Co se dělo před vánocema

(13. prosince - 22. prosince 2009)

Tak i v roce 010 budeme ještě nějaký týden (snad :) psát z lidově-demokratické republiky Austrálie :). Děkujeme všem, kteří nám poslali ať už v jakékoliv formě přání k Vánocům a k Novému roku.
V posledním příspěvku jsem se zmínil, že se v budoucnu vrátím k tomu, co se dělo před vánocema, takže tady to je. Ono se toho vlastně moc nestalo, ale tak aspoň něco málo.

V mém případě to bylo hlavně o práci. Asi 14 dnů před vánocema se měnili v hotelu v šatně skříňky aby se jich tam vešlo početně víc. Výsledkem této velké výměny ale bylo to, že na nás v průběhu asi 14ti dnů prostě prázdná skříňka nezbyla, takže to byla fakt paráda. K čemu tím ale směřuji - krom toho, že jsme si batohy museli improvizovaně ukládat všude možně, tak jsem si s sebou bral v té době telefon do pokojů, takže jsem měl možnost nafotit pár fotek aby i běžný smrtelník viděl, jak to vlastně vypadá v pokoji pětihvězdičkového hotelu na nevyretušované fotce .).
(Omluvte ale prosím sníženou kvalitu fotek pořízených telefonem.)



takto vídám pokoje já




a takhle stelu pelechy...

Za tento pohled si musíte něco zaplatit...


...a za tento ještě o něco víc (a můžete ho vidět přímo z postele).

Terminál na Circular Quay zrovna když tam "parkovala" Diamond princess.
Nevím proč, ale pár lidí si myslelo, že je to největší loď na světě Queen Mary II.


Jinak co se samotné práce týká, tak jsem schopen uklidit maximálně 7-8 pokojů za den, takže prostě žádná sláva :(. Stejný problém měl i Radek (Čech), který tam se mnou válčil, tak nás dali každého na jeden den k jednomu týpkovi z Filipín, aby nás naučil nějaké finty jak zrychlit (tím se rozumí co a jak vochcat odfláknout, případně vynechat:)). Trochu jsme možná zrychlili, ale to, aby jsme se dopracovali k 10ti - 12ti pokojům za den se prostě nestalo...


A takhle se bydlí asi 50m od Shangri-la hotelu. Trochu kontrast, že?

Když už jsem zmínil Radka, tak musím napsat o tom, jak je ten svět malej i tady v Sydney s 4,5mil obyvateli. Radek totiž nastoupil do Shangrily stejně jako já, ale asi až po dvou týdnech jsem se dozvěděl, že jsme se vlastně minuli na Banksii. My jsme se na Banksii nastěhovali 1. října večer a on se se svojí přítelkyní Magdou odstěhoval 1. října ráno, takže jsme se minuli jen o pár hodin. Zná naše spolubydlící Joela i Vláďu a další lidi, které jsme potkali na Banksii. Každý den po práci jsem si s Radkem obvykle dával kávu a mohli jsme si zanadávat, jak ta práce stojí za hovno ...je na draka :). Radek to ale těsně po vánocích zabalil, tak už si asi moc nezakleju :(. Radek je totiž saxofonista (teď hrává v nějaké kavárně) a byl ve světě s bandem Felixe Slováčka, takže jsem vlastně pracoval s celebritou, takže! :D Když to tak vemu, tak nás do Shangrily nastupovalo celkem 10 lidí - 8 cleanerů a 2 supervizoři. Nyní tam jsme 4 cleaneři a 1 supervisor a to jsem si myslel, že budu první, kdo to zabalí... No nic.

Abych napsal taky něco pozitivnějšího, tak když tady byl 13tého prosince Roy (správce bytu, kterému platíme nájemné), tak nás pochválil, že byt udržujeme ve výborném pořádku a že nepamatuje, že by to bylo někdy takhle v cajku. Nevím jestli to mělo souvislost s tím pořádkem, ale pozval nás na BBQ (barbecue - grilovačku) k němu domů na příští neděli. Onu příští neděli jsme tedy vyrazili do Ashfieldu do Royova domu. Jediný kdo věděl kde to je byl Joel, takže bylo jasné, že to nebude asi tak jednoduché :D a taky že nebylo... Samozřejmě si nebyl zcela jistý, kde to přesně je, takže jsme si dali asi půlkilometrové kolečko navíc, než jsme Royův dům našli. Když jsme tam dorazili, tak tam navíc Roy nebyl (bylo nám blbý se vetřít mezi neznámé lidi), takže jsme se zcela hladoví vraceli do centra Ashfieldu do kebabu na jídlo (S Joelem se vyplatí cestovat - jedete na BBQ a pak jste rádi, že si můžete dát něco ve fastfoodu. Ale zas kdyby tady nebyl, tak by to byla docela nuda :D). Obsluha v kebabu se nás hned ptala odkud jsme a když jsem jim řekl The Czech Republic, tak oni hned že vědí že Czechoslovakia. Samozřejmě jsem se jim to snažil vysvětlit, že je to trochu jinak a najednou se ozvalo od jednoho stolu "Nevysvětluj jim to, oni stejně absolutně nevědí kde to je..." - koukám a tam postarší pár z Čech, tak jsme hned dali krátkou řeč, takže příjemný .). Když už jsme se s plnými pupky vrátili k Royovi, tak už tam naštěstí byl, takže jsme si dali druhé kolo výkrmu, tentokráte masíčkem a pívem. Ačkoliv jsme tam krom naší výpravy a Roye nikoho neznali, tak to tam docela rychle uteklo a strávili jsme tam příjemné "mezinárodní" odpoledne. Krom nás a dalších lidí z Peru tam byli lidi z Indonésie, Vietnamu, Francie, Kanady, z Austrálie a samozřejmě nikdo z Čech.


Kolumbijsko-Peruánská část výpravy

tady měl jeden pán na zahradě výkrmnu

"Hodnej pejsek, ale nemusel by mi sedět na noze, protože je těžkej jak prase!"



tady prej vypadám jak possum


noční City

skoro doma
Před vánocema se toho už moc nestalo, krom jednoho nočního nákupu v Colesu, po kterém si chtěla jít Romča sednout na chvíli do parku. Když ale spatřila, jak u lavičky, kam jsme měli namířeno cupitala krysička, tak začala pištět a běžela na chodník. Já jsem se jen smál, ale nevím jestli to pobrala ta Asiatka, která stála opodál a Romča ji málem porazila... :)


jedna z vánočního nákupu
Příští příspěvek se bude jmenovat "Co se dělo po vánocích" :). See you soon!