O vízu, práci a škole

Tak tu máme právě sobotu po třetí hodině odpolední a já jsem se po delší době odhodlal k tomu, abych něco napsal. Dnes jsme se pěkně přežrali - já Romčiným "wuřtgulášem" a Romča mojí zapečenou těstovinou, tak doufám, že tu nezkolabuji, protože je tu navíc i docela teplo (Romča vychrupuje v pokoji :).

Moc zásadních změn se od minulého příspěvku neudálo, takže jak Romča napsala v minulém příspěvku - doplním něco "málo" informací.

Začnu doplňovat pěkně popořadě, takže se nejprve vrátím k vízu. Co se týká změny druhu víza (v Romčiným případě to bylo ze studentského na dependantské/partnerské), tak se říká, že je to jeden z nejsložitějších úkonů. Nejspíše proto, protože s tím ouředníci dělají nejvíce problémů např.: oproti prodlužování. Pokud mohu poradit případným budoucím zájemcům, tak bych doporučil zařídit si toto vízum již v ČR. (Co je k tomu třeba naleznete třeba TADY.) Nezapomeňte, že nejdůležitější je prokázat společné soužití 12 měsíců zpět od data podání žádosti! (takže pokud plánujete s partnerem Austrálii až za rok, tak už začněte sbírat dokumenty dnes...)

My jsme nejprve předložili tyto dokumenty:
- průvodní dopis v AJ (o tom kdo jsme, jak jsme spolu dlouho apod... V tomto dopise je dobré zmínit především věci, které můžete nějak prokázat - jako třeba společná dovolená, ke které přihodíte letenku, případně fotky, apod.)
- doklad o společné adrese - předložili jsme nájemní smlouvu (notářsky ověřenou + překlad)
- společnou letenku z dovolené v zahraničí
- dokumenty z Austrálie (společný účet, společná adresa po celou dobu pobytu, zmínka o tomto blogu atd.)
- hromadu fotek z všemožných akcí pár let nazpátek - je dobré přihodit fotky pořízené v létě, v zimě, z různých míst, z rodinných oslav apod...

Bohužel jim tyto dokumenty nestačili a požádali nás o více dokumentů z posledních 12ti měsíců (smlouva a letenky z dovolené byly totiž z roku 2007) a všechny měly být přeložené certifikovaným překladatelem.

Nebylo to zrovna jednoduché, nicméně nějaké ty dokumenty se doma porůznu povalovaly, případně jsme si museli nechat vystavit kopie faktur...

Nakonec jsme tedy přihodili 5 pohledů, 3 faktury a ještě pár fotek.
Vzhledem k tomu, že nás tlačil čas (celkem jsme měli měsíc na obstarání dalších dokumentů), tak jsme se vykašlali na překlad, který by zabral cca dva týdny a navíc by dvě faktury a tři pohledy stáli cca 300AUD (necelých 5000Kč !)

Tyto vyžádané dokumenty jsme poslali mailem 8.3. a ihned druhý den nám přišel mail s oznámením o obdržení víza. Nakonec to teda bylo fakt rychlý :)

Když to tedy všechno shrnu, tak nakonec bylo nejdůležitějších těch pár dokumentů na společnou adresu.

Austrálie by samozřejmě nebyla Austrálií, kdyby tady šlo něco jednoduše. V dodatku u víz totiž byla podmínka že dependant (tzn.: Romča) může pracovat od doby, kdy mě začne kurz ve škole, tzn.: 22.3. ! Prostě naprosto stupidní! V reálu to znamená to, že pokud váš zaměstnavatel dodržuje povolenou pracovní dobu 20 za týden, tak si asi ani tohle neriskne a nenechá vás pracovat. Takže hurá! Romča si mohla vychutnat 14 dnů prázdnin... Můžeme být rádi, že její práce je takového charakteru, že to šlo na těch 14 dnů přerušit, protože všude jinde by ji vyrazili...
Nicméně mně v pondělí už začala škola, takže už týden může zcela legálně pracovat.


Co se mé práce týká, tak já už mám za sebou čtrnáct dnů "naostro". Všechno to začalo tehdá, když tu byla Markéta a stříhala mé kadeře. Téhož dne se mi ještě ozvala, že Kuba odmítl nějaký cleaning, tak jestli nechci kontakt, že je to celkem dobře placené. Samozřejmě jsem neváhal. Bohužel tam byl trochu problém s telefonním číslem, protože zkrátka nefungovalo, ale nakonec jsem si opatřil jiný kontakt a domluvil interview. V den kdy jsem měl dorazit na schůzku jsme ještě běhali ve městě zařizovat nějaké dokumenty kvůli vízu a když už jsme se vraceli z města, tak se Romče udělalo pěkně zle, takže to bylo takové celé pěkně komplikované, ale nakonec to dopadlo dobře. Na interview jsem dorazil zcela zmoklý asi 4 minuty před domluveným časem. Kníratý pán se mě tam vyptával na poměrně dost zákeřných otázek a nakonec jsme dohodli dva dny tréninku na následující týden.

Trénink jsem absolvoval s Brazilcem jménem Renato a fakt všechno vypadalo diametrálně odlišně než v hotelu. Co mě úplně dostalo byla vláčnost, se kterou většinu úkonů dělal. Když jsem s ním jednou stíral podlahu, tak jsem si připadal úplně divně, protože to bylo strašně pomalý! Když jsem se ho ptal, jestli to není moc pomalý, tak mně odvětil, "No rush! No rush!" (žádnej spěch!)
Všechny věci jsme za těch 6 hodin v pohodě stihli a ještě jsme měli půl hodiny pauzu na kafe. Prostě pohoda.



sem chodím svačit

Následující pondělí jsem už začal dělat sám. Držel jsem se seznamu úkonů a pracovního nasazení, které mi bylo předvedeno a hle! Problém!! Když mě v 7 hodin přijela zkontrolovat Francouzka (která je manželkou onoho kníratého pána, který je majitelem firmy), tak jsem dostal pojeb za to, že je už tolik hodin a já nemám uklizené hlavní vchody (přitom to byl čas srovnatelný s Renatem)! Druhý den si našla něco jiného a další den zase... Mého předchůdce měli strašně rádi (jak vlastního syna:), takže to mám taky každý den na talíři a občas mi přihodí nějakou prácičku navíc, ale oproti hotelu je to pořád v pohodě. Maximálně tam člověk stráví hodinu navíc, ale je to taky tím, že jsem tam krátkou dobu, takže nemám všechno vychytaný. Navíc už začínám přicházet na to, "jak na Francouzku", takže to snad bude taky v klidu.

Starám se tedy o budovu která je rozdělena na dvě části z nichž má každá tři patra kancelářských prostor, v přízemí jsou restaurace a v podzemí je zásobovací dok a o patro níže podzemní garáže.


Lime street 5 (přední část budovy)


v tomto průchodu bývá často nablito :)

zadní část budovy

přímo naproti je budova Macquarie bank - docela skvost

Já mám na starosti pouze chodby, výtah a schodiště v části s kancelářemi, veškeré vchody, venkovní schodiště a zásobovací dok. U doku jsou ještě kontejnery s lisem na odpad, kolem kterých musím taktéž uklízet a to je asi jediná, ne moc příjemná věc. Kolem kontejnerů to pěkně smrdí a je tam spousta roztomilých broučků a někdy i červů, ale dá se to...


s touhle mrchou musím každý den oběhnout celý zásobovací dok

a tenhle fešák stává v garáži
Samotná budova je situována v Darling Harbouru asi 20 metrů od vody / přístavu, takže stejně jako Shangri-la ve velmi atraktivní oblasti. Jmenuje se to tam King street wharf. Cesta pěšky je taky asi o 15min kratší, protože je to o trochu blíže a navíc člověk neztrácí čas na přechodech. Více než polovinu cesty se jde totiž přístavem, takže příjemný. Největším problémem tedy zůstává vstávání lehce po čtvrté hodině , ale nedá se nic dělat...


Darling Harbour

Když koupat děti, tak jedině v Darling Harbouru.


restaurace
Od pondělka mi opět začaly školní povinnosti, takže přes týden nemám vlastně vůbec čas. Po čtvrté vstávat, od šesti v práci, kolem jedné z práce, před druhou doma, před čtvrtou do školy a v devět doma...
Navštěvuji kurz přípravy na certifikát FCE a po prvním týdnu už vím, že to nebude vůbec jednoduché. Oproti všeobecné angličtině, je to jenom drcení angličtiny bez her a dalších zábavnějších forem výuky. Na druhou stranu tam ale aspoň člověk neztrácí čas a využije každou hodinu. Když jsem psal vstupní test, tak jsem prošel "jen tak, tak", takže jsme se dohodli že se po čtrnácti dnech uvidí a případně bych se vrátil na všeobecnou anglinu. Ve třídě je nás 12 lidí z toho 8 Brazilců, dva Češi, Ital a Kolumbijec. Připadám si tam jak naprostej idiot, protože tam jsou dva architekti, právnička, módní návrhářka a podobné profese. Všichni jsou navíc v Austrálii víc než rok, někteří více než tři, takže jejich mluva je na dosti jiné úrovni než ta moje, ale jak jsem psal - uvidíme...

Jinak minulý víkend jsme byli na pláži, na Maroubře (já asi po dvou měsících). Po dlouhé době sobotní relax jak má být (tzn.: NE u počítače :). Sice jsme si moc neužili vody, protože tam byly jako obvykle obří vlny, ale přesto příjemný... (sice jsem tam byl jen dvakrát, ale dovolím si tvrdit, že lepší vlny na prkno jsem zatím nikde neviděl).

To jest asi tak vše...