Sydney, jak se někteří (třeba i ti co jsou tady v Sydney) domnívají.

- 40% všech emigrantů/přistěhovalců z celé Austrálie je v Sydney

- Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že je Sydney opravdu pestré. Osobně jsem měl možnost (v některých případech méně, v některých více) prohodit pár slov s lidmi pocházejících z těchto států: Afghánistán, Anglie, Austrálie, Bangladéš, Belgie, Bolívie, Brazílie, Česko, Čína, Ekvádor, Filipíny, Francie, Chile, Indie, Indonésie, Itálie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kambodža, Kolumbie, Maďarsko, Makedonie, Mauricius, Mexiko, Mongolsko, Myanmar (Barma), Nepál, Německo, Nigérie, Nizozemsko, Nový Zéland, Peru, Polsko, Rumunsko, Rusko, Salvador, Slovensko, Srbsko, Španělsko, Šrí Lanka, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Tchaj-wan, Turecko, Ukrajina, USA, Vietnam...

- Moje první představa byla, že tu potkám spoustu původních obyvatel, tzv. Aboriginců (černoši černí jak bota), ale opak byl pravdou. Člověk jich tady moc nepotká a když už potká jednoho černocha denně, tak to není Aboriginec.
Nejvíc tady (centrum + okolí) potkáte Asiatů a bílých.

- Člověk tady v centru Sydney nepotká ani moc rodin s dětmi, starších lidí a je tady i dost málo psů a koček (předpokládám ale, že v okrajových částech Sydney je to o něčem jiném).
Nevím čím to může být, ale možná proto, že centrum Sydney je především business, tzn. především pro mladší, kteří jsou na tolik vytížení, že nemají čas na to, starat se o nějakého domácího mazlíčka. (?)


- Když už jsme u těch národů, tak jsem se tu ještě nesetkal s rasizmem. Žije tady opravdu spousta národností a tak nějak to funguje. Člověk tady ani moc nenarazí na to, že by někdo říkal, že nemá rád nějaký národ, nebo tak něco. Jediné, s čím jsem se setkal, bylo to, že mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že jim připadají poněkud "jiní" Poláci a dobrou pověst tady prý nemají ani Ukrajinci. Pár Australanů mi řeklo, že jim docela vadí, že je to tu samý Asiat.
Špatnou pověst tady mají Francouzi, protože prý bývají namyšlení/arogantní a taktéž mají pověst jakožto pěkná prasata (chtěl jsem se zeptat mojí francouzské šéfové, jak je to s těmi prasaty, ale raději jsem to neudělal :). Prasečí pověst tu má i většina Asiatů a Turků.
Za zmínku stojí i to, že si lidé v Latinské Americe myslí, že lidé žijící v Evropě jsou pěkná prasata a že se nemejou. Sprcha jednou denně je pro ně málo... To že se krom zimy sprchují ve studené vodě a že ve studené mejou i nádobí jim ale divné nepřijde :)

- Mnoho Australanů má ponětí o tom, co je to Česká Republika. Mnoho jich ví přesně, kde se nachází, a překvapivě dost jich tam bylo osobně.
Naopak většina zdejších ne-Australanů (tím myslím přistěhovalce/emigranty) si myslí, že stále existuje Československo.

- Nespočetně krát se mi stalo, že si díky mému akcentu mnoho ne-Australanů myslelo, že jsem Francouz :)

- Docela mě překvapuje, kolik lidí má problém vyslovit mé jméno. Vojta s anglickým přízvukem vyslovují nějak jako [vóčta] nebo [vódžta]. V hotelu mě tedy do rozpisu psali jako Voyta. Jeden supervizor mě přesto oslovoval [vódž] a jedna Francouzka, která se s tímto jménem už setkala [vóčtek]. Náš bytový manažer mě neustále komolí a říká mi [vojka] a Francouzka v práci nemá nejmenší ponětí, jak se to píše, takže pokud mi posílá zprávu, tak mě pokaždý nazve jinak, nebo jenom "V". Joel mě oslovuje správně, ale na začátku mi říkal [gojta]. Kdyby na mě volal správně se španělskou výslovností, tak by to znělo [bochta].
Romča to má trochu jednodušší, přeci jen tady jsou zvyklí na podobná jména jako Ramona, Rumana, Romina, takže ji občas jen zamění za některé z uvedených. Naše spolubydlící z Brazílie by ji s jejich výslovností ale nazvala [homana].
Co mě trochu překvapilo bylo, když se jeden Nepálec z hotelu jmenoval Milan. Když jsem se ho ptal na jméno, tak mi říkal, že je to naprosto běžné jméno v Nepálu. Byl jsem překvapený, protože do té doby jsem se setkal s nepálskými jmény jako Pabitra, Rabindra, Sujan, Suraj, Kabita...
Hodně lidí tady taky používá nick (přezdívku), protože s jejich jmény by to bylo trochu obtížnější (především Asiati). Například Terry a Josh z mého prvního kurzu byli Chen Hung Liu a Chao Yi Tsai .-)
Většina lidí z Jižní Ameriky (a nejen z ní) má celkem tři až čtyři jména (někteří možná i více). Příkladem budiž naše bývalá spolubydlící Carolina Andrea Bohorquez Higuera a nebo náš spolubydlící Joel Cristhofer Effio Jimenez.

- Potraviny "Made in Australia" bývají nejdražší (například ryby). O něco levnější jsou produkty z Nového Zélandu. Poté následuje mezera a pak výrobky ostatních států (většinou Asie). Myslím, že si dost Ozíků (Australanů) potrpí právě na "Made in Australia"....

- Za vrchol kvality je tu prý považováno "Made in Germany". Prý je to uznávanější více než "Made in Japan". Většina lidí má prý stejný názor, ale málokdo si německé výrobky může dovolit. Tyto informace mi sdělil můj bývalý učitel Andrew a myslím, že není daleko od pravdy. Když se podívám, v čem jezdí majitelé/zaměstnanci společností sídlících v budově, kde uklízím, tak je to především Mercedes, BMW a Audi...


Audi RS4
- Z českých značek tady můžete narazit na Škoda Auto, Pilsner Urquell, Budějovický Budvar, Baťa (toho znají snad po celém světě!). Jednou jsem tu viděl i Krušovické pívo a auto s reklamou Mattoni.
V podvědomí je tu Miloš Forman, Jan Švankmajer a snad každý rok tady osobně v kině uvádí premiéru svého filmu Jan Hřebejk.
Na český film tady narazíte i v TV (většinou na SBS ONE, program, který je v základní nabídce programů). Problém je většinou ten, že v programu je uveden pod anglickým názvem, takže je velmi lehké ho přehlédnout. My jsme už měli možnost vidět Obsluhoval jsem anglického krále, Šílení a Krásku v nesnázích (vše v českém znění s anglickými titulky).


něco z domova...


- Australské značky jako Quicksilver, Billabong, Rip Curl, Reef apod. tady nosí skoro každý. Od nejmenších dětí až po důchodce. V ČR jsem se s těmito produkty setkával především u mladších, kteří mají rádi "skejtovou módu".
Celkově zdejší "skejtová móda" je o úplně něčem jiném. Oproti ČR, kde frčí široké kalhoty je to tady s jejich klobouky, úzkými kalhotami a kotníkovými "konverskami" (značka Converse, která vyrábí podobný typ bot, kterým se v ČR říká "číny", nemýlím- li se) docela kontrast... Nazval bych to takovým "skejtovým retrem" .-)


boty Converse all star
- Půjdete-li v ČR na diskotéku, tak bude každému jasné, že jdete do klubu, kde hrají taneční hudbu, pop. Řekne-li mi někdo, že jde v ČR do klubu, tak si představím něco "undergroundovějšího", něco mimo hlavní proud (elektronika, metal, jazz...)
Řeknete-li v Sydney, že byste šli na diskotéku, tak na vás koukají, jako by jste byly z pravěku. Disko = 70tá léta, kolečkové brusle a barevné paruky :).
Clubbing tady neznamená nic vyhraněného (veskrze všechno moderní)...

- Na začátku jsem zmínil ten chleba,takže tady ho máte. Chleba, se kterým se tady setkáte nejčastěji vypadá tvarem jako ten český toustový. Nejběžnější je bílý a poté se přes bílý posypaný sezamem a dále vším možným dostanete až k vícezrnným a celozrnným. Naším favoritem je tzv. LIGHT RYE, což vlastně znamená žitný. Není úplně jako ten český, ale je nejlepší z těch za přijatelnou cenu.
Na typický český chléb tu také můžete narazit, ale nám se to zatím nepovedlo. Už jsme ho ale měli možnost ochutnat, protože nás obdaroval Kuba, který pracuje v české pekárně. Dále tady také můžete narazit na něco, co vzhledem i chutí připomíná české housky "hvězdičky", ale není to samozřejmě úplně ono...
Běžná cena chleba je kolem dvou dolarů. Běžný bílý seženete za 1,1 dolaru, vícezrnný nebo z celozrnné mouky za 1,8 dolaru a náš oblíbený žitný za 4,5 - 4,8 dolaru. Je ale dobré, že se na něj dá narazit téměř každý týden v akci dva za cenu 6 dolarů, takže někdy nakupujeme i do mrazáku :)



- Když už jsem se dostal k tomu nakupování, tak (nejspíše nejen) my nakupujeme v obchodních řetězcích Woolworths a nebo Coles, což jsou vlastně supermarkety. Jejich největší výhodou je to, že je jich tady docela dost, takže nemáte problém narazit na jeden či druhý. Další výhodou je samozřejmě i to, že jsou levné a především i to, že mezi sebou docela dost soupeří. Díky tomuto soupeření se někdy předhánějí ve slevových akcích, takže člověk při běžném nákupu nějaký ten dolar ušetří.
Po Sydney samozřejmě narazíte na spoustu menších obchodů (takových jako samoobsluh), ale tam už je to cenově o něčem jiném. Běžně tam za stejné zboží oproti zmíněným supermarketům zaplatíte jednou až dvakrát tolik...

- Předposlední věc, kterou zmíním, se taktéž týká zmíněných supermarketů. Když totiž nakoupíte, tak si můžete vybrat jestli půjdete zaplatit k běžné kase jako v ČR (tzn. s pokladní) a nebo půjdete ke kase, kde se obsloužíte sami. Podle instrukcí na dotykové obrazovce byste se měli dostat k tomu, že si veškeré zboží přes čtečku kódů namarkujete a poté zaplatíte kreditkou a nebo v některých případech i hotovostí. Takovýchto pokladen bývá většinou 8 - 10 u sebe a na všechny dohlíží jeden člověk. Pokud máte nějaký problém, tak vám pomůže a samozřejmě lehce dohlíží i na to, jestli nepodvádíte. Jsem docela zvědav, kdy se podobného způsobu platby dočkáme i v ČR.

- 14. června je v Austrálii státní svátek, protože na tento den připadá oslava královniných narozenin. Vůbec nevadí, že se královna narodila v jiný den...
Stejný svátek se prý slaví i v Británii (logicky) a prý i v Kanadě.
tzn.: Uplynulý víkend jsme měli prodloužený

8 měsíců a 3 dny v Sydney

Nešálí-li mě zrak, tak tomu v úterý bylo rovných 8 měsíců, co jsme se objevili tady v Sydney. Připadá mi, jako by to bylo dva týdny zpět, kdy jsem psal příspěvek nazvaný "Po půl roce v Sydney". Co z toho plyne? Dvě věci - první je ta, že tady člověku připadá, že ten čas strašně rychle letí a ta druhá je, že jsem za ty dva měsíce napsal jen dva nové příspěvky, což není zrovna moc. Pakliže jsem se při "rekapitulování" před dvěma měsíci vrátil zpátky v čase, tak dnes bude nejspíše na místě se podívat trochu dopředu, protože dnes máme čtvrtého a přesně za měsíc nám končí naše víza. Než se ale dostanu k té budoucnosti, tak ještě shrnu poslední tři týdny, které uběhly od posledního příspěvku.

Když teď v rychlosti očima prolétnu poslední článek, který byl věnován především naší "čistotné" spolubydlící, tak bude asi dobré začít u její osoby.
Když jsem tedy večer, v neděli šestnáctého, publikoval poslední příspěvek, tak naší madam zrovna přetekl hrnec (tak jako jí přetéká úplně, úplně vždy, když něco vaří). Jenomže namísto toho aby si svůj bordel po sobě uklidila, tak šla spát. Já jsem jí tedy nechal vzkaz, jestli by byla tak hodná a mohla uvést sporák do takového stavu, v jakém byl před jejím použitím (v onu neděli jsme měli úklid, takže sporák byl čarokrásně vydrhnutý ). Když jsem se v pondělí vrátil z práce, tak jsem jaksi nechápal smysl jejího čištění sporáku. Vivian totiž očistila pouze povrch sporáku (tím myslím místo mezi plotýnkami), ale samotné plotýnky, kde byly zbytky její krmě se ani nedotkla!!! Holka je hold bystrá, no. Aby to ale nebylo jednoduché, tak když jsem se večer vrátil ze školy, tak Romča, která právě připravovala večeři, jen tak hodila okem směrem ke sporáku a hle, Vivian (tou dobou v klídku sedící u TV) opět vařila a opět stejný výsledek... Už jsem to tedy nevydržel a poprosil jsem ji, jestli by mohla uklidit sporák. Bylo mi řečeno, že právě dojedla, a že sleduje TV a že až to skončí, že to uklidí. OK, řekl jsem a poprosil ji, jestli by to mohla udělat lépe než ráno a ještě jsem ji poprosil o uklizení rýže na ledničce, kterou tam každý den přisypává, když si podává rýži z police, která je nad lednicí. Ona mi poněkud naštvaným tónem řekla, že její ranní úklid byl "perfect", takže jsem si řekl, že je to úplný magor a už jsem to dále neřešil.
Asi o hodinu později, když už jsme všichni spali, tak Vivian někomu z obýváku telefonovala. Vzhledem k tomu, že je tolerantní a řve do telefonu jenom trochu, tak nebylo nemožné zaslechnout některé pasáže, při kterých si stěžovala svému otci, že po ní pořád něco chci a že vůbec nechápe, co proti ní mám apod. Druhý den jsem měl v práci o čem přemýšlet, protože jsem čekal, že mi třeba pan Kong (její otec) zavolá a bude požadovat nějaké vysvětlení. Když jsem se vrátil z práce domů, tak sporák byl opět důkladně vyčištěn, takže kdyby někdo použil plotýnku po ní, tak by jsme mohli dělat kouřové signály. Co dodat? Idiot, no...
Největší šok ale přišel, když jsem se vrátil z práce ve středu! Vivian totiž uklidila!!! Patrné to bylo už od vchodových dveří, protože si odnesla čtyři ze svých šesti párů bot z botníku, který je celkem pro osm párů bot. Její pokoj, který do té doby vypadal jako smradlavá skládka zmuchlaného oblečení sice zůstal nadále smradlavý, ale zmuchlané oblečení bylo narovnáno a přesunuto do skříně! Co mě ale málem dohnalo k slzám, bylo to, když mi Romča řekla, že ráno dokonce omyla, utřela a uklidila veškeré nádobí, a dokonce i můj hrnek!!! No prostě šok! Jenže na místo bujarých oslav jsme začali spekulovat proč to všechno... Bylo to strašně divný, navíc po tom telefonátu s jejím otcem... Já jsem se tedy začal připravovat na to, že budeme mít návštěvu a patrně si procvičím "speaking" (mluvení) pěkně naostro. Chtěl jsem být připraven, tak jsem vyštrachal poznámky, které jsem měl připravené na velký článek na blog o praseti z Jupiteru, který jsem chtěl v budoucnu napsat. Trochu jsem ho aktualizoval a na jedné a půl stránce formátu A4 jsem měl asi kolem 40ti bodů o tom, jaký je to magor, prase a neschopný ignorant, které jsem měl v plánu případně zarecitovat jejímu otci. Jenže uběhly dva dny a ono se nedělo prostě nic. Později jsme začali ještě spekulovat o tom, jestli si nepozve na návštěvu nějakého jedince, který nemá dostatečně vyvinutý čich, ale ani to se nestalo. Nestalo se prostě nic víc, než jen to, že uklidila. Teď mi to přijde docela úsměvné, co to všechno způsobilo o čem všem jsem v té době přemýšlel a tak podobně. Myslím, že to byl docela náročný týden a že nás to (hlavně mě) i trošku posílilo, protože od té doby mě už jen tak něco nenaštve, což mohu říct i o práci...
Od doby velkého třesku (úklidu) jsem po necelých čtyřech týdnech začal Vivian opět zdravit a v dnešní době s ní mohu celkem normálně komunikovat (celý ten měsíc jsem ji totiž nezdravil a jediný dialog byl ten, že jsem ji párkrát požádal o úklid jejího bordelu...).
V onom týdnu se nám ozvala i jedna holčina (mučednice ) na inzerát, který jsme dali do školy, protože po Carol tu zbyla jedna volná postel. Holčina je z Brazílie, jmenuje se Flavia a pokud nenastane nějaká komplikace, tak se k nám dnes večer nastěhuje. Ještě zmíním to, že jsme se ji snažili maximálně "proklepnout", protože tu nechceme dalšího idiota, že je jí 26 a že se jeví jako vskutku inteligentní a milá osoba, takže uvidíme v následujících týdnech, jestli se něco nepokazí.

Když už jsem zmínil Carol, tak ta si právě touto dobou užívá prázdniny kdesi v Japonsku, protože tam je její sestra na dovolené, tak toho využila a letěla se za ní podívat. Před tím, než ale ulítla, tak jsme ji pozvali na večeři a při té příležitosti jsme prvně ochutnali takovou tu velkou skákající krysu, která je symbolem Austrálie a pražských Bohemians - klokana. Romča koupila klokaní steaky naložené v česneku a bylinkách, takže jsme měli možnost poznat, jaký tento symbol Austrálie opravdu je :). Klokaní maso nebylo překvapivě ani tolik tuhé a gumové, jak jsme očekávali a chutí a zápachem nám připomnělo zvěřinu. Já jsem nikdy nebyl milovníkem zvěřiny, takže jsem rád, že jsem měl možnost ochutnat, ale příště už asi raději ne... Děkuji (tím ale neříkám, že mi maso nechutnalo).
Za zmínku stojí i to, že klokaní maso tady není nijak drahé (na rozdíl od ČR) a je i levnější než třeba hovězí. Když jsem trochu zagooglil, tak jsem se dozvěděl že:
Klokaní maso navíc obsahuje mnohem méně tuku a cholesterolu než běžně rozšířená masa jako je hovězí, vepřově nebo jehněčí, a má dokonce nižší obsah tuků a cholesterolu než maso kuřecí, zároveň se pyšní vyšším obsahem proteinů a minerálů.
Pokud si říkáte, že není etické jíst klokaní maso, neboť se jedná o vzácná zvířata žijící pouze na jednom kontinentu, nemějte obavy. Klokanů totiž existuje 48 druhů a k lovení jsou určeny pouze čtyři druhy, a to navíc za velice přísných podmínek a kvót stanovených australskou vládou. Odlov klokanů jen reguluje přemnožení určitých druhů, které způsobují škody při spásání porostů určených pro hovězí dobytek a ovce, což činí farmářům velké škody.


klokaní ragú
Když už jsem se tady rozepsal o tom jídle, tak následující pátek (to jest ten minulý) jsem zaběhl do sushi-fast-foodu a koupil pár závitků sushi. Sushi už jsme před tím jednou ochutnali, ale jen tak v rychlosti za chůze, což zrovna nebylo ideální. Sushi se tady prodává na každém rohu, v mnoha příchutích a stejně jako klokaní maso vyjde značně levněji než v ČR. Z těch příchutí se dají nalézt spousty druhů ryb a přes krabí maso se dostanete až třeba ke kuřecímu, které ale není syrové.
My jsme ochutnali lososa, kraba a kuře. Na rozdíl od kolegy klokana se ale těším, až budu moci ochutnat další příchutě.


V tomto týdnu se nic zásadnějšího nestalo. V práci je to už docela v pohodě, akorát mám trochu víc práce, protože uplynulé dva měsíce renovovali v jednom vchodě výtah, takže jsem měl o trochu práce míň, což už teď nemám. Navíc jsem zjistil, že na moji šéfku má spousta lidí podobný názor. Někdo mi řekl, že si myslí, že rychleji mluví, než myslí a někdo jiný si myslí jen to, že je blázen :). Kontrolovat mě už jezdí jenom jednou týdně a už tolik nevytáčí, jako dříve, takže příjemný. Co už tolik příjemný není je počasí, protože tady už asi tři týdny vytrvale prší (já jim dám, nejsušší kontinent na světě ) a krom asi dvou dnů bez deště jsou tu přeháňky každý den. Nejhorší je to, že tady v bytech není topení, tak když člověk zmokne, tak si musí chvíli počkat, než oblečení opět uschne.


páteční dopoledne...

V týdnu se tu taky ukázal Roy a přišel na ohlášenou kontrolu (o které věděla pouze Vivian). Vzhledem k tomu, že máme mít novou spolubydlící, tak si chtěl prohlédnout v jakém stavu je především pokoj, který by měla sdílet s Vivian. Já jsem v té době byl ve škole, ale co mi pak říkala Romča s Joelem byl docela mazec. Roy (ten strašně klidný a tichý člověk) zvyšoval hlas na Vivian a ona křičela na něj. Na rovinu jí prý řekl, že je prase a že musí uklidit, což druhý den udělala. Já jsem docela rád, že viděl i někdo jiný ten extrém, který my vídáme denně. Ještě by jsme potřebovali někoho, kdo by ji přinutil se vykoupat, protože bez sarkazmů, ironií a vtípků musíme konstatovat, že nám holčička začíná smrdět...
Na závěr ještě jedna věc - v týdnu jsem oslavil narozeniny, takže bych rád touto cestou poděkoval všem, kteří si vzpomněli a poslali nějaké přání. DÍKY MOC!

Teď trochu k té budoucnosti
Jak už jsem několikrát naznačil, tak náš čas se tady začíná pomalu krátit, ale nám se domů zrovna dvakrát nechce. Já osobně bych se chtěl držet našeho původního plánu a pobyt tady prodloužit minimálně na celkový rok a půl, tzn.: do dubna 2011. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to jednoduché rozhodování, tak vskutku není. Můžu uvést desítky různých lákavých akcí, o které případně přijdeme, desítky dalších věcí, na které se zkrátka těšíme, ale to, co tady chybí nejvíc, je prostě ten pocit toho "být doma a mít na blízku rodinu a přátelé".
Na proti tomu nám ale hraje do karet to, že jsme si jaksi nestihli včas zarezervovat letenky, takže jsou v tuto dobu drahé jak pes. Přílet v červenci by byl totiž brán jako v sezóně, takže v tomto termínu jsou letenky nejdražší. Nijak hluboce jsem po cenách nepátral, ale nejlevnější letenka pro dva vyjde něco přes šedesát tisíc Kč, což je o trochu více oproti tomu, když jsme sem oba přiletěli asi za 35 tisíc Kč.
Rozhodování je hned o něco lehčí, protože prodloužení pobytu tady (poplatky za víza, platba školy na tři měsíce a pojištění) vyjde rozhodně levněji než letenky. Navíc počítáme s tím, že bychom se vrátili domů začátkem dubna 2011, což je datum mimo hlavní sezónu, takže v té době by měli být letenky o něco levnější. Velkou roli hraje i fakt, že by se člověk vrátil na jaře a celé léto před sebou.
Před čtrnácti dny jsme už navštívili agenturu, takže už je i představa o škole i o konkrétních částkách, na které to všechno vyjde. Hlavní změnou by pro nás bylo to, že já bych přestal studovat a začala by studovat Romča. Nestudovala by ale jazykovku, ale dala by si post-graduate studium, což je cosi jako střední až vyšší odborná škola. Výběr oborů je tu docela velký, ale my už máme jasno, takže by Romča pokračovala v tom, co vystudovala v ČR, tzn. turismus.
Post-graduate studium je oproti jazykovce o něco levnější a nemusí se studovat každý den v týdnu. Pro udělení studentského víza s tímto typem školy je ale třeba předložit dostatečné množství financí na účtě po celou dobu pobytu. Na jeden rok to vyjde v přepočtu zhruba na půl milionu v českých korunách, což opravdu nemáme, ale překvapivě by to neměl být problém, protože se nám rýsuje sponzoring (tzn.: máme někoho, kdo má dostatečné prostředky k tomu, aby se za nás mohl zaručit). Dále budeme žádat o dependant (partnerská) víza, takže nás čeká opět i prokazování společného vztahu za posledních šest měsíců. Ačkoliv nám to už jednou přiklepli, tak to nemusí být tak jednoduché, jak se zdá, protože když si na imigračním vymyslí, že jim předložené dokumenty nestačí, případně se jim něco nelíbí, tak prostě budeme muset skákat podle toho, co si vymyslí. Když to ale všechno vyjde, tak získáme automaticky víza na dva roky.
V tuto chvíli jsme již rozhodnuti, že se o to pokusíme, takže držte palce. O tom, jak se věci mají Vás budeme informovat.

Na závěr přidám ještě dvě fotky, protože jich v tom dnešním článku moc není.


V minulém týdnu jsem byl donucen vytvořit toto. Řekl jsem totiž Vivian, že je důležité, aby používala vrchní zámek, protože ten spodní stojí za ... (to aby ho používala jsem jí řekl už asi minimálně 7x před tím!!) V klídku jsem jí tedy objasnil, proč je dobré ho používat, obzvláště, když odejde a nikdo nezůstane doma. Reagovala jako normální člověk, tzn. různými gesty mi dala najevo, že rozumí. Druhý den ráno odešla z bytu, aniž by ho použila! Řekl jsem si tedy, že pokud vytvořím tohle výrazné upozornění, že nebude možné, aby ho někdo přehlédl... Jenže dalšího dne...


A takhle to vypadá, když mi Joel nechá vzkaz v češtině :). Myslím, že je třeba ocenit snahu, i když sdělení zůstává skryto...