Úspěšné vkročení do roku 2010 a mnoho štěstí v něm...
...přejí Romča a Vojta.
čtvrtek 31. prosince 2009
pátek 25. prosince 2009
Vánoce v Sydney
Tak po delší odmlce opět přicházíme s novým zápiskem. Vzhledem k tomu, že všude řádí vánoční veselí, tak přeskočíme předchozích čtrnáct dnů a budeme psát hlavně o tom, jak jsme prožili vánoce tady. K tomu co se dělo před tím se třeba vrátíme později.
23. prosince
Od středy do pátku mám days off (volno), takže si můžeme užívat vánočního pohodlí společně. Ve středu bylo celkem vedro, takže Romča chtěla vyrazit na pláž. Mně se moc nechtělo, ale když přišel Joel s tím, že na Coogee budou jeho známí a že bere míč, tak jsem nakonec vyrazil taky. S Joelem je trošku problém cestovat, protože se buď ztratí, nebo tak jako ve středu nemá lístek na BUS. Když jsme totiž s Romčou nastoupili do autobusu na pláž a autobus se rozjel, tak jsme zjistili, že Joel stojí venku :D. Nakonec si lístek sehnal a s menším zpožděním dorazil za náma.
Na pláži už byla Carolina, naše spolubydlící a s ní její kamarádi z Kolumbie, Apple z Koreje (my jí říkáme Jabko :)) a další dva Peruánci. Ženský drbaly na pláži (dle Romčiných slov relaxovaly a povídaly.)) a panstvo si šlo zahrát fotbálek. Posbírali jsme pár dalších lidí z Evropy a Jižní Ameriky a bylo nás asi 20. O fotbalu se ale moc mluvit nedalo, protože na travním plácku byla velká kaluž, o pár metrů dál betonovej plácek a o další kus dál betonovej sloupek. Byla to spíš taková srandovní kopaná, ale bylo docela dobrý sledovat některý maníky z Jižní Ameriky, jaký uměj parádičky s míčem. Po fotbalu jsme se šli zchladit do oceánu a pak se projít na blízké útesy (holky nadále relaxovaly a povídaly:)).
Navečer foukal docela vítr, tak jsme už chtěli jít domů, jenže Peruánci jsou strašný kaliči, takže během čtvrt hodiny přinesli několik kartónů piva a nás samozřejmě domů nepustili :). Byla docela pohodička, protože se s nima dobře povídalo, protože jejich angličtina je docela dobře srozumitelná (a na podobný úrovni jako ta naše :)). Nakonec jsme pláž na místo v šest opustili asi v půl desátý. Za zmínku taky stojí to, že tím, že jsme konzumovali alkohol na této pláži, jsme vlastně porušili zákon, protože se to nesmí (jsou za to docela velký pokuty). Když jsme před 23.hod dorazili domů, tak jsme jen čapli tašky a vydali se na nákup surovin na vánoční hody. Domů jsme se dostali až po půlnoci.
naše skupinka
takhle u nich pijí panáky
naše skupinka o něco veselejší... :)
24. prosince
24. prosinec je v Austrálii normální den, protože tady slaví vánoce až 25. prosince. Tuším, že dárky rozbalují ráno a na místo slavnostní večeře mají slavnostní oběd s obrovskou krůtou, ale jistej si tím nejsem. V Peru a Kolumbii se to slaví podobně jako u nás, akorát s tím rozdílem, že večeři mají lehce před půlnocí a dárky rozbalují o půlnoci.
Pro mě štedrý den začal v 11 dopoledne (konzumace píva, noční nakupování a brzké vstávání mi nedělá dobře :D). V té době Romča, která vstávala brzo ráno dodělávala bramborový salát a měla už hotový i tiramisu dezert. Brambory loupal a krájel Joel, takže já jsem pak šel jen nakoupit chybějící suroviny. Mimochodem, s tím bramborovým salátem to tady není jednoduchý, protože se tu nedá sehnat všechna potřebná kořenová zelenina, cibule je tu slabší a majolka sladší... Díky Romčinýmu kuchařskýmu umu byl ale salát ve finále výborný. Když jsem se vrátil, tak jsme si s Romčou dali hrachovou polévku k obědu a pak se vydali na tůru do města za nákupem drobných dárků pro naše spolubydlící a především pro stromek.
Joel a jeho první setkání s řízkem
Večeři jsme měli nakonec kolem 21hod a myslím, že Carolině i Joelovi bramborový salát s řízkem a klobásou chutnal taky. Carolina připravila jakousi čínskou směs s kuřecím a vepřovým masem a rýží, takže jsme se nacpali slušně. Posléze hodnější jedinci našli i nějaký ten drobný dáreček pod stromečkem a veselí mohlo pokračovat. Joel se vydal na Central naproti známým, které jsme poznali den před tím na pláži a samozřejmě se nevrátili s prázdnou. Přinesli asi padesát lahváčů a nějakou tu whiskey, takže plán byl jasnej :). Byla sranda, takže noc utekla docela rychle, spát jsme šli, když už venku nebyla úplná tma. Vánoce tady se nám líbily a byly i hodně zvláštní, protože byly v létě a byly takový mezinárodní a samozřejmě nám taky hodně chyběla rodina...
Dnes jsme měli v plánu výlet po pobřeží u Bondi Beach, ale vzhledem k tomu, že není ideální počasí a že všichni vstávali až po poledni se výlet odložil na neurčito. Momentálně tady prší a je tu kolem 20ti stupňů. Někdo tu má hold vánoce na blátě, ale my to nejsme :) :).
sváteční tabule
Mr. Pokerface
Šťastné...
... a veselé
Tři králové?
jak tanečníci z Broadwaye :)
a to jsme byli teprve v polovině...
Jak to bude na Silvestra zatím nevíme. Romča to teda už ví, protože bude pracovat na nějakým Silvestrovským mejdanu v Kirribilli clubu, což jí sehnala agentura a bude tam už potřetí. Každopádně Silvestra budeme moci oslavit hned třikrát, protože krom půlnoci tady můžeme prvního, v deset dopoledne oslavit i toho našeho českého a odpoledne asi v 16hod Peruánsko-Kolumbijského :). Uvidíme, uvidíme.
Přát veselé vánoce asi už moc nemá smysl, tak všem tedy přejeme alespoň šťastný nový rok 2010 a hlavně to zdraví. (Kdo ví, kdy zase budeme blogovat:)).
Na závěr jeden vánoční dárek pro všechny ... dívky, dámy a slečny, které čtou Náš blog :D
23. prosince
Od středy do pátku mám days off (volno), takže si můžeme užívat vánočního pohodlí společně. Ve středu bylo celkem vedro, takže Romča chtěla vyrazit na pláž. Mně se moc nechtělo, ale když přišel Joel s tím, že na Coogee budou jeho známí a že bere míč, tak jsem nakonec vyrazil taky. S Joelem je trošku problém cestovat, protože se buď ztratí, nebo tak jako ve středu nemá lístek na BUS. Když jsme totiž s Romčou nastoupili do autobusu na pláž a autobus se rozjel, tak jsme zjistili, že Joel stojí venku :D. Nakonec si lístek sehnal a s menším zpožděním dorazil za náma.
Na pláži už byla Carolina, naše spolubydlící a s ní její kamarádi z Kolumbie, Apple z Koreje (my jí říkáme Jabko :)) a další dva Peruánci. Ženský drbaly na pláži (dle Romčiných slov relaxovaly a povídaly.)) a panstvo si šlo zahrát fotbálek. Posbírali jsme pár dalších lidí z Evropy a Jižní Ameriky a bylo nás asi 20. O fotbalu se ale moc mluvit nedalo, protože na travním plácku byla velká kaluž, o pár metrů dál betonovej plácek a o další kus dál betonovej sloupek. Byla to spíš taková srandovní kopaná, ale bylo docela dobrý sledovat některý maníky z Jižní Ameriky, jaký uměj parádičky s míčem. Po fotbalu jsme se šli zchladit do oceánu a pak se projít na blízké útesy (holky nadále relaxovaly a povídaly:)).
Navečer foukal docela vítr, tak jsme už chtěli jít domů, jenže Peruánci jsou strašný kaliči, takže během čtvrt hodiny přinesli několik kartónů piva a nás samozřejmě domů nepustili :). Byla docela pohodička, protože se s nima dobře povídalo, protože jejich angličtina je docela dobře srozumitelná (a na podobný úrovni jako ta naše :)). Nakonec jsme pláž na místo v šest opustili asi v půl desátý. Za zmínku taky stojí to, že tím, že jsme konzumovali alkohol na této pláži, jsme vlastně porušili zákon, protože se to nesmí (jsou za to docela velký pokuty). Když jsme před 23.hod dorazili domů, tak jsme jen čapli tašky a vydali se na nákup surovin na vánoční hody. Domů jsme se dostali až po půlnoci.
24. prosince
24. prosinec je v Austrálii normální den, protože tady slaví vánoce až 25. prosince. Tuším, že dárky rozbalují ráno a na místo slavnostní večeře mají slavnostní oběd s obrovskou krůtou, ale jistej si tím nejsem. V Peru a Kolumbii se to slaví podobně jako u nás, akorát s tím rozdílem, že večeři mají lehce před půlnocí a dárky rozbalují o půlnoci.
Pro mě štedrý den začal v 11 dopoledne (konzumace píva, noční nakupování a brzké vstávání mi nedělá dobře :D). V té době Romča, která vstávala brzo ráno dodělávala bramborový salát a měla už hotový i tiramisu dezert. Brambory loupal a krájel Joel, takže já jsem pak šel jen nakoupit chybějící suroviny. Mimochodem, s tím bramborovým salátem to tady není jednoduchý, protože se tu nedá sehnat všechna potřebná kořenová zelenina, cibule je tu slabší a majolka sladší... Díky Romčinýmu kuchařskýmu umu byl ale salát ve finále výborný. Když jsem se vrátil, tak jsme si s Romčou dali hrachovou polévku k obědu a pak se vydali na tůru do města za nákupem drobných dárků pro naše spolubydlící a především pro stromek.
Večeři jsme měli nakonec kolem 21hod a myslím, že Carolině i Joelovi bramborový salát s řízkem a klobásou chutnal taky. Carolina připravila jakousi čínskou směs s kuřecím a vepřovým masem a rýží, takže jsme se nacpali slušně. Posléze hodnější jedinci našli i nějaký ten drobný dáreček pod stromečkem a veselí mohlo pokračovat. Joel se vydal na Central naproti známým, které jsme poznali den před tím na pláži a samozřejmě se nevrátili s prázdnou. Přinesli asi padesát lahváčů a nějakou tu whiskey, takže plán byl jasnej :). Byla sranda, takže noc utekla docela rychle, spát jsme šli, když už venku nebyla úplná tma. Vánoce tady se nám líbily a byly i hodně zvláštní, protože byly v létě a byly takový mezinárodní a samozřejmě nám taky hodně chyběla rodina...
Dnes jsme měli v plánu výlet po pobřeží u Bondi Beach, ale vzhledem k tomu, že není ideální počasí a že všichni vstávali až po poledni se výlet odložil na neurčito. Momentálně tady prší a je tu kolem 20ti stupňů. Někdo tu má hold vánoce na blátě, ale my to nejsme :) :).
Jak to bude na Silvestra zatím nevíme. Romča to teda už ví, protože bude pracovat na nějakým Silvestrovským mejdanu v Kirribilli clubu, což jí sehnala agentura a bude tam už potřetí. Každopádně Silvestra budeme moci oslavit hned třikrát, protože krom půlnoci tady můžeme prvního, v deset dopoledne oslavit i toho našeho českého a odpoledne asi v 16hod Peruánsko-Kolumbijského :). Uvidíme, uvidíme.
Přát veselé vánoce asi už moc nemá smysl, tak všem tedy přejeme alespoň šťastný nový rok 2010 a hlavně to zdraví. (Kdo ví, kdy zase budeme blogovat:)).
Na závěr jeden vánoční dárek pro všechny ... dívky, dámy a slečny, které čtou Náš blog :D
sobota 12. prosince 2009
Něco málo novinek
Ahoj ahoj, tak jsem se odhodla sem taky po delší době něco napsat.
Víceméně se máme pořád stejně, už tu začalo léto a blíží se Vánoce. Všude v obchoďákách výzdoba, dokonce i občas autobusy jsou ozdobený a většina Australanů má už ozdobený vánoční stromeček. Na nás zatím ta atmosféra ještě nedýchla, asi k tomu potřebujeme zimu :).
Minulou sobotu mi zavolali z české restaurace Prague, jestli bych nemohla přijít na zkoušku jako servírka. Pracujou tam jenom Češi a Slováci, takže jsem nemusela mít strach, že nebudu rozumět, ale klientela jsou samozřejmě cizinci. Já jsem dělala tzv. runnera - běhala a sbírala sklo, talíře, nosila pití, no prostě co bylo potřeba. Zkouška byla neplacená, ale na závěr jsem si odnesla svíčkovou se šesti :))) a hned jsem měla lepší pocit, že konečně taky něco dělám. Jelikož mají ale hodně zájemců a všechny si zvou na zkoušku, tak nevím jestli se ozvou.
V neděli jsme jeli všichni z bytu na pláž, jenom Vojtíšek odmítl a zůstal nakonec sám doma a usoudil, že bude čas trávit užitečněji - odpočívat po sobotní party :).
Carolina, Vláďa, Joel
V týdnu jsem hledala s kamarádkou práci a dokonce i Vojtík si vzal jeden den volno a vydal se hledat taky (nějakou pozici v obchodě). Obcházely jsme cateringové agentury, které zpostředkovávají práci sice jen příležitostně, ale dobře platí. Bohužel jsme moc nepochodily, protože většina už nabrala lidi a do konce roku už nikoho nechtějí. Musíme to zkusit zase po novém roce.
V pátek jsme si udělali noční procházku k Opeře a Harbour Bridge, všechno bylo krásně osvětlený, tak jsme chtěli udělat pár fotek, bohužel náš foťák to chvílema nepobíral. Přeci jenom něco málo...
noční Opera
vánoční výzdoba je tu už na každém kroku
Tady na té budově promítali zajímavé obrázky. Nakonec se z toho vyklubala reklama na Ferero Rocher :)
Tady promítali taky, ale to už asi mělo být vánoční...
Včera (v sobotu) jsem šla do práce od jedné cateringové agentury. Jednalo se o soukromý večírek, kam mělo dorazit přes dvě stě lidí a nakonec přišlo jen osmdesát. Jen hodinu jsme drželi u vchodu tác se skleničkama vína, myslela jsem že mi upadnou ruce, no a pak jsme chodili mezi juchajícími hosty a dolévali, aby nebyli na suchu. Překvapilo mě ale, že Australani nepijí tolik co my. V Čechách bych nestíhala dolévat :) a tady to bylo lážo plážo. Bylo to docela nudný, ale dobře placený a penízky se hodí. Tak jsem tam zaregistrovaná, tak se doufám zase někdy ozvou.
Dnes jsme byli s Vojtíškem na Coogee Beach, takže relax.
Víceméně se máme pořád stejně, už tu začalo léto a blíží se Vánoce. Všude v obchoďákách výzdoba, dokonce i občas autobusy jsou ozdobený a většina Australanů má už ozdobený vánoční stromeček. Na nás zatím ta atmosféra ještě nedýchla, asi k tomu potřebujeme zimu :).
Minulou sobotu mi zavolali z české restaurace Prague, jestli bych nemohla přijít na zkoušku jako servírka. Pracujou tam jenom Češi a Slováci, takže jsem nemusela mít strach, že nebudu rozumět, ale klientela jsou samozřejmě cizinci. Já jsem dělala tzv. runnera - běhala a sbírala sklo, talíře, nosila pití, no prostě co bylo potřeba. Zkouška byla neplacená, ale na závěr jsem si odnesla svíčkovou se šesti :))) a hned jsem měla lepší pocit, že konečně taky něco dělám. Jelikož mají ale hodně zájemců a všechny si zvou na zkoušku, tak nevím jestli se ozvou.
V neděli jsme jeli všichni z bytu na pláž, jenom Vojtíšek odmítl a zůstal nakonec sám doma a usoudil, že bude čas trávit užitečněji - odpočívat po sobotní party :).
V týdnu jsem hledala s kamarádkou práci a dokonce i Vojtík si vzal jeden den volno a vydal se hledat taky (nějakou pozici v obchodě). Obcházely jsme cateringové agentury, které zpostředkovávají práci sice jen příležitostně, ale dobře platí. Bohužel jsme moc nepochodily, protože většina už nabrala lidi a do konce roku už nikoho nechtějí. Musíme to zkusit zase po novém roce.
V pátek jsme si udělali noční procházku k Opeře a Harbour Bridge, všechno bylo krásně osvětlený, tak jsme chtěli udělat pár fotek, bohužel náš foťák to chvílema nepobíral. Přeci jenom něco málo...
Včera (v sobotu) jsem šla do práce od jedné cateringové agentury. Jednalo se o soukromý večírek, kam mělo dorazit přes dvě stě lidí a nakonec přišlo jen osmdesát. Jen hodinu jsme drželi u vchodu tác se skleničkama vína, myslela jsem že mi upadnou ruce, no a pak jsme chodili mezi juchajícími hosty a dolévali, aby nebyli na suchu. Překvapilo mě ale, že Australani nepijí tolik co my. V Čechách bych nestíhala dolévat :) a tady to bylo lážo plážo. Bylo to docela nudný, ale dobře placený a penízky se hodí. Tak jsem tam zaregistrovaná, tak se doufám zase někdy ozvou.
Dnes jsme byli s Vojtíškem na Coogee Beach, takže relax.
sobota 5. prosince 2009
Ďábelská sobota
Dnešním krátkým příspěvkem navážu přímo na ten včerejší. Dnes jsem měl pracovní sobotu a co čert nechtěl
, zapomněl jsem si jaksi nařídit budíka. Naštěstí Romča vstává každý den s budíkem taky, takže mě vzbudil ten její. Bohužel to ale místo v šest bylo lehce po osmi hodinách. V práci to naštěstí nikdo nijak nehrotil, takže to bylo v pohodě. Co v pohodě ale nebylo byla rychlost, teda vlastně pomalost, se kterou to moc neodsejpalo. Navíc jsem zjistil, že nějaký pan Roger z USA je pěkné prase, ale to jen tak bokem :D. Když jsem jel odpoledne z práce domů, tak co čert nechtěl, nějakým nedopatřením jsem si zablokoval SIMku a na odblokování je třeba použít PUK kód. Co čert nechtěl :), bohužel to tady funguje jinak a žádný PUK v obálce po SIM kartě nemám, takže jsem se musel vydat přímo do prodejny. Co čert... :D, bylo už pozdě, takže jsem už žádnou otevřenou prodejnu nestihl, takže zítra. Na večer jsme pozvaní k Italům, protože jeden z nich, Paolo (můj bývalý spolužák) se příští týden vrací domů, tak jsem si říkal, že by bylo dobré mu koupit nějakou tu drobnost na rozloučenou. Když jsem se s ním naposledy bavil, tak říkal, že zná pověst Čechů, jako největších pivařů na světě, tak proč mu nekoupit nějaké to české pívo, že? Co ale čert nechtěl, v prvních třech - čtyřech liquer-shopech (jediný obchod, kde lze koupit alkohol) prostě české pivo neměli. Až v tom pátém jsem konečně natrefil na kartónek Plzní, takže hurá domů.
6 x 330ml = 17$
Když jsem dorazil domů, tak co čert nechtěl, s hrůzou v očích jsem zjistil, že jsme měli v pokoji nejspíše čerta, protože tam po něm zůstaly stopy!!! Pokud nevěříte, tak tady přihazuju fotky :D :
fakt tam byl... :D
To mě tak napadá, že je dnes 5týho prosince, tak jestli nechoděj náhodou čerti... :) No, každopádně jsem se tam radši neodvážil jít, takže jsem zvědavej, jestli tam Romče třeba něco nenechal. V zimě je tu prý chladno, tak třeba i to uhlí by nebylo špatný. Uvidíme, uvidíme...
, zapomněl jsem si jaksi nařídit budíka. Naštěstí Romča vstává každý den s budíkem taky, takže mě vzbudil ten její. Bohužel to ale místo v šest bylo lehce po osmi hodinách. V práci to naštěstí nikdo nijak nehrotil, takže to bylo v pohodě. Co v pohodě ale nebylo byla rychlost, teda vlastně pomalost, se kterou to moc neodsejpalo. Navíc jsem zjistil, že nějaký pan Roger z USA je pěkné prase, ale to jen tak bokem :D. Když jsem jel odpoledne z práce domů, tak co čert nechtěl, nějakým nedopatřením jsem si zablokoval SIMku a na odblokování je třeba použít PUK kód. Co čert nechtěl :), bohužel to tady funguje jinak a žádný PUK v obálce po SIM kartě nemám, takže jsem se musel vydat přímo do prodejny. Co čert... :D, bylo už pozdě, takže jsem už žádnou otevřenou prodejnu nestihl, takže zítra. Na večer jsme pozvaní k Italům, protože jeden z nich, Paolo (můj bývalý spolužák) se příští týden vrací domů, tak jsem si říkal, že by bylo dobré mu koupit nějakou tu drobnost na rozloučenou. Když jsem se s ním naposledy bavil, tak říkal, že zná pověst Čechů, jako největších pivařů na světě, tak proč mu nekoupit nějaké to české pívo, že? Co ale čert nechtěl, v prvních třech - čtyřech liquer-shopech (jediný obchod, kde lze koupit alkohol) prostě české pivo neměli. Až v tom pátém jsem konečně natrefil na kartónek Plzní, takže hurá domů.
Když jsem dorazil domů, tak co čert nechtěl
, s hrůzou v očích jsem zjistil, že jsme měli v pokoji nejspíše čerta, protože tam po něm zůstaly stopy!!! Pokud nevěříte, tak tady přihazuju fotky :D :
To mě tak napadá, že je dnes 5týho prosince, tak jestli nechoděj náhodou čerti... :) No, každopádně jsem se tam radši neodvážil jít, takže jsem zvědavej, jestli tam Romče třeba něco nenechal. V zimě je tu prý chladno, tak třeba i to uhlí by nebylo špatný. Uvidíme, uvidíme...
středa 2. prosince 2009
Po dvou měsících
Po dvou měsících a třech dnech, abych byl přesný...
Pár lidí se nás už ptalo jestli ještě žijeme a světe div se, je tomu tak :D. Bohužel teď nějak není o čem psát, protože se nikam moc nedostaneme a nebo nejsou síly, případně nálada po pracovním vytížení.
Máme za sebou dva měsíce pobytu u protinožců, takže si můžeme udělat takový menší shrnutí.
Před tím, než jsme se sem vydali tak jsme si řekli, že po uplynutí dvou měsíců uvidíme, jak to tady jde, nebo nejde, jestli to finančně utáhneme, nebo ne, případně jestli má smysl tady zůstávat atd. Dva měsíce uplynuly a my už máme jasnější představu o tom, jak to tady chodí. Pokusím se to tak nějak shrnout.
V Sydney jsme přistáli prvního října večer. Nejprve jsme bydleli ve čtvrti Banksia v domě, který nám zprostředkovala agentura. Vydrželi jsme tam cca měsíc a půl a nyní už více než dva týdny bydlíme v bytě, blíže centru, ve čtvrti Chippendale. Romča mi právě řekla, že se tady za celou dobu ještě nemusela ani jednou rozčílit, takže to byla rozhodně změna k lepšímu :D. Dále za sebou máme první část školy, která trvala 5 týdnů. Další kurz (třítýdenní) máme až po novém roce a mě pak čeká ještě více než dva a půl měsíce dlouhý kurz (příprava na FCE). Pro Romču budou tři týdny po novém roce nejspíš poslední, protože se pokusíme zažádat o změnu typu jejího víza na depandant visa (partnerské). Pokud se nám to nepovede a zamítnou nám to, tak už budu blogovat jenom sám, protože Romča pofrčí domů :), nebo si bude muset zaplatit další kurz na škole...
Co se cestování týká, tak krom některých částí Sydney (Royal Botanic Gardens, Circular Quay (Opera), Harbour National Park, Watsons Bay, Bondi Beach, Coogee a pár dalších pláží, atd.) jsme se z finančních důvodů moc daleko nedostali. Podívali jsme se na Mezinárodní festival jídla, výstavu Sculpture by the Sea, zažili jsme atmosféru Melbourne cupu, udělali jsme si barbecue na pláži, byli jsme se podívat na školní party v Side baru, já v baru Three Monkeys a taky proběhly nějaké domácí party. Z místních specialit jsme toho zatím moc neochutnali ale ten klokan v chlaďáku, v obchoďáku se dívá tak vyzývavě, že se s ním seznámíme asi blíže :D. Ochutnali jsme zatím jen sushi a thajskou kuchyni (u které jsem zjistil, že jí vlastně nemusím). Když na to tak koukám, tak je to docela pěknej výčet a to jsme vlastně všechno zažili/viděli tzv.: "za humny" .)
Pobyt tady ale bohužel není jen o té zábavě :(. Každá sranda něco stojí a jíst se taky něco musí.
Práce:
Tady jsme udělali asi naši největší chybu! Práci jsme totiž nehledali ihned po našem příjezdu, ale asi až po prvním měsíci, což bylo moc pozdě. Navíc je dobré mít práci o prázdninách (které právě máme), protože člověk může pracovat neomezeně - při škole je to limitováno na pouhých 20 hodin za týden. Se sháněním práce je to tady všelijaké a je to hlavně o štěstí, případně o známých. Co se týká mě osobně, tak já jsem měl štěstí - poslal jsem jeden životopis a sehnal jsem práci. Romča práci shání už druhý měsíc a zatím bohužel neúspěšně. Podobných lidí je spousta. Osobně znám lidi, kteří rozdali více než 100 životopisů a nic...
Já už mám za sebou třetí týden v Shangri-La hotelu a je to docela masakr. Největším zlem není ani tak samotná práce, ale to, jak nás agentura škube na penězích. Při počátečním interview nám bylo řečeno, že budeme pracovat 5 dnů v týdnu / 5 hodin denně za 14$ na hodinu, což při prvních dvou týdnech tréningu platilo (= 70$ za den). Kupodivu se nám ale nikdo nezmínil (patrně zapomněli) o tom, že od třetího týdne už budeme placeni dle počtu pokojů - za 7$ za jeden pokoj.
V reálu to znamená to, že práci každej maximálně odflakuje a nejvíc vlastně vydělá ten, kdo to umí odflakovat nejrychlejc. Já už taky pokoj nedělám dvě hodiny a dokonce už mám nějaké půlhodinové zářezy, ale to se bohužel netýká všech pokojů. Některý, extra-zaprasený, dvoulůžkový pokoj člověk prostě dřív než za hodinu a půl nestihne. Jako příklad uvedu dnešní směnu, ve které jsem strávil 9 a půl hodiny a zvládl jsem 8 pokojů (tzn.: 5,8$ za hodinu!!!)! Shit! Pozitivum je, že se to pomalinku zrychluje ale průměru 30min na jeden pokoj prostě nedosáhnu! Další vypečeností je to, že nám agentura sdělila, že budeme dělat i víkendy, ale v takovém případě budeme mít za ony dva víkendové dny dva dny volné v týdnu. Zítra (sobota) jdu opět do práce, ale ať počítám, jak počítám, tak mám 6 pracovních dnů a 1 volný, tak nevím, nevím. Standardně je práce o víkendu za příplatek, ale nás se to bohužel netýká - asi proto, protože máme vlastně ty dva volné dny v týdnu, což je vlastně logické, že? Radši ani nemyslím na to, že za práci o svátcích (a že jich bude) je standardně trojnásobek běžné mzdy! :(. Jak z toho ven? Nejlepší by bylo změnit co nejrychleji práci, což se ale jen tak nepoštěstí (navíc ani po 8-9 hodinách v práci není moc chuti někde roznášet životopisy) a nebo alespoň zdrhnout od té prašivé agentury (SWCA) pod křídla samotného hotelu, což jsou alespoň lepší peníze, když už nic jiného. O tu druhou možnost se začínám pomalu zajímat... Jediné co mě aspoň trochu hřeje u srdce, je to, že jsem agentuře za "zprostředkování" této práce nic nezaplatil, na rozdíl od těch, kteří ji zaplatili 250 - 350$ !
Abych nepsal jen o mé práci, tak Romča už se nemůže dočkat :D zítřejšího školení pro certifikát RSA, po kterém bude moci legálně manipulovat s alkoholem, tzn.: bude moci pracovat jako šenkýřka/číšnice apod. Minulý týden nám díky opožděné výplatě nakonec nestačili peníze...
Když už jsem se dotknul těch výdělků, tak taky přidám takový hrubý nástřel týdenních výdajů (i přes to, že jsem to už jednou psal jako odpověď k nějakému komentáři).
Životní náklady:
potraviny + základní potřeby = cca 80$ /týden (cca 1280Kč)
doprava = cca 30$ + 30$ = 60$ /týden (cca 960Kč)
ubytování = 145$ + 145$ = 290$ /týden (cca 4640Kč)
===============================================
CELKEM: cca 430$ /týden (cca 6880Kč)
===============================================
Celkem za měsíc: 430$ x 4 = 1720$ (cca 27520Kč)
Co se uvedených částek týká, tak je to vše bráno pouhým odhadem, ale myslím, že to nebude daleko od pravdy. Pro přepočet na českou měnu jsem počítal s tím, že 1$ = 16Kč.
Co se týká nákladů na potraviny, tak ty se můžou měnit podle toho, jestli kupujete chleba za 2$, nebo za 8$ (případně těstoviny apod.). Celkově je to tu o něco dražší než doma, ale díky značkám jako Home Brand apod. se to dá. Home Brand je jakýsi zdejší ekvivalent TESCO výrobků apod., který je ale o dost kvalitnější. My se samozřejmě snažíme šetřit, ale na druhou stranu si taky někdy něco dopřejeme :D. Jinak točené pivo do trojky v hospodě pořídíte nejlevněji asi za 3,5$. Pěnu jako v Čechách na něm ale nenajdete :(.
Doprava nás z Banksie stávala 38$ týdně jednoho a nyní ji můžeme úplně vypustit, případně si koupit jízdenku platící pouze pro vlaky v centru za 24$. Ubytování nás stálo na Banksii 140$ jednoho a nyní nás to vyjde na 145$ za jednoho.
Je zcela evidentní, že největší částku sežere ubytování. Nebejt tady tak drahý, tak se tady žije o mnoho lépe, ale bohužel...
Když to teda shrnu, tak je to tu zatím celkem těžký, ale vydat se sem jako špatný rozhodnutí neberu (tak jo, přiznám, že mě to asi tak dvakrát do týdne chytne a nadávám na to, jak jsme tady úplně v p****i a že bych se tu na všechno nejradši v****l, ale druhý den už je to v pohodě). Když už nic jinýho, tak je tu aspoň slunečné počasí a lidé jsou tu také o špetku (nebo o pár špetek) milejší než u nás. Můžeme také chodit na pláž (což obzvláště já miluju - namazat se krémem a pak na sebe chytat písečný prach) nebo tady jen tak zevlovat po parcích (a že jich tu je).
Na nějaký výlet mimo město, případně na živého klokana (kousek toho neživého si totiž dovolit můžeme:) apod. si ještě musíme počkat...
Aby to dnes nebylo jen takové černobílé, tak přidám i nějaký ten obrázek a nějaké info, jak si tady na Dangar Place (naše ulice) žijeme, aby jste neřekli...
Minulý víkend byla menší party, protože se s námi loučila Emy/Amy (doteď nikdo neví, jak se to píše :D). Koupili jsme pár pivek a výše jmenovaná připravila kotel makaronů s omáčkou a kuřecím masem. V úterý naházela své věci do nákupního vozíku z obchoďáku Coles (což je tady zcela běžný povoz i mimo obchoďák) a nadobro odkráčela tmavou ulicí bydlet kamsi ještě blíže Centralu.
Její postel ale ještě zcela nevychladla a už se do ní pomalu kvartýruje náš bývalý spolubydlící z Banksie Vláďa, který nedávno žádal o ruku Joela a nyní si asi udělal zálusk i na Carolinu :D. Pokud to klapne, tak tu s náma pobude tři týdny, než ho z Austrálie nadobro vyhostí :) (škola mu už skončila, takže má ještě měsíc prázdniny).
Romča se byla v sobotu koupat na pláži, což jsem odmítl a radši jsem se zkoušel vetřít do jednoho metalového shopu na místo prodavače (jak jinak než neúspěšně :() a pak jsem si dal tříhodinový nákupní okruh - Woolworths, Chinatown, Coles-liquer shop (jakože pro alkohol).
trocha píva
Romča, Carolina, Emy, nějaká Misun Sun (kamarádka Emy z Vietnamu, jméno si nepamatuju), Joel a Vojtíšek
Vláďa obhlíží terén :D
V neděli jsme si byli projít do parku, který máme necelých 10 minut od bytu a zjistili jsme, že je v něm veřejně přístupný bazén (který nevypadal vůbec špatně) a že hned za parkem se nachází The University of Sydney (Sydney-ská univerzita).
The University of Sydney
V týdnu se tu také zastavil náš bývalý spolubydlící Kuba a přinesl pár kapek (litrů:) vína, takže bylo opět veselo :) ...
Joel a Kuba
Už je půl dvanácté a já ráno v 6 vstávám, tak už budu končit.
POČASÍ: celý týden tu bylo všelijak proměnlivo. 20 - 25 - 30 stupňů, slunečno, déšť... prostě Australský počasí.
Pár lidí se nás už ptalo jestli ještě žijeme a světe div se, je tomu tak :D. Bohužel teď nějak není o čem psát, protože se nikam moc nedostaneme a nebo nejsou síly, případně nálada po pracovním vytížení.
Máme za sebou dva měsíce pobytu u protinožců, takže si můžeme udělat takový menší shrnutí.
Před tím, než jsme se sem vydali tak jsme si řekli, že po uplynutí dvou měsíců uvidíme, jak to tady jde, nebo nejde, jestli to finančně utáhneme, nebo ne, případně jestli má smysl tady zůstávat atd. Dva měsíce uplynuly a my už máme jasnější představu o tom, jak to tady chodí. Pokusím se to tak nějak shrnout.
V Sydney jsme přistáli prvního října večer. Nejprve jsme bydleli ve čtvrti Banksia v domě, který nám zprostředkovala agentura. Vydrželi jsme tam cca měsíc a půl a nyní už více než dva týdny bydlíme v bytě, blíže centru, ve čtvrti Chippendale. Romča mi právě řekla, že se tady za celou dobu ještě nemusela ani jednou rozčílit, takže to byla rozhodně změna k lepšímu :D. Dále za sebou máme první část školy, která trvala 5 týdnů. Další kurz (třítýdenní) máme až po novém roce a mě pak čeká ještě více než dva a půl měsíce dlouhý kurz (příprava na FCE). Pro Romču budou tři týdny po novém roce nejspíš poslední, protože se pokusíme zažádat o změnu typu jejího víza na depandant visa (partnerské). Pokud se nám to nepovede a zamítnou nám to, tak už budu blogovat jenom sám, protože Romča pofrčí domů :), nebo si bude muset zaplatit další kurz na škole...
Co se cestování týká, tak krom některých částí Sydney (Royal Botanic Gardens, Circular Quay (Opera), Harbour National Park, Watsons Bay, Bondi Beach, Coogee a pár dalších pláží, atd.) jsme se z finančních důvodů moc daleko nedostali. Podívali jsme se na Mezinárodní festival jídla, výstavu Sculpture by the Sea, zažili jsme atmosféru Melbourne cupu, udělali jsme si barbecue na pláži, byli jsme se podívat na školní party v Side baru, já v baru Three Monkeys a taky proběhly nějaké domácí party. Z místních specialit jsme toho zatím moc neochutnali ale ten klokan v chlaďáku, v obchoďáku se dívá tak vyzývavě, že se s ním seznámíme asi blíže :D. Ochutnali jsme zatím jen sushi a thajskou kuchyni (u které jsem zjistil, že jí vlastně nemusím). Když na to tak koukám, tak je to docela pěknej výčet a to jsme vlastně všechno zažili/viděli tzv.: "za humny" .)
Pobyt tady ale bohužel není jen o té zábavě :(. Každá sranda něco stojí a jíst se taky něco musí.
Práce:
Tady jsme udělali asi naši největší chybu! Práci jsme totiž nehledali ihned po našem příjezdu, ale asi až po prvním měsíci, což bylo moc pozdě. Navíc je dobré mít práci o prázdninách (které právě máme), protože člověk může pracovat neomezeně - při škole je to limitováno na pouhých 20 hodin za týden. Se sháněním práce je to tady všelijaké a je to hlavně o štěstí, případně o známých. Co se týká mě osobně, tak já jsem měl štěstí - poslal jsem jeden životopis a sehnal jsem práci. Romča práci shání už druhý měsíc a zatím bohužel neúspěšně. Podobných lidí je spousta. Osobně znám lidi, kteří rozdali více než 100 životopisů a nic...
Já už mám za sebou třetí týden v Shangri-La hotelu a je to docela masakr. Největším zlem není ani tak samotná práce, ale to, jak nás agentura škube na penězích. Při počátečním interview nám bylo řečeno, že budeme pracovat 5 dnů v týdnu / 5 hodin denně za 14$ na hodinu, což při prvních dvou týdnech tréningu platilo (= 70$ za den). Kupodivu se nám ale nikdo nezmínil (patrně zapomněli) o tom, že od třetího týdne už budeme placeni dle počtu pokojů - za 7$ za jeden pokoj.
V reálu to znamená to, že práci každej maximálně odflakuje a nejvíc vlastně vydělá ten, kdo to umí odflakovat nejrychlejc. Já už taky pokoj nedělám dvě hodiny a dokonce už mám nějaké půlhodinové zářezy, ale to se bohužel netýká všech pokojů. Některý, extra-zaprasený, dvoulůžkový pokoj člověk prostě dřív než za hodinu a půl nestihne. Jako příklad uvedu dnešní směnu, ve které jsem strávil 9 a půl hodiny a zvládl jsem 8 pokojů (tzn.: 5,8$ za hodinu!!!)! Shit! Pozitivum je, že se to pomalinku zrychluje ale průměru 30min na jeden pokoj prostě nedosáhnu! Další vypečeností je to, že nám agentura sdělila, že budeme dělat i víkendy, ale v takovém případě budeme mít za ony dva víkendové dny dva dny volné v týdnu. Zítra (sobota) jdu opět do práce, ale ať počítám, jak počítám, tak mám 6 pracovních dnů a 1 volný, tak nevím, nevím. Standardně je práce o víkendu za příplatek, ale nás se to bohužel netýká - asi proto, protože máme vlastně ty dva volné dny v týdnu, což je vlastně logické, že? Radši ani nemyslím na to, že za práci o svátcích (a že jich bude) je standardně trojnásobek běžné mzdy! :(. Jak z toho ven? Nejlepší by bylo změnit co nejrychleji práci, což se ale jen tak nepoštěstí (navíc ani po 8-9 hodinách v práci není moc chuti někde roznášet životopisy) a nebo alespoň zdrhnout od té prašivé agentury (SWCA) pod křídla samotného hotelu, což jsou alespoň lepší peníze, když už nic jiného. O tu druhou možnost se začínám pomalu zajímat... Jediné co mě aspoň trochu hřeje u srdce, je to, že jsem agentuře za "zprostředkování" této práce nic nezaplatil, na rozdíl od těch, kteří ji zaplatili 250 - 350$ !
Abych nepsal jen o mé práci, tak Romča už se nemůže dočkat :D zítřejšího školení pro certifikát RSA, po kterém bude moci legálně manipulovat s alkoholem, tzn.: bude moci pracovat jako šenkýřka/číšnice apod. Minulý týden nám díky opožděné výplatě nakonec nestačili peníze...
Když už jsem se dotknul těch výdělků, tak taky přidám takový hrubý nástřel týdenních výdajů (i přes to, že jsem to už jednou psal jako odpověď k nějakému komentáři).
Životní náklady:
potraviny + základní potřeby = cca 80$ /týden (cca 1280Kč)
doprava = cca 30$ + 30$ = 60$ /týden (cca 960Kč)
ubytování = 145$ + 145$ = 290$ /týden (cca 4640Kč)
===============================================
CELKEM: cca 430$ /týden (cca 6880Kč)
===============================================
Celkem za měsíc: 430$ x 4 = 1720$ (cca 27520Kč)
Co se uvedených částek týká, tak je to vše bráno pouhým odhadem, ale myslím, že to nebude daleko od pravdy. Pro přepočet na českou měnu jsem počítal s tím, že 1$ = 16Kč.
Co se týká nákladů na potraviny, tak ty se můžou měnit podle toho, jestli kupujete chleba za 2$, nebo za 8$ (případně těstoviny apod.). Celkově je to tu o něco dražší než doma, ale díky značkám jako Home Brand apod. se to dá. Home Brand je jakýsi zdejší ekvivalent TESCO výrobků apod., který je ale o dost kvalitnější. My se samozřejmě snažíme šetřit, ale na druhou stranu si taky někdy něco dopřejeme :D. Jinak točené pivo do trojky v hospodě pořídíte nejlevněji asi za 3,5$. Pěnu jako v Čechách na něm ale nenajdete :(.
Doprava nás z Banksie stávala 38$ týdně jednoho a nyní ji můžeme úplně vypustit, případně si koupit jízdenku platící pouze pro vlaky v centru za 24$. Ubytování nás stálo na Banksii 140$ jednoho a nyní nás to vyjde na 145$ za jednoho.
Je zcela evidentní, že největší částku sežere ubytování. Nebejt tady tak drahý, tak se tady žije o mnoho lépe, ale bohužel...
Když to teda shrnu, tak je to tu zatím celkem těžký, ale vydat se sem jako špatný rozhodnutí neberu (tak jo, přiznám, že mě to asi tak dvakrát do týdne chytne a nadávám na to, jak jsme tady úplně v p****i a že bych se tu na všechno nejradši v****l, ale druhý den už je to v pohodě). Když už nic jinýho, tak je tu aspoň slunečné počasí a lidé jsou tu také o špetku (nebo o pár špetek) milejší než u nás. Můžeme také chodit na pláž (což obzvláště já miluju - namazat se krémem a pak na sebe chytat písečný prach) nebo tady jen tak zevlovat po parcích (a že jich tu je).
Na nějaký výlet mimo město, případně na živého klokana (kousek toho neživého si totiž dovolit můžeme:) apod. si ještě musíme počkat...
Aby to dnes nebylo jen takové černobílé, tak přidám i nějaký ten obrázek a nějaké info, jak si tady na Dangar Place (naše ulice) žijeme, aby jste neřekli...
Minulý víkend byla menší party, protože se s námi loučila Emy/Amy (doteď nikdo neví, jak se to píše :D). Koupili jsme pár pivek a výše jmenovaná připravila kotel makaronů s omáčkou a kuřecím masem. V úterý naházela své věci do nákupního vozíku z obchoďáku Coles (což je tady zcela běžný povoz i mimo obchoďák) a nadobro odkráčela tmavou ulicí bydlet kamsi ještě blíže Centralu.
Její postel ale ještě zcela nevychladla a už se do ní pomalu kvartýruje náš bývalý spolubydlící z Banksie Vláďa, který nedávno žádal o ruku Joela a nyní si asi udělal zálusk i na Carolinu :D. Pokud to klapne, tak tu s náma pobude tři týdny, než ho z Austrálie nadobro vyhostí :) (škola mu už skončila, takže má ještě měsíc prázdniny).
Romča se byla v sobotu koupat na pláži, což jsem odmítl a radši jsem se zkoušel vetřít do jednoho metalového shopu na místo prodavače (jak jinak než neúspěšně :() a pak jsem si dal tříhodinový nákupní okruh - Woolworths, Chinatown, Coles-liquer shop (jakože pro alkohol).
V neděli jsme si byli projít do parku, který máme necelých 10 minut od bytu a zjistili jsme, že je v něm veřejně přístupný bazén (který nevypadal vůbec špatně) a že hned za parkem se nachází The University of Sydney (Sydney-ská univerzita).
V týdnu se tu také zastavil náš bývalý spolubydlící Kuba a přinesl pár kapek (litrů:) vína, takže bylo opět veselo :) ...
Už je půl dvanácté a já ráno v 6 vstávám, tak už budu končit.
POČASÍ: celý týden tu bylo všelijak proměnlivo. 20 - 25 - 30 stupňů, slunečno, déšť... prostě Australský počasí.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)