(červen 2011)
Tak jak tomu bývá každý rok, tak ani začátek tohoto června nebyl odlišný a já jsem opět o rok zestárl. Díky jedné nejmenované asociální síti se to rozneslo i mezi mé spolubydlící, a tak se v našem bytě semlela nečekaná narozeninová party. Nečekaná proto, protože ji spolubydlící Kenny zorganizoval asi během dvou hodin poté, co se dozvěděl, že se chystám trávit večer doma a oproti zvyklostem nerazím na žádnou hudební party. Večer se u nás v obýváku tedy sešlo asi 7 jihokorejských občanů, několik litrů vína a nemálo různých pochutin a party mohla začít.
Musím přiznat, že jsem se trochu obával, že budu odsunut na vedlejší kolej, protože u podobných akcí, kde je většina lidí jedné národnosti se postupně začne mluvit mateřským jazykem zmíněné většiny. V takovém případě bych si asi moc nepokecal, přestože se moje korejština stále více zlepšuje (už vím jak se řekne: "skutečně?", "hluboký spánek", "co to je?", "ahoj", "bota", "miluju tě" a "černý") :). Naštěstí se ale podobný scénář neodehrával a přítomní hosté se snažili mluvit anglicky až do té doby, dokud neodpadli. Někteří odpadli dokonce až ve tři ráno bez ohledu na to, že v pět ráno museli vstávat do práce. Jo, jo, bylo to veselé...
V sobotu jsem si dal druhé kolo oslav a s Romčou a ještě dvěma kamarády jsme naslepo vyrazili povečeřet do města. Původně jsme si chtěli dát nějakou asijskou exotiku, ale nakonec jsme skončili ve španělské restauraci Spanish Terrazas v Kent street. Dali jsme si paellu (tradiční španělské jídlo podobné rizotu) a vypili něco sangrie.
První víkend v červnu byl tedy docela vydařený.
Druhý červnový víkend byl třetím, tzn. posledním víkendem tradičního sydneyského VIVID festivalu (festival of light, music and ideas), takže jsem musel vyrazit k opeře nasekat něco málo fotek. Jak už to tak se mnou bývá, tak jsem si vše nechal na poslední chvíli a k opeře vyrazil až po desáté hodině večer. K mé smůle navíc vytrvale pršelo, takže jsem cestou zmoknul a to mě ještě čekala menší průtrž mračen, když jsem byl zrovna na Harbour Bridge. Měl jsem tedy spoustu času pokecat s mostním sekuriťákem (schovávajíce se pod jedním z pylonů), jehož práce spočívá v tom, že se celou noc prochází po mostě a hlídá jestli někdo nedělá na mostě nějakou neplechu. Když se počasí trochu uklidnilo, tak jsem se snažil udělat nějaké fotky, ale výsledek díky vytrvalému dešti nakonec nic moc... :(
Poslední týden v červnu byl posledním v Sydney pro moji kamarádku Maky, se kterou jsme v posledním roce navštívili pár desítek hudebních parties. Večer před jejím odletem bylo tedy třeba někam vyrazit a nenapadlo nás nic jiného než symbolicky pokořit jeden ze symbolů Sydney - Harbour Bridge. Pokud si ale někdo myslí, že jsme ho zdolali výstupem na jeden z jeho oblouků, tak to se mýlí :). My jsme se po mostě pouze prošli do Severního Sydney a odtamtud jsme se vlakem vydali zpátky do centra navštívit jeden Sushi train. Sushi train je typ sushi restaurace, ve které před vámi jezdí na páse talířky s různými druhy sushi a vy si dle libosti a odvahy vybíráte.
Pokud někoho zajímá, jak to funguje při placení, tak vězte, že před sebou máte ceník, na kterém jsou uvedeny ceny jednotlivých talířků, které jsou rozděleny dle barev (tzn. každá barva talířku = jiná cena). Na konci před vámi tedy zůstanou různobarevné prázdné talířky, které obsluha naúčtuje. Sushi train má jednu obrovskou výhodu oproti běžným (japonským) restauracím a to je to, že můžete ochutnat spoustu různých druhů sushi, sashimi apod., protože na jednotlivých talířcích jsou většinou 2 - 4 kousky.
Z června je to asi vše, z toho, co je možno zaznamenat. Týden poté, počátkem července mi začaly trable s hledáním ručitele, o kterých jsem psal v minulém článku...
Ahoj, tak super, že to vízum vyšlo. Mohl bys to v příštím článku více rozepsat? Protože dostat vízum na skoro tři roky je bomba.
OdpovědětVymazatJeště k tomu předchozímu článku:
Na jedné fotce to vypadá, jako by tě někdo chtěl kopnout do hlavy-to asi ve skutečnosti tak nebylo ne? anebo to je nějaký korejský zvyk kopnout oslavence do hlavy?
PS: a jak to dopadlo s tím tajemstvím na kotníku?-všimla si toho ta dotyčná osoba ráno nebo jste jim to řekli? Musela by to být sranda, kdyby na to netušic přišla třeba v práci nebo ve škole :-)
Měj se Venca
Ahoj chlape, litvínováci určitě nezanevřeli, pořád čtou blog a drží palce, ať to vyjde. I když už bysme tě taky rádi viděli. ;-)
OdpovědětVymazatZdravím a děkuji :)
OdpovědětVymazatO těch vízech se určitě rozepíšu a snad to bude brzy. Nějak jsem se teď zase pustil do blogu a čerstvě jsem dokončil všechny štítky, takže by mělo být o trochu lehčí vyhledávání konkrétních témat (víza, práce apod.).
S tím kopancem do hlavy to byl samozřejmě fake, ale byla by docela sranda, kdybych tady vytvořil fámu, že je to opravdu korejská tradice, kopnout někoho při narozeninách do hlavy :) Myslím, že by tomu nejeden jedinec uvěřil :D
S tím kreslením si toho, tuším, všichni všimli (někdo měl popsaný i obličej, asi bylo těžké si nevšimnout), takže žádné humorné situace v práci. Nebo se tím alespoň nepochlubili...
M+L: Také zdravím a děkuji za nezanevření :)