Od prvního září jsem začala pracovat jako cleanerka (uklízečka). Vojty šéfová sháněla člověka na úklid do nové budovy, a tak jsem to ihned vzala i přes Vojtova četná varování. A teď můžu potvrdit jeho slova. Naše šéfová je opravdu blázen :). První dva měsíce byly vyloženě stresující, žádný systém práce, všechno bylo špatně a celkově to byla ze začátku opravdu honička. Dnes už můžu říct, že je to relativně v klidu práce a Patricia (blázen) už ani moc neprudí. Pracuju od pondělí do pátku od 6 do 10 hod, čímž splňuju povolenou pracovní dobu pro studenty tady - 20hod týdně. Práci mám asi 10 min chůzí od baráku, takže paráda. Pracuje se mnou holčina z Brazílie, která se jmenuje Ludmila, což je prý normální jméno v Brazíli.
Na začátku srpna jsem se zaregistrovala u jedné agentury, která zprostředkovává pomoc v domácnosti, a ta mi hned volala s nabídkami práce. Takže jsem jezdila do různých částí Sydney uklízet byty nebo jenom pomáhat lidem a na konci srpna jsem začala pravidelně jezdit vařit každý den odpoledne pro dvě staré australské babči. S nima to byla opravdu sranda a do dneška na to ráda vzpomínám. Byly to dvě sestry, kterým bylo sice už přes 80 jedné a přes 90 let druhé (opravdu požehnaný věk), ale byly to stále dá se říct čilé dámy, které si dopřávaly odpolední čaj a nechaly se obsloužit u večeře. Občas jen trochu zapomínaly a jednou mě odtamtud dokonce vyhodily, protože byly trochu popletené. Ale agentura mi řekla, že je to v pořádku a že tam mám i nadále jezdit, jinak by se beze mě nenajedly. Co se týká vaření, tak to byla hračka, jelikož jedly každý den skoro to samé a nechtěly nic jiného. Takže jsem jenom střídala jehněčí, klobásy a karbanátky a k tomu vždy brambory a mraženou zeleninu. Potom však následoval čajík a nesměla chybět ani každodenní zmrzlina, a to tak že pro jednu zmrzlina z boxu a pro druhou nanuk :). Občas si na to ještě daly dort a já jsem si zavařila, když jsem jim jednou přinesla ochutnat bábovku, protože pak ji požadovaly častěji :). Po dvou měsících bohužel jedna babča onemocněla a dlouhou dobu zůstala v nemocnici, takže jsem vařila jen pro jednu, která byla moc smutná a musela jsem tam s ní zůstávat si povídat o hodinu déle. Nakonec to dopadlo tak, že tu nemocnou babču už z nemocnice nepustili a tu druhou si vzal synovec a barák se chystali prodat, a tím pro mě vaření skončilo. Akorát mě mrzí, že jsem si s nima ani neudělala fotku na památku a bohužel na ně ani nemám kontakt, takže nevím, jak se jim daří.
V listopadu se stejně jako každý rok konala výstava Sculpture by the Sea, neboli výstava soch a umění podél pobřeží. Ačkoli tento listopad nebyl nijak teplý, tak se zrovna v ten den udělalo hrozné horko, ale i tak to byla opět velice příjemná téměř tříhodinová procházka. Oproti minulému roku jsme si prošli výstavu v opačném směru, tzn. z Coogee na Bondi beach.
Druhý den po výstavě pro mě uspořádali narozeninové BBQ na Bronte beach. Tak jsem podruhé v životě a asi naposledy oslavila narozeniny v létě a na pláži :). A že jsem byla celý rok hodná, tak jsem si pořídila foťáček, za přispění Vojtíška.
Romčí, mám z tebe fakt radost, šikulka! Jen tak dál... :)Opatruj se, pa Léňa
OdpovědětVymazat