Abych to ale vzal od začátku. V předminulém příspěvku jsem psal, že budu dělat pět dní v kuse, což v poslední době nebývalo zvykem. Toho času právě zavítala do Shangri-ly skupina nějakých amerických finančníků, kterých tam bylo jak psů a vzhledem k tomu, že zabrali několik pater a připlatili si nadstandard, tak byli bráni jako VERY-V.I.P. (velice, velice důležití hosté). Před jejich příjezdem, na nás řvala manažerka celého oddělení, že nesmí přijít jediná stížnost apod. Ona je to taková šílená polská kráva, která když k nám má proslov, tak to vypadá jak když mluvil Hitler. Občas mívám strach, že se samovznítí, jak to někdy přehání. Tito páni finančníci v hotelu zůstali až do 9.2., takže to byla docela síla, protože měli zaplacenou spoustu vymožeností a pořád se jim museli do pokojů dodávat nějaké extra propriety. Pamatuju si, že když jsem přišel do prvního pokoje, ve kterém byli ubytovaní, tak jsem si řekl "TY VOLE! CO TO TADY ŽIJE ZA ŠÍLENÝ PRASATA!!!". Byl to fakt mazec. Chápu, že když někdo bydlí v hotelu více než týden a bude se zúčastňovat nějakých důležitých jednání, tak si přiveze hodně věcí. Co ale nechápu je to, že je rozhází po celém pokoji (po stole, baru, zemi, posteli, parapetu...) a později do těchto čistých věcí (oblečení) začne přihazovat špinavé oblečení (včetně ponožek, spodního prádla apod.) a ještě mezi to přimíchá i něco odpadků. Problém byl v tom, že když jsem přišel do pokoje druhého, třetího, čtvrtého... - "TY VOLE! CO TO TADY ŽIJE...?" Byla to fakt docela síla, protože člověk si kolikrát myslel, že už posbíral všechny odpadky, ale za pár minut vždycky objevil nějaký nový kousek na místě, kde by to nečekal. Dalo by se říct, že co jim kde odpadlo od huby tak tam to taky nechali. Veškeré uklízení se tím pádem značně zkomplikovalo a zpomalilo... K tomu, že po sobě ani nebyli schopni spláchnout WC není co dodat. Takovýchto prasat měl člověk na patře třeba 7... :( Fakt jsem na Američany po této zkušenosti změnil docela názor, protože šest ze sedmi pokojů bylo takových, jak jsem právě popsal a navíc, když se s nimi člověk setkal osobně, tak byli docela arogantní. Člověk si pak opravdu vážil toho, že mohl uklízet pokoj někomu odjinud.
Když pak devátého většina těch hovad odjela, tak byl masakr dávat pokoje do původního stavu a připravovat pro nové hosty. Tato činnost mi standardně trvá cca 50min, v tomto případě to bylo 90! Některé pokoje totiž vypadali tak, jako by si někdo řekl: "Dneska to tu balíme. Stálo to strašně moc peněz, tak ať mají co uklízet! Muhehe!" Fakt jsem nepobíral to, že jsem nacházel různé vybavení v různých částech pokoje, do kterých jsem myslel, že je nemožné tyto věci umístit. Když jsem takto "předělával" asi třetí pokoj, tak přišla na kontrolu sama manažerka z agentury, která mě strašně ráda poučuje a strašně ráda mě vrací do hotových pokojů na "doupravení" všeho možného. Toho dne to nebyla výjimka, takže mě nejprve učila nový způsob povlékání peřiny (to proto, abych byl rychlejší), ale tento způsob trval asi dvojnásobek času, než jsem schopen postel normálně povlíknout. Prý to chce praxi, říkala. Pak samozřejmě vrátila do jednoho z předchozích pokojů a zkontrolovala roh parapetu za záclonou, kde našla prach a ještě našla zaschlou pěnu v jedné části vany! Když ještě kontrolovala prach na stínítkách lamp a v dalších podobných záhybech, tak jsem měl co dělat, abych jí tam neumlátil hadrem, a nebo neposlal do prdele a tím pádem si dal nejspíše výpověď! Myslím si, že jsem člověk, který dokáže přiznat svoji chybu a vím i že jsem pomalý (takže jí vlastně díky za trpělivost a snahu) a ten prach a ta špinavá vana tam opravdu byly. Co ale nepobírám je to, že pouze mě kontroluje místa, která nekontroluje nikomu jinému (ten prach za záclonou apod.). Mluvil jsem o tom se spoustou lidí a všichni mi potvrdili, že tyhle místa nikdy neuklízeli. Jednu holčinu, když takhle jednou vrátili kvůli podobné kravině, tak to dokonce obrečela. Nicméně, když jsem se po tomto dni vracel domů plný nenávisti, tak jsem ještě netušil, že nás čekají další komplikace, které budou ještě o trochu nepříjemnější, než výše popsané události.
Když jsem totiž večer jen tak před spaním kontroloval došlou poštu, tak jsem tam objevil mail od imigračního oddělení. Bohužel jsem se dozvěděl, že v případě, pokud nepředložíme další dokumenty prokazující náš společný vztah (což jsou dokumenty prokazující stejnou adresu), tak si nejspíš Romča sbalí svých ...jeden kufr a bude eskortována do ČR, mezi lední medvědy.
Po tomto zjištění jako bych zapomněl na celý hotel a propadl jsem panice (pesimismu, lépe řečeno). Vzhledem k tomu, že se oněch požadovaných dokumentů doma moc nenachází to bude docela dosti složité. Druhý den jsme se vydali na bojovou poradu do agentury za Renatou, ale ta nám toho vlastně ani moc neporadila, protože byla taky docela překvapená, že toho po nás chtějí více. Jediné co z ní vypadlo, bylo to, že by bylo nejlepší se vzít, takže jsme se rozhodli, že se do čtrnácti dnů vemem
. Ne, ne, dělám si samozřejmě srandu... 
Dohodli jsme se na tom, že se v následujících dvou dnech rozmyslíme co a jak a jestli to má vůbec cenu zkoušet. Když už nás to ale stálo těch necelejch deset, tak je jasný, že to zkoušet budeme a dokonce i nějaké ty dokumenty doma najdeme!
Od té doby se toho vlastně už moc neudálo. Já jsem zatím každý den v práci (což je dobré, protože budeme mít na nájem :)), akorát teď mlátím trochu víc do polštářů, když je stelu. Romča se pořád pokouší o nějakou práci, ale zatím je to pořád bez dobrého výsledku. Absolvovala asi dva nebo tři pohovory (přičemž se cestou na jeden z nich ztratila, nedorazila tam a ještě na kost promokla) a standardně jí řekli, že jí dají vědět. Asi se bude muset také upsat do nějaké otrokářské agentury, jako jsem se upsal já...
Možná některé z Vás napadá otázka, jestli to má vlastně smysl tady prodlužovat, protože se nám nevede oslnivě dobře. (?) Potom, co jsem přečetl ten mail jsem si tuto otázku položil nejméně stokrát a ve většině případů jsem došel k odpovědi, že má. Ačkoliv je tady pořád na co nadávat, tak myšlenka toho, že bych to všechno teď měl opustit se mi (nám) prostě nelíbí. Jednou jsme se prostě rozhodli to risknout a vydat se sem, takže to teď nevzdáme. Stálo to hromadu peněz, úsilí a nervů a vzdát to by byl neúspěch na celé čáře. Největší problém je ten, že jsme pořád jakoby na startu. Tím myslím to, že se přes startovní čáru dostaneme tehdy, až budeme mít oba nějakou pořádnou práci. Naivně jsme doufali, že se nám to podaří cca po prvním měsíci - bohužel... (mimochodem, těch naivních předpokladů bylo více :).
Kdyby se to ale nakonec nepodařilo, tak by to znamenalo to, že by Romča musela do 28mi dnů od rozhodnutí opustit Austrálii. O tom, co by bylo pak zatím moc nechceme přemýšlet, ale těch scénářů je více...
Abych napsal i pár vět normálnějšího rázu, tak naší nové spolubydlící je 19 let a jmenuje se Vivian. Celý život prožila na Floridě a její rodičové pocházejí z Barmy (což je nyní Myanmarský svaz, kdyby jste nevěděli). Sama Vivian zas tak zcela normální nebude, ale aspoň se zas nenudíme :). Nebo je možná úplně normální a my jsme už asi moc starý :D.
Tuším že v neděli byl Čínský nový rok. Při této příležitosti jsme se po čase opět setkali s Andrejkou a Ondrou a zašli na večeři do Chinatownu do čínské restaurace. Jedli jsme u otočného stolu - tzn.: na stůl přinesou několik druhů jídla a vy pak jenom točíte (a točíte, a točíte) a nabíráte (a nabíráte...) si na co máte chuť. Aby jsme byli styloví, tak jsme jedli čínskýma hůlkama - teda všichni až na Romču, protože ta by se jinak asi moc nenajedla :). Něco málo o tom napsal Ondra na jejich BLOGU...
Z předchozích dvou týdnů to je asi tak všechno podstatné. Pokud Vám přijde, že dnešní příspěvek je opět o ničem, tak vězte, že tohle "nic" tady hold uplynulých cca čtrnáct dní převládalo...
Vzhledem k tomu, že jsme veskrze nikde nebyli (a taky hlavně stále nemáme nové baterky ve foťáku), tak ani nevznikly žádné fotky.
Akorát jsme cestou do agentury potkali tohle:
A já občas v centru potkávám tohoto maníka hrajícího na kytaru. Tady měl zrovna na hlavě jenom skateboard, ale vězte že jsem ho už párkrát viděl na i s kytarou (!) na hlavě...
