O novém bytě

(12.9. - 30.10.2010)

Opět uplynula nehorázná doba, opět pouštím svůj oblíbený Sole.....
Je to vážně neskutečný, jak tady ten čas plyne. Za týden to už bude dva měsíce, co jsem tam, kde jsem.


Nyní se vrátím k neděli 12.9. kdy mě čekalo (překvapivě) velké stěhování. Záměrně píši mě, protože Romča s Carol už byly tou dobou přestěhované v novém (stěhovali se v sobotu). Záměrně píši překvapivě velké, protože člověk skoro nemá tušení, kolik všemožných věcí je schopen za ten rok nahromadit. Mně osobně to dalo na čtyři procházky "v plné polní" směr Pyrmont a zabralo to bezmála čtyři hodiny času. Když jsem se naposledy vrátil z Chippendale, tak byl můj nový byt plně okupován, neboť se chystala večeře s hosty. Nový spolubydlící mě samozřejmě pozvali také, takže jsem nemohl odmítnout (komu by se chtělo dělat večeři po takové pakárně jakou je stěhování :). Večeře měla asi tři chody a měl jsem možnost ochutnat pokrmy jako "korejskou pizzu", rice cake (doslovně rýžový koláč - což je docela zavádějící) s omáčkou a korejské národní jídlo Kimči (kvašené čínské zelí, koření, chilli). Při té příležitosti jsem měl poprvé možnost trochu více poznat i mé spolubydlící.
Jak už jsem psal minule, tak bydlím s dalšími čtyřmi lidmi. Pokoj sdílím se dvěma Korejci - Kennym (správce bytu), kterému je 26 a s Macem, kterému je tuším 20. V bytě jsou dva pokoje a my jsme v tom větším, kde máme i společnou koupelnu. Ve druhém pokoji bydlí Korejka Naomi s jejím australským přítelem Jamesem (a ti mají svoji koupelnu :). Oběma je lehce pod třicet, tuším.


poslední momenty v Chippendale

první momenty v Pyrmontu

nové bydlo





kuchyňské zátiší


někdy je třeba si své místo vybojovat ... :)


... a nebo použít druhý "stůl"

balkón

výhled do nádvoří

posilka


bazének

výřivka

do schodů už se tahat nemusím...


recepce s ostrahou objektu

objekt...
Co je na tomhle bytě ale nejlepší je prostorný obývák, který je propojen s kuchyní. Je to fakt paráda, protože když člověk potřebuje vypnout, tak si zaleze na gauč, nebo některé z několika křesel a může si v klidu dopřávat soukromí, aniž by mu někdo funěl za krk :).


nové blogerské zátiší
Další skvělou věcí je celkové vybavení bytu, protože oproti Chippendale je to obrovský krok kupředu, ať už se jedná o počet nebo druh. Kuchyně je nadstandardně vybavená (soudě z dosavadních zkušeností) a obývák také. V obýváku můžeme nalézt věci jako gauč, tři křesla, několik lamp, HD TV, digitální příjem TV, DVD přehrávač, domácí kino s nehorázně výkonným subwooferem, herní konzoli Nintendo Wii (i s kytarou pro Guitar hero :), rotoped a mnoho dalších věcí.


vybavená kuchyně s nezbytným rice-cookerem (rýžo-vařičem)

Co se nových spolubydlících týká, tak fakt nemám jediného špatného slova, které bych proti nim mohl použít. Za ty necelé dva měsíce jsme neměli jediný slovní, nebo jakýkoliv jiný konflikt. Všichni se tu tak nějak navzájem respektují a je to fakt příjemný. Když si vzpomenu na fracka Vivian, tak se mi svírá noha v pěst :). Samozřejmě se najdou i nějaké mouchy, jako třeba to, že Kenny někdy v noci docela drsně chrápe (na což jsem si ale kupodivu rychle zvyknul) a nebo že se to tady nějak extrémně nepřehání s úklidem. Na nějaký pravidelný úklid, jako jsme měli v Chippendale se tady prostě nehraje, ale na druhou stranu musím uznat, že je tady až na některé detaily čisto. "Každý si uklízí sám po sobě" tady jako pravidlo funguje výborně.


to mě takhle James s Naomi pozvali na večeři...

... asi se nade mnou slitovali, když jsem si rozbil hubu :)

Z Japonské restaurace...

fakt se s tím dá najíst .-)

Kenny po mé pravici, v popředí Mac...

cukrovinky z Chinatownu
Celkově to působí zcela jiným dojmem, než jsem měl možnost doposud poznat. Už jenom ta věc, že tu člověk nemluví česky ... Navíc mě občas baví sledovat jak je korejská mentalita odlišná, nebo jaké mají zvyky. Někdy je to fakt kouzelný, třeba když chlapci naběhnou do koupelny a dají si pleťovou masku... Že prý na to jsou zvyklí celý život :). Nebo když sedíte v obýváku a jeden z nich se začne protahovat tím způsobem, že zaujme cosi jako bojový postoj a bez hnutí v obličeji protáhne nohu hodně nad hlavu (cosi jako zpomalený výkop). Je tady fakt spousta dalších věcí a kdybych o nich psal, tak nečtete nic jiného.
Jen ještě zmíním, že Naomi a James pracují a Mac a Kenny jsou pracující studenti. Já mám rád obzvláště Macovo studium, protože studuje kuchaře. Pro mě to má jisté výhody, protože v učení procvičují praktické věci, takže se tu téměř každý týden objeví nějaký ten koláč, nebo dortík... Pamatuji si když jsem měl možnost ochutnat jeho vanilkovo-skořicovo-jablečný koláč a druhý den jsem ho chválil, tak mi odvětil slovy "dnes jsem přinesl čokoládový dort, tak si dej...". No prostě idylka. Jinak teď je sobota a k snídani jsem měl opět dortík :).

Od samotného začátku co jsem tady se snažím si užívat co nejvíce jednoduchých věcí. Druhý den jsem si koupil skateboard a vypadá to, že mám nové hobby. Skateboard je pro mě jakousi kompenzací za to, že tady každý surfuje a já nejsem zrovna dobrým plavcem, takže... Uvědomuji si, že je to celkem nebezpečné (to píši pro ty, kteří mě varovali :), ale věřte, že jsem se už poučil a od té doby kdy jsem se probral na asfaltu s krvavou hubou a počítal si zuby už příliš nevyvádím.
Z dalších věcí které mám po ruce nemohu nezmínit saunu, malou posilovnu a bazén. které jsou v přízemí budovy kde bydlím. Saunu + bazén se snažím dávat každý týden a v posilovně už jsem se byl taky párkrát protáhnout...

Člověk se díky všem těmto drobnostem cítí o dost příjemněji a fakt mám pocit, že se celá Austrálie začíná rozjíždět až teď.


pár obrázků z Pyrmontu

kde se momentálně cítím takt trochu jako doma... :)



čisté ulice a minimum šedi oproti Chippendale


Pyrmont point park


tramvajová zastávka



casino



místo, kde slušní lidé nechávají své sociální dávky

Na závěr nesmím zapomenout na Romču a rád bych objasnil i nějaké ty spekulace :).
Bydlíme každý jinde a to hlavně díky dvěma důvodům. Prvním je ten, že jak už jsem psal minule byl náš vztah doma (v ČR) hodně víkendový a po všech těch nelehkých situacích tady se opět vracíme k tomuto "typu vztahu". Druhým důvodem je práce. Každý děláme v jiné části města a v pět ráno chodit do práce ať už z jedné či druhé části není moc zábavné. Romča navíc studuje, takže v týdnu stejně nezbývá mnoho volného času. Pamatuji si sám, když jsem chodil do práce a studoval. Člověk byl rád, když se mohl najíst a v klidu si zarelaxovat.
S Romčou se vídáme jednou až dvakrát v týdnu a pak samozřejmě o víkendech.
Vím, že je tady trochu problém, že nemáte dostatek informací o Romče, ale já to s ní řeším pokaždé, když se vidíme. Říkám, že napíšu o její práci i škole, ale ona prostě nechce a že si to napíše sama. Osobně doufám, že to stihne ještě před tím, než se vrátíme z Austrálie domů :).

Na závěr lekce korejské kuchyně.
Příprava rychlé a chutné pochoutky ve stylu sushi.


je dobré mít po ruce talíř :)

toto se jmenuje Kim, nebo Kym


anglicky seaweed, česky sušené (mořské) řasy

dále je dobré mít po ruce rice-cooker...

což já mám, takže mám možnost pojídat horkou rýži 24hod denně

k rýži přidáte sojovou omáčku, a zabalíte (samozřejmě to můžete smotnout s čímkoliv jiným - maso, ryby, zelenina, vejce...)

ačkoliv to asi nevypadá zrovna delikátně, tak to chutná výborně a je to zdravé...

Dobrou chuť!