čtvrtek 31. března 2011

Začátek roku 011

(leden - březen 2011)

Po delší době půstu něco málo novinek.

Venku se dnes právě už po několikáté rozpršelo, takže je ideální doba na napsání pár řádků. Přímo navážu na poslední příspěvek, takže cože se to tu vlastně dělo po novém roce?



leden

Nevím, jestli je to nějakou korejskou tradicí, ale pro mě začal leden velkým úklidem, neboť kluci korejský už od rána (rozumějte po poledni :) začali uklízet, takže jsem je v tom samozřejmě nemohl nechat. Vzhledem k tomu, že předchozí noc byla silvestrovská, tak to šlo docela rychle (myšleno ironicky, samozřejmě). Když jsme navečer dílo dokončili, tak jsme se rozhodovali, co a kde pojíme. Nabízelo se domácí BBQ nebo korejská restaurace, která nakonec zvítězila. Vybrali jsme Shinara Grill & Lounge restaurant v Pitt street, kde po zaplacení deseti dolarů můžete zkonzumovat vše, co tam najdete, případně po zaplacení dvaceti dolaru vám přinesou na stůl gril a vy si můžete nahrabat a ugrilovat všemožného masa, kolik jen sníte. My jsme zvolili druhou možnost a nezbývá nic jiného než restauraci doporučit, takže kdyby jste měli cestu kolem... .-)



V lednu se toho, co by stálo za zmínku, celkově moc neudálo, takže přeskočím až na konec ledna, kdy jsme se s Romčou a Joelem (Carol je zapikaná :) vydali směrem na Chinatown, obhlédnout festival konaný při příležitosti čínského nového roku. V parku u Centralu bylo mnoho všelijakých stánků s veskrze asijským zbožím a veliké pódium s veskrze asijským programem, takže jsme se veskrze nakonec dlouho nezdrželi a vydali se směrem k Darling Harbouru, až jsme nakonec zakotvili v Australian national maritime muzeu. Venku bylo docela horko, muzeum klimatizované a navíc vstupné zdarma :). Myslím, že by se muzeum dalo přirovnat k tomu technickému (o kterém jsem se zmínil minule), jen s tím rozdílem, že je zaměřeno na oblast námořnictví. Takže jsme viděli třeba výstavu fotografií pořízených na nákladních lodích, nějaké ty žraločí zuby, historické fotky Darling Harbouru a hromady dalších věcí. U většiny vystavených věcí bylo možné, podobně jako v technickém muzeu vyslechnout zvukový, případně shlédnout video komentář. Muzeum má nejedno patro, takže, i přestože jsme muzeum spíše prolétli, jsme tam strávili skoro dvě hodiny.


Buddha plnil přání o 106...


... ale mně se nějak ne a ne splnit...





:)







DH kdysi, DH dnes...


protéza


s touhle potvorou prý bojoval Jackie Chan

Následující den jsem si udělal malý prkenný (skateboard) výlet k Opeře a pod Harbour most, takže tady jenom pár fotek na důkaz, že to ještě nespadlo...


...je to totiž dobře hlídané




československé nýty


příště si s sebou vezmu nářadí...


nějakej Haus


únor

Únor byl o poznání zábavnější, a to nejenom proto, že jsem se stal skoro bezdomovcem. Tuším, že to bylo hned v prvním týdnu, kdy mi Kenny v sobotu po ránu sdělil, že na nás přijde jakási kontrola z building managementu (správa budovy, ve které bydlíme) a že přijdou zkontrolovat kolik nás tu bydlí a jestli v bytě třeba nechováme vepře nebo kozly. Uvedené na první pohled nevypadá jako problém, protože kozla tady opravdu nenajdete, ale byl. Povolený počet dospělých osob na náš byt jsou totiž čtyři a nás tu tč. bydlelo pět. Poté, co mi to Kenny oznámil, mě bylo jasné, že ona návštěva nemůže skončit ničím jiným než problémem a taky že tak skončila. Poté co nám tady sehrál uřvané divadýlko jistý nervově nevyrovnaný kontrolor, jehož angličtina zaváněla čínským akcentem (prý to byl ale Ital!) a její úroveň byla asi o tři úrovně nižší než ta moje v období těsně po příletu, jsme dostali týdenní ultimátum na to, aby se jeden z nás vystěhoval.
Ještě dnes si přesně dovedu vybavit tu atmosféru, která zavládla krátce po jeho odchodu, protože muselo padnout rozhodnutí, kdo půjde z kola ven. Kenny to být nemohl, protože je správcem bytu a vše je psané na něj atd. James a Naomi jsou pár, takže je rozdělovat by asi nebyl nejlepší nápad. Nakonec tedy vyšel černý Petr na mě a na Maca. Vzhledem k tomu, že se ale k odchodu zrovna neměl (což je samozřejmě pochopitelné), tak jsem to s těžkým srdcem vzal na sebe a řekl, že se případně vystěhuji. Ještě zbývala naděje, že něco změní James, který se pokusil následné pondělí domluvit přímo se správcem budovy, jestli by to nešlo nějak obejít. Bohužel nešlo a správce Jamese, slušně řečeno, poslal do prdele. :)
Téhož dne ale vysvitl paprsek naděje (alespoň pro mě), protože Mac byl v té době v menší finanční tísni a už dokonce dlužil nájem za jeden týden nazpátek. Vystěhování jedné osoby navíc ještě znamenalo, že by se zbylým zvedl nájem minimálně o dvacet dolarů na hlavu, což se také stalo. Pomalu tedy začínalo být jasné, že se odstěhuje Mac na místo mě a to se také týden poté stalo.
Nyní tedy bydlíme pouze ve čtyřech lidech, čímž se vlastně trochu zvedla úroveň bydlení. Zvedl se i nájem právě o těch zmíněných 20 dolarů, takže momentálně platím 155 dolarů na týden. Myslím, že 155 dolarů je přiměřená cena k počtu lidí v bytě, jeho velikosti, příslušenství a lokaci. Těch 135 prostě byla pohádková cena a v pohádkách se asi nedá žít věčně.
Pro mě to v konečném součtu znamená, že jsem si musel trochu "utáhnout opasek", zejména na parties, ale to mě ani tak neštve. Nejvíc mě štve, že tady člověk opět naráží na nesmyslná pravidla a navíc vím, že pět lidí byl ideální počet pro takhle velký byt. Vím také, že v podobných bytech žije klidně 8 a více lidí a nikdo to prostě neřeší, což krásně dokazuje Macův příklad, který se nastěhoval do hodně podobného bytu, kde bydlí v osmi lidech. Tak to tady ale prostě chodí...
Mac se přestěhoval asi o tři ulice níže, takže bydlí asi 5 minut od nás a je u nás čestným a častým hostem.


náš starý pokoj

Asi po čtrnácti dnech, co jsme zregulovali počet lidí v domě jsme se nakonec stejně stěhovali. Vyměnili jsme si totiž vzájemně pokoje, protože James a Naomi mají poněkud více hmotných statků a my s Kennym tolik volného místa nevyužili...


a ten nový


máme výběh na balkon


V únoru se ale děly i příjemnější věci a konečně jsme viděli naživo přerostlou skákající krysu, klokana, a línou potvoru zvanou medvídek koala.
Vzhledem k tomu, že máme tak prostorný byt, tak si k nám občas odloží nějaké věci Kennyho kamarádi, kteří pustí byt a jedou domů na dovolenou. Někteří z nich si u nás odloží občas i auto, takže pak máme možnost někam vycestovat. V neděli 13. února jsme se tedy vydali do Featherdale wildlife parku, který je asi hodinu od centra autem. Jedná se vlastně o takovou malou zoo, která není tolik profláklá, a proto je i o dost levnější (student AUD 18 a dospělý AUD 23), než třeba Wildlife v Darling Harbouru, nebo Taronga zoo. Díky tomu, že má Caroliny přítel auto, tak jsme tam vytáhli i Romču a spol.
Více asi prozradí fotky...


potvory líný


potvora líná :)



What´s up mate?



... a za pět vteřin jí dal pěstí :)


potvory líný :)


koza (3x)


nějaká myš




geniální tvor




Kenny v nesnázích



prostě myš


je třeba zaujmout správný postoj



wombat (na silnicích v buši se mu prý říká "retardér")


čekání...




...na svačinu


down under



hodně zvláštní kočička




dingo



?


ježura australská


:)


Po návštěvě Featherdale jsme se se spolubydlícíma dohodli, že se stavíme někde nabaštit, takže jsme vyrazili do Newtownu do turecké restaurace, abysme opět trochu rozšířili obzory. Na restauraci jsme už předem měli samá dobrá doporučení, takže jsme si je ověřili a nutno podotknouti, že byla oprávněná. Na místě jsme se dohodli, že si dáme tzv. banket, což znamená, že vám za 35 dolarů bude postupně servírováno několik chodů různých tradičních tureckých pokrmů. 35 dolarů je sice docela dost, ale přesto si myslím, že to za to stálo, poznat nějakou exotiku.


začíná se pomazánkou...


a čerstvě upečenou pitou


následuje vegetariánský chod (plněno rýží)


jehněčí s omáčkou a pitou


plněná pita


a na závěr něco z grilu

Tady ještě jedna plážová fotka z pláže La Perouse, kam jsme si s Romčou začátkem února vyrazili. Jak to tak vypadá, tak to asi bylo poslední plážování letos (moje druhé celkem :), protože počasí je oproti loňskému roku poněkud odlišnější. Vážně tady nastává podzim se vším všudy a už se začíná i ochlazovat - krátký rukáv už hold každý den nestačí. Skoro nemohu uvěřit tomu, že jsme v loni byli na pláži i v dubnu, ale kdo ví, jak to tady s tím počasím ještě bude...


ten foťák strašně zesvětluje, fakt...


březen

Březen byl opět decentnější, takže jen něco málo fotek, když jsme šli s Romčou zazevlovat po mém milovaném Pyrmontu.





základní pozice pro australskou pivní meditaci






Poslední informace se týká změny času, která měla proběhnout v noci na neděli, takže oproti ČR jsme teď napřed o 9 hodin.