pondělí 12. března 2012

O vízech

Tak nějak nevím, jak dnes začít, ale to vlastně nevím nikdy. Dnes je to ale trochu jiné, protože když právě píšu tyto řádky, tak je tomu přesně pět (!) měsíců od posledního příspěvku. Nebudu se tady dlouze rozepisovat, proč se tak dlouhou dobu něco neobjevilo (jsem líné prase :), i když by to asi bylo na místě. Pět měsíců je dlouhá doba a spousta věcí se pro mě změnila - opět jsem začal studovat, což nemálo zasahuje do volného času. Další "drobností" je i to, že už jsem tu z naší dvojky zůstal pouze já. Událo se toho vážně docela dost a já se to nejzajímavější pokusím opět stručně vylíčit dnes a v budoucích příspěvcích, mezi kterými snad budou menší "prostoje" než pět měsíců :)

(srpen 2011)

Nejzásadnější srpnovou událostí bylo to, že jsem 18. srpna dostal nová víza, a to na více než dva a půl roku. Jedná se o víza studentská, takže o proti těm dependantským bylo o dost jednodušší je získat. To se projevilo i na době čekání, neboť jsem o ně 16. zažádal a 18. jsem je obdržel. Za zmínku stojí, že to bylo již po čtvrté, kdy jsem o víza žádal.


Abych víza získal, tak jsem musel imigračnímu předložit nějaké ty dokumenty.

Sice jsem o tom už v minulosti nejednou psal, ale ve stručnosti to ještě jednou zopakuji.

V první řadě je třeba se rozmyslet, jaký typ školy bude člověk studovat. Z těch cenově nejdostupnějších jsou to dva - jazykovka a nebo ty levnější z tzv. colleges, což je něco jako v ČR střední, příp. vyšší odborná škola.
Zásadní dva rozdíly jsou ty, že v případě jazykovky nepotřebujete finanční krytí, ale oproti college nejde naplánovat delší kurz, který se postupně splácí. Pro studium na college potřebujete finanční krytí, které se bohužel ne každému poštěstí zařídit, ale pakliže ho seženete, tak je možné naplánovat delší kurzy (i na několik let) a každé tři měsíce je splácet. Při rozpočítání na jednotlivé týdny vyjde college o něco levněji než jazykovka. Pravdou je ale i to, že pokud zaplatíte jazykovku na tři měsíce, tak studujete 12 týdnů. Pokud si zaplatíte college, tak za zaplacené tři měsíce dostanete 8 týdnů studia a 4 prázdnin (u jednotlivých college se poměr může lehce lišit, ale veskrze je to dosti podobné).

Pro mě byla college jako jasná volba, protože zaplatit kurz (získat víza) na jazykovce a za pár měsíců znovu žádat o nová víza (=platit) se mi fakt nechtělo.

Jasnou volbou pro mě byl i obor IT (informační technologie), takže jsem se na konci pouze musel rozhodnout mezi dvěma školami. Nakonec jsem se rozhodl pro dva a půl roku studií (Diploma in IT) na City Institute, o které se rozepíši někdy příště.

Teď tedy k samotným vízům. Pakliže máte jasno, tak je třeba udělat tyto věci:
- zaplatit školu
- zaplatit tzv. OSHC
- předložit finanční krytí
- zaplatit za / požádat o víza

Platba školy
Většina colleges se platí (předplácí) každé tři měsíce. Pokud ale při první platbě předplatíte půl roku, tak některé školy nabízejí výhody, jako je třeba sleva na studium.
U některých colleges je třeba zaplatit i zápisné, které se pohybuje kolem 200AUD +-.
Po zaplacení vám škola vystaví tzv. COE (Confirmation of Enrollment), což je potvrzení o zaplacení, na kterém je uvedena i délka kurzu. S tímto potvrzením se pak vydáte do zdravotní pojišťovny (např. Medibank)

Platba OSHC
OSHC - Overseas Student Health Cover je povinné pojištění pro studenty ze zámoří. Cena se tč. pohybovala kolem 33AUD na měsíc.
Dříve bylo možné zaplatit OSHC na prvních šest měsíců a později zaplatit další část. Jak jsem již kdysi psal, že se vláda snaží ztěžovat příliv nových lidí do země, tak i v tomto případě nastala drobná změna a v současnosti je třeba zaplatit pojištění na celé období studií.
Zde je dobré si rozmyslet, jestli má cenu platit např. půl roku/rok studií, když je možné pohodlně získat víza na více než dva roky (dle délky kurzu). Jediný rozdíl je totiž ve výši OSHC a tady se opravdu vyplatí přemýšlet, jestli zaplatit 400AUD na jeden rok a poté případně žádat o nová víza a nebo zaplatit 1200AUD na roky tři a mít od víz pokoj.
Pokud se totiž rozhodnete, že Austrálii opustíte před vypršením víz, tak se předplacená částka OSHC vrací.
Po zaplacení získáte další potvrzení potřebné pro žádost o víza.
Některé školy nabízejí zprostředkování platby OSHC, takže je možné zaplacení i skrze školu a návštěva pojišťovny tedy odpadá.

Předložení finančního krytí
Finančním krytím se prokazuje to, že má student dostatek finančních prostředků na první rok pobytu. Celková cifra by měla pokrýt splátky školy na první rok, nějaké měsíční výdaje a cenu letenek na případné opuštění země. Běžně to bývá kolem 24 - 25 000 AUD, což je necelých 500 000 Kč.
Tuto částku musíte prokázat aktuálním výpisem zůstatku na vašem účtě v Austrálii (tzv. account balance - neplést s account statement!), nebo v ČR. Výpis z ČR by měl být přeložen do AJ.
Při žádání o víza nesmí být výpis starší dvaceti dnů!
Pokud částku na účtě nemáte, tak je (ne)možné sehnat někoho kdo se za vás zaručí a podepíše náležité prohlášení. Samozřejmě i onen ručitel musí předložit onen zůstatek na účtě.
Imigrační si tento výpis může kdykoliv v průběhu trvání víz vyžádat znova, ale v praxi se to prý stává pouze výjimečně.

Mně se tento požadavek povedlo splnit s nutnou dávkou štěstí. Takže jsem se díky dobrému načasování (konec finančního roku - období kdy se vracejí daně) a dobrým lidem kolem mě stal na den pracháčem a výpis získal...

Žádost a platba víz
Když tedy získáte výše uvedené dokumenty, tak žádáte o samotná víza, což je možné udělat i online. Osobně jsem se vydal do agentury a žádost pro jistotu vyplnil tam. Přeci jen s tím mají jisté zkušenosti a pokud se něco vyplní špatně, tak se člověk může dostat i do problémů (pozastavení možnosti pracovat apod.), dokud se vše nevyjasní. I úředníci samozřejmě něco musejí jíst, takže poplatek za víza byl tč. 565AUD. Evidentně jedí stále více, neboť cena stoupá každým rokem.

Poté co se žádost odešle, tak by vám mělo přijít potvrzení o přijetí žádosti na uvedený e-mail a pak už jen čekáte. Jak jsem již uvedl, tak v mém případě to byly dva dny.

Vše co jsem výše uvedl platí pro případy, kdy o víza žádáte přímo z Austrálie. Pokud žádáte mimo Austrálii, tak se požadavky trochu mění (komplikují). Například zůstatek na účtě se neprokazuje výpisem pokrývajícím zůstatek v jeden den, ale za poslední tři měsíce apod. Nedivil bych se, kdyby i cena samotných víz byla vyšší.


Ačkoliv jsem v to už ani nedoufal, tak se mi to přes všechny potíže, o kterých jsem se zmínil v některém z minulých příspěvků, povedlo. Na tomto místě se nesluší nic jiného, než poděkovat Renatě z Information planet, která to se mnou celé uplácala dohromady a samozřejmě těm, kteří mě podpořili finančně, radou či pochopením...

úterý 11. října 2011

Coastal walk etc.

(srpen 2011)

Měsíc srpen byl i po návštěvě Sydney Tower nadále hodně "busy".

Následující týden jsem se téměř nezastavil, neb jsem dával dohromady potřebné dokumenty pro získání nových víz a musel jsem se rozhodnout na kterou školu nakonec půjdu, protože jsem se rozhodoval mezi dvěma IT colleges. Nakonec jsem se rozhodl pro City Institute, ale o tom se více rozepíši v budoucnu, ať se to tu nemíchá.

Nadcházející víkend jsme si dali další trip, který jsem osobně plánoval už hodně dlouho. Pobřeží mezi Bondi Beach a Coogee (tedy na jih od Bondi) jsme si prošli už dvakrát, ale na sever od Bondi jsme se ještě nevydali.
V sobotu jsme tedy s Romčou naskočili na loď a z Circular Quay (ano, i dnes bude fotka Opery :D) jsme se vypravili směrem na Watsons Bay. Počasí bylo celkem příjemný, protože nebylo ani horko, ani zima, takže ideálně na procházku. Cesta lodí na Watsons Bay nám nebyla úplně neznámá, protože jsme se tam už jednou byli podívat na pláži a zrovna tak Sydney harbour national park (který se nachází nad Watsons Bay), ve kterém jsme byli na našem prvním výletě společně s Andrejkou, Ondrou a Michalem.
Naším cílem tedy bylo projít přes čtvrti Vaucluse, Dover Heights a North Bondi až na profláklou Bondi Beach. Na této trase se bohužel nenachází přímá stezka po pobřeží (tak jako třeba na Coogee) a od Dover Heights je to už veskrze procházka obytnou zónou, takže právě tam naše výprava skončila. Navíc nás tam už zastihla i tma, protože jsme se celkově vypravili docela pozdě. Z Dover Heights jsme tedy přes Bondi pokračovali do City busem.


the O---- ----e




Shark bay


malá moucha 2011


Watsons bay





North head



tady jsme se dva roky nazpět fotili s O+A



pobřežní hlídka




pohled z hřiště v Dover heights


tady to máte červený na modrým


V neděli jsem se už sám vydal na menší průzkum sousední čtvrti Glebe, která tvoří na mapě společně s Pyrmontem a Ultimo trojúhelník (na mapce výše, v levém dolním rohu) a stejně jako Ultimo má jedinečnou atmosféru.




jak na návsi u kostela...



takový Norsko





aboriginal mozaika?


I třetí srpnový týden byl docela byrokraticky-náročný. Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval domů poslat nějaký podepsaný dokument, na kterém měl být ověřený podpis, tak jsem musel navštívit český konzulát. Konzulát České republiky se shodou okolností nachází právě na Dover Heights a shodou okolností přesně u té autobusové zastávky, na které jsme utnuli náš víkendový coastal walk na Bondi Beach. Spojil jsem tedy nutné zlo s příjemným a po vyřízení ouřednických záležitostí jsem se vydal pěšky směrem na Bondi Beach. Jak jsem již uvedl výše, z Dover Heights je to procházka především obytnou zónou. Občas se dá dostat i k pobřeží, ale to se musí jít veskrze po trávníku, kde žádná cesta nevede. Dostal jsem se dokonce i na golfové hřiště, takže jsem se nakonec ještě bál, že mě někdo sejme golfovým míčkem nebo že tam potkám Michaela Douglase :)


Nakonec jsem se ale na Bondi Beach dostal nepoškozen a stejně tak i za tmy domů.


Dover heights


zpátky na hřišti


cestou na Bondi



balkónová flóra


ještěr


ještěři


10


rodinné hnízdo


Bondi








u Bondi beach



já byl v bundě, oni ve vodě



v kancelářích se nekončí ve dvě odpoledne...


Abych těch srpnových výprav nebylo málo, tak jsem se poslední srpnovou neděli ze samé nudy pěšky vypravil prozkoumat North Sydney, což se mi nakonec tak úplně nepovedlo. Vzal jsem to totiž přes Barangaroo na Millers Point, kde jsem na kopci objevil Observatory park, ve kterém se, jak už název napovídá, nachází planetárium. Nevím jestli je to standardně ale té neděle byl zrovna vstup zdarma + navíc tam zrovna probíhala i výstava fotek s tématem noční oblohy, takže nešlo odolat.
V hvězdárně je možné vidět spoustu různých modelů, teleskopů a podobných inštrumentů a stejně jako v námořním a technickém muzeu jsou doplněny audio / video komentáři, takže pokud je někdo astronomický fanatik, tak mu půlhodina jako mně stačit asi nebude.
Vzhledem k tomu, že já fanatikem nejsem (nebo alespoň ne tím astronomickým), tak jsem přeběhl Harbour Bridge, abych na druhé straně mostu zjistil, že už nemám potřebný čas na průzkum North Sydney, takže jsem zamířil pouze do parku pod mostem a následně do světa barevných bizarností zvaného Luna park. Když se nad tím tak zamyslím, tak absolutně nepobírám, co se na tom dětem vlastně líbí, protože kdybych byl dítě, tak bych měl z toho blikajícího zvěrstva a úchylně se usmívajících klaunů spíše komplexy a ne potěšení. Ale budiž...


nově budovaný park v Barangaroo


svatební procesí


pod Observatory parkem


ve svatebním altánu


planetárium


H. Ch. Andersen


ANZAC musí být


něco...


tohle bylo pohyblivé


Hubbleův teleskop


výstava fotek




levá strana Harbour bridge


hodiny v Rocks


kamiony (pro představu o velikosti Opery)


Kirribilli (North Sydney)


podmostní ping-pong





vůbec to není divný...


docela výstižný


pekelné spřežení :)





O konzulátu
Konzulát České republiky v Sydney (jak se tato instituce oficiálně nazývá) se nachází v Dover Heights, na Military road 169. Budova nijak nevyčnívá, takže nebýt tabulek u vchodu a vlajek na střeše, tak ji člověk lehce přehlídne. Já jsem konzulát musel navštívit kvůli ověření podpisu u jedné česky psané smlouvy. Před tím jsem se snažil podpis nechat ověřit v city jenže jsem příliš nepochodil. Ač jsem vysvětloval že textu rozumět nepotřebují, ať mi pouze potvrdí že je to můj podpis, tak mě hnali téměř sviňským krokem, až mě dohnali na konzulát.


budova působí vcelku nenápadně



Když jsem tedy dorazil na konzulát, tak mi znělo až podivně když jsem byl pozdraven slovy "Dobrý den" :).
Na prvním místě je dobré vědět to, že na konzulátu nelze platit kreditní kartou. Vzhledem k tomu, že se (asi) za všechny úřednické úkony platí, tak je dobré mít připravenou hotovost. Vyhnete se totiž tomu, že budete jak idioti (já) běhat až téměř do Rose Bay, aby jste nalezli bankomat, případně shop, kde vám dají cashout. Např. za ověření podpisu dáte (t.č.) 14AUD. Podrobný ceník úkonů a spostu dalších praktických informací naleznete na webu konzulátu.
Osobně jsem se informoval na možnost vydání mezinárodního řidičáku a k mému překvapení jsem zjistil, že nemohou sloužit. Žádat lze prý pouze v ČR. Dále jsem se informoval na případné vydání nového pasu a v tomto případě jsem již pochodil. Pas vyjde na (t.č.) 67AUD a lhůta pro jeho vydání je 120 dnů. Prý to ale běžně trvá 2-3 měsíce. Dobré vědět, že k vydání pasu je třeba nestandardní fotka o rozměrech 7x5cm.
Toť vše, co jsem na místě vyzvěděl, takže v případě nutnosti mrkněte na web, kde se dozvíte vše potřebné...

Na konec něco aktuálního.
Sic týden starou, ale asi nejdůležitější aktualitkou je to, že z našeho blogerského dua pobývám v Sydney už pouze já. Bystří čtenáři si jistě všimli, protože jsem to psal na ShoutBoard (takové to malé okénko nalevo). Romča tedy opustila Sydney večer, ve čtvrtek 29. září a přes Dubai se dostala až do ČR, kde se ocitla cca kolem jedné hodiny ranní (zdejšího času) v sobotu 1. října. Má za sebou tedy první týden a něco málo a prý to tam není zas tak špatné :D
Já jsem se dostal do poloviny svých měsíčních prázdnin a počasí je tu už zase docela nejarní. Když jsem tedy naposledy psal, že si zima nedávala na čas se svým odchodem, tak jsem asi docela přestřelil. Není tady kdovíjaká zima, ale spíše šeď a občasné přeháňky. Pomalu se to ale zlepšuje...


nedělní


Také jsme se opět vzdálili od ČR a to tak že časově, neboť zde už týden máme letní čas, takž rozdíl +9 hodin.