Náš všední den v současnosti vypadá tak, že já lehce po čtvrté hodině vstávám, lehce po páté odcházím z domu a v šest začínám pracovat. Romča vstává kdy se jí zachce, protože má volnou pracovní dobu, ale většinou je to v půl sedmé s tím, že začíná v 8:30, nebo v 9hod. Já v práci končím ve 12hod (tzn.: kolem 12:30 :), obvykle jsem kolem jedné doma. Obvykle si jdu lehnout a vstávám kolem 15hod, kdy už mám uchystanou kávu, kterou mi udělala Romča, která tou dobou už bývá doma :). Škola mi začíná v 16 hod, takže obvykle lehce po čtvrté vycházím z domu :D. Ze školy se vracím ve 21hod a když se dostanu do postele před jedenáctou, tak je to úspěch. Takhle vypadá náš týden od pondělí do čtvrtka a v pátek je to odlišné v tom, že já nepracuji, protože dosáhnu legálního limitu 20ti hodin během čtyř pracovních dní (každý druhý týden dělám kvůli onomu limitu pouze tři dny).
Na svých pracovištích jsme se už docela zabydleli a můžu říct, že jsme docela spokojeni. Romču netíží vůbec nic a mě asi jenom dvě věci - první je ono zmíněné vstávání ve čtyři hodiny, což je docela peklo (obzvláště pro mě, jako pro člověka,
který se velmi složitě přesouvá do pelechu a ještě složitěji z něj leze) a druhou věcí je moje supervisorka / spolumajitelka firmy v jedné osobě. Nejedná se o nic hrozného, akorát je moc chytrá a strašně ráda dělá věci složitějšími. Největší problém je s tím, že po jejím přídělu informací je člověk akorát zmatený. Když jsem totiž začínal, tak mě zaučoval Brazilec Renato, kterého mělo vedení firmy strašně v oblibě (což mám denně na talíři) a asi ho jednou adoptují a nebo mu minimálně postaví sochu :D. Řekl jsem si tedy, že budu dělat přesně to, co dělal on a nebude problém. Jenže poté, co jsem začal dělat vše podle toho jak mě to naučil, tak začaly problémy. Buď jsem byl příliš pomalý, nebo jsem něco neudělal apod. Později mi přinesla rozpis věcí, které mám v jednotlivé dny dělat, takže jsem se držel rozpisu a toho co mě naučil, nicméně pořád bylo něco špatně. Když jsem jí říkal, že mně "to" takhle vysvětlil Renato, tak se o něm postupně přestala zmiňovat. Když jsem jí řekl, že je "to" tak napsáno na rozpisu který mi dala, tak se většinou začala zabývat něčím jiným (třeba jak správně smotat šňůru od vysavače). Asi po měsíci jsem ji přistihl, jak studuje rozpis, který mi dala a vypadala jako by ho četla poprvé :). Samozřejmě tam pár věcí připsala a pár dalších věcí se prostě musí dělat automaticky. Každý den přijde s nějakou novinkou, s nějakým zlepšením (tzn.: absurditou), takže ji každý den očekávám s menší radostí. Další věc, která mi tak trochu vadí je ta, že jsem nikdy neslyšel slovo chvály, takže si vlastně mohu myslet, že nic nikdy nebylo dobře. Na druhou stranu, když vyhodili kolegu, který pracoval o víkendech a chtěli zaučit jeho náhradníka, tak jsem byl najednou ten správný člověk - no prostě sranda.
Přes tohle všechno je to ale práce, o které můžu říct, že je v pohodě a dá se v klidu zvládat a snad i to, že ji dělám docela rád (samozřejmě si uvědomuji, že je to stále jen cleaning).
S prací jsou naštěstí spojeny i ty příjemnější věci, jako je třeba výplata :). Konečně mohu napsat, že už jsme brali oba dva v jednom týdnu výplatu (po půl roce!!! HURÁ!!!), za plný počet odpracovaných hodin - výplaty jsou tu obvykle po čtrnácti dnech, takže za oba 80 zaplacených hodin. Ačkoliv ještě doplácíme nějaké ty dlužné týdny za nájem (jsme nesmírně vděčni za Roye, jakožto manažera bytu!), tak už to tu začíná být o něco veselejší. Z potravin si kupujeme co potřebujeme a už ani ty chleby nekupujeme podle ceny. Shopy s oblečením ale zatím nevykupujeme a do Melbourne na víkendy také zatím nelítáme, aby si někdo nemyslel :) ...
Co se školy týká, tak to můžu napsat jenom samé příjemné věci. Naposledy jsem psal, že na kurzu FCE pobudu první dva týdny jen tak na zkoušku, ale v současnosti mám za sebou týdnů pět a jde to tam bez větších problémů (tzn.: nemusím se doma učit a přesto to jakžtakž zvládám). Spolužáci mají sice větší slovní zásobu, ale gramatiku, kterou probíráme, neznají tak dobře, takže nakonec tolik napřed nejsou, i když nemalé rozdíly samozřejmě zůstávají. Máme pouze jednu učitelku, která se jmenuje Jacinta a je dosti pohodová (ostatně jako většina učitelů na Ability). Přesto, že je to oproti general english neustálé učení, tak je tam sranda. Například minulý týden jsme měli hovořit o místech odkud pocházíme a o počtech obyvatel. Téměř všichni Brazilci jsou ze Sao Paula, z města, které má přes 11 000 000 obyvatel. Ostatní jsou také z větších měst a když došla řada na mě, tak říkám "devadesát dva". Jacinta řekla "devadesát dva tisíc" a všichni tak pokejvali a mysleli si, že jsem z pěkný prdele... Když jsem ale řekl, že myslím 92 jako 92, tak to absolutně nemohli pobrat :) :). Každý den na mě teď valí oči a říkají, že je to prostě úžasné :).
Teď tedy k těm víkendům.
Velikonoční víkend (3.-4. dubna) proběhl tak nějak standardně (tím myslím standardní víkend tady) a vlastně nebyl ničím výjimečný, snad krom toho, že člověk zahlédl v obchoďákách nějaké ty čokoládové zajíce a vejce. Rozdílný byl snad jenom v tom, že byl poslední v našem bytě pro Carolinu, která se přestěhovala blíže centru, kvůli kratší vzdálenosti do práce a školy (v neposlední řadě také kvůli spolubydlící Vivian, která nás všechny pomalu začíná
Následný víkend (10.-11. dubna) byl pro změnu poslední v Sydney pro Kubu, který s náma bydlel na Banksii. Při té příležitosti uspořádal v pátek BBQ na Bondi Beach. Když jsme tedy po 18té hodině čekali na autobus směr Bondi Beach, tak už byla pěkná kosa, protože tady už pomalu ale jistě začíná podzim. Na Bondi jsme dorazili kolem 19hod, když už byla tma. Hodili jsme poctivé hovězí hamburgery (ze 100% australského hovězího samozřejmě :) na gril, později vypili nějaké to pivko / víno a celé to strašně rychle uteklo. Tohle BBQ bylo takové celé "punkové", protože se grilovalo za úplné tmy, nebyl tam ani olej, ani kečup, ale bylo to super!!! Trochu nás mrzí, že Kuba už odjel, protože jsme ho vždycky dosti rádi viděli :(. Teda ono je vlastně možný, že ho tady třeba ještě někde potkáme, protože se přesunul "za humna" na Nový Zéland. Takže držíme palec, ať se mu daří!
Vzhledem k tomu, že se v sobotu docela vydařilo počasí, tak jsme se vydali pravděpodobně naposledy na pláž. Vyrazili jsme na Coogee a jeli s námi Carolina s Joelem.
Minulý víkend jsme měli opět možnost popít s naší ex-flat-mate Carol (přijde mi, že ji vídám více, než když tady bydlela :D:D). Měla totiž narozeniny, takže pro ni Kolumbijci, kteří u nás byly na vánoce, připravili party u nich v bytě na Rockdale - což je jedna stanice za Banksií. Brali to docela vážně, takže byt byl vyzdoben balónky, narozeninovým dekórem a tak podobně. Romča s mojí a Joelovou asistencí upekla výborný "pařížák", který když byl baštěn, tak sklízel úspěch. Na tomto mecheche to byl samý "latinský Američan", takže se později převážně mluvilo španělsky, což vítala hlavně Romča, která se tu pěkně v té španělštine zdokonalila a o něco méně jsem to vítal já, ještě s jedním Maďarem, neboť naše španělština se zase tolik nezdokonalila...
Teď přidám pár vět opět "jen pro zasvěcené". Když jsme se totiž asi kolem jedné vraceli z oslavy, tak v baru nedaleko od našeho bytu byl opět Dubstep a DnB, takže jsem se ještě rozhodl pokračovat. Automaticky (což mě samotného překvapilo) jsem se šel nejprve podívat na dubstep stage, která byla s místností s barem a která připomínala spíše takový větší obývák (výborná dřevěná podlaha způsobovala to, že člověk poskakoval i když nechtěl :). Bohužel tam ale byl vzduch jak v hrnci s vařící vodou, takže jsem docela rychle přeběhl na DnB (navíc mě ani ten dubík tentokráte moc nebral). Na DnB jsem stihnul dva setíky a oba hodně příjemný. O prvním bych tedy jakožto laik řekl, že měl poněkud kostrbatější mixy, ale přesto fajn. Druhý už byl o něčem jiném a hlavně strašně přísný styl, něco jako produkují Commix (na Fabriclive 44). Navíc se tam asi dvakrát objevil jeden člověk s nějakou trumpetou a začal do toho DnB občasně hrát, takže i zajímavý. Škoda pětinásobného výpadku elektřiny :). Později když skončila DnB stage (která byla na takové zastřešené terase), tak jsem se ještě vrátil na dubík a už to bylo o něčem jiném. Klidně bych tam ještě chvilku setrval, ale bohužel, v obýváku bylo takové peklo (teplo), že setrvat tam deset minut, tak by byl člověk mokrý skrz na skrz! Domů jsem dorazil po čtvrté příjemně naladěn.
V neděli mě čekalo ještě jedno peklo, protože jsem musel vyrazit do Chinatownu, pro něco vitamínů, což už fakt neudělám. V neděli, kdy je vše levnější a zelináři tam prodávají se slevou jsou totiž lidi jak utržený z řetězu. Pro kilo shnilých jablek by vám nejradši podrazili nohy, jen aby u nich byly dřív. Důchodci bývají také o něco nebezpečnější než obvykle a se svými nákupními taškami na kolečkách neustále najíždějí na nohy. Ano, kilo za dolar je (někdy) dobrá cena, ale za tohle to fakt nestojí. Když Chinatown, tak sobota a nebo neděle dopoledne...
Teď jsou tři hodiny, neděle ráno, takže pomalu můžu začít rekapitulovat i tento víkend :). Ne, ne, dělám si srandu - víkend tady totiž ještě nekončí, protože je prodloužený. V pondělí je totiž státní svátek, protože se tu slaví ANZAC day. ANZAC je zkratka Australian and New Zealand Army Corps což by šlo volně přeložit jako "padlí Austrálie a Nového Zélandu" - takže prostě památka uctění padlých. Každopádně tento víkend si dáváme spíše relax, takže o ničem psát ani nepůjde. Dnes jsme si dali tři filmy v jeden den, což je neobvyklé, protože já si dávám obvykle 0-1 za týden. Když už jsme u těch filmů, tak mě minulý víkend v noci zaskočila čeština ozývající se z televize. Když jsem se podíval blíže a byla to předmluva J. Švankmajera k filmu "Šílení", který následně vysílali. Pěkně v českém znění s anglickými titulky, takže jsem nemohl odolat...
Na závěr ještě přidám dva "koláče" (Ivo Železný by měl radost:). Pokud to někoho zajímá, tak se jedná o národnostní mix a další statistiky týkající se naší čtvrti a sousedního Darlingtonu.
PS:
- už jsme si konečně koupili nové baterky do foťáku, ale to jste asi poznali z trochu lepší kvality fotek (doufám).
- z Čech pomalu začínají přicházet zprávy, že už se pomalu začíná oteplovat, takže my pomalu můžeme začít psát, že už se začíná docela rychle ochlazovat. Tento týden byl docela v pohodě, ale ty dva před tím už byla po ránu pěkná kosa i v mikině. Podzim se hold blíží...
- tento příspěvek měl být původně publikován už v neděli, jak jsem slíbil, ale kvůli mojí menší indispozici
se to o den zpozdilo. Omluva!
