Stěhování národů

(21.8. - 11.9.2010)

Dnes je tomu přesně 40 dní, kdy sem byl naposledy přidán příspěvek. Po delší době si tedy do uší pouštím svůj oblíbený Solefald (inspirativní hudba, při které velice rád píši ). Od té doby se toho opravdu hodně změnilo a bude pro mě docela sranda si na všechno vzpomenout a nějak to sem popořadě zapsat. Takže hurá do toho.

Všechno začalo jednoho ponurého podzimního dne, kdy venku pršelo, že by jeden psa nevyhnal. Toho dne kdosi zabušil na dveře a pak se to stalo! ... Tak tedy ne, no. Nebudu si z Vás dělat srandu, když nám tady už některé dny příjemně řádí jaro a dny vypadají, jako by byly letní.

Tuším, že když jsem psal poslední příspěvek, tak jsme už tušili, že se budeme nejspíše stěhovat. Pár dní před tím se u nás totiž ukázal manažer našeho bytu Roy, aby nám přišel zprovoznit sprchu, která nám v té době asi třetí týden netekla, protože byla ucpaná nějakým bordelem z boileru (v té době jsme používali provizorní sprchu ve vaně). Jako obvykle jsme mu předali i jeho příchozí poštu a v jedné obálce se skrývalo nemilé překvapení. Od majitele bytu, společnosti LJ Hooker (slovo hooker lze do češtiny volně přeložit jako "kur.." "prostitutka", jen tak mimochodem) přišlo oznámení o tom, že Royovi zvyšují nájemné a logicky tím pádem i nám. Sám jsem dopis viděl a nebylo složité si spočítat, že Roy bude potřebovat více než 50 dolarů týdně navíc. Rozpočítáme-li padesát dolarů na pět lidí, tak je jasné, že nájem měl být o deset dolarů vyšší, tzn. 155 dolarů na týden/osoba. Všichni samozřejmě novinku přijali s velkým nadšením, takže nám dal Roy do následující neděle pár dnů na rozmyšlenou, jestli chceme zůstat.
Když si to každý shrnul, tak nebylo o čem moc přemýšlet. Poté, co nám dva měsíce ve sprše protékala horká voda (o této příhodě jsem vlastně ani nepsal, pokud si vzpomínám), byl v koupelně "trochu" plesnivý strop (slovo "trochu" znamená, že byl více šedý, než bílý). Později, když netekla sprcha, tak Royovi trvalo necelé tři týdny, než nám ji zprovoznil. Dále se nám začínal rozpadat gauč, rozbila se lampa a v posledních dnech nám jaksi nešla přepínat televize (poslední týden jsme měli jeden čb program). Carolina s Joelem měli jasno, že s Royem už dále pokračovat nechtějí. Romča chtěla, abychom zůstali všichni pohromadě a Flavia si nebyla jistá, jestli vůbec zůstane v Sydney, takže když půjde jeden, tak všichni. V neděli jsme tedy dali výpověď a začala nám běžet lhůta tří týdnů, ve kterých jsme si měli najít něco jiného.

První týden se skoro nehledalo, jen jsme nahodili inzerát, že pět lidí hledá ubytování. Byla to spíše utopická představa, že by se našel byt pro pět lidí, ale zkusili jsme to. Dokonce jsme dostali i jednu nabídku, která bohužel dosti překračovala náš finanční strop. V týdnu se nám ozval i Roy, že by pro nás měl dům v (mé oblíbené čtvrti) Ultimo za stejnou cenu, jako jsme měli v Chippendale. Druhý den jsem se tedy vydal nabízený dům obhlédnout a bylo to bohužel dosti velké zklamání. Minule jsem psal, že "řadovky" v Ultimo mají atmosféru, ale i to, že jsou staršího data "výroby". Ono starší datum bylo v domě bohužel cítit až příliš, ať už se to týkalo jednotlivých místností, okenních rámů, případně koupelny atd. Navíc celý dům působil strašně chladným dojmem, takže díky, ale nemáme zájem...

Abychom měli dosti sil do druhého týdne, tak jsme si v sobotu 28.8. vyrazili na první "letošní" (tzn. jarní) barbecue na Bronte beach. Počasí vyšlo parádní, akorát mohlo být o trochu méně větrno (ale proč si stěžovat, když tady byla vlastně pořád ještě zima ).


kulináři v akci



Za použití grilu se dříve platilo. Nyní je to zcela zdarma.

Stačí stisknout tlačítko, chvíli ho podržet a počkat až se rozsvítí kontrolní dioda. Gril se po určité době vypne sám.


Romča a její "culo negro" sestra :)

holky latinský

tady jsem zrovna chytal bronz

kluk latinskej

krmení dravé zvěře

i Ilja Racek se přišel podívat...


Bronte Beach - jedna z mála pláží, kde se může legálně konzumovat alkohol

DJ na narozeninové párty


Tutéž sobotu jsme měli s Romčou večer rozhovor a tak nějak jsme probrali náš dosavadní pobyt v Austrálii a jeho vlivy na náš vztah - kvůli tomu, že se nám zpočátku nevedlo zrovna nejlépe, tak jsme si zažili i několik krizí ... vzhledem k tomu, že to jsou docela osobní věci, tak to tady nechci nějak rozpitvávat. V ČR byl náš vztah dosti "víkendový" (především kvůli studiím jsme se vídali především o víkendech), takže jsme nakonec došli k závěru, že zkusíme žít odděleně a vztahu si budeme užívat hlavně o víkendech. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale vzhledem k tomu, že věříme, že to bude přínosem, jsme ho nakonec udělali. Druhý týden jsme začali tedy hledat každý zvlášť.

Už si přesně nepamatuji kolik bytů jsme ve druhém týdnu obešli, ale já jich navštívil asi 5 a byl to děs a hrůza. Člověk si najednou uvědomil, že to nebude zrovna med, najít něco "použitelného". V každém bytě se totiž vždycky objevil jeden z problémů: buď byl špinavý, někdo měl "ložnici" v obýváku, případně se musel pokoj sdílet s dalšími čtyřmi lidmi. Mnohokrát jsem také slyšel frázi "dnes je tu výjimečně bordel, ale jindy máme naklizeno", případně "vyzujte si prosím boty" jenom pro to, aby se vám po dvou krocích nalepil všelijaký bordel na ponožky... Opět se potvrdilo pravidlo co asiat, to prase, takže pokud bylo v inzerátu uvedeno, že je rýže zdarma, tak se na nabízený byt mohlo předem zapomenout. Romča navštívila také cca pět bytů (obvykle stejné problémy, které jsem uvedl) a koncem týdne se na ni usmálo štěstí a našla příjemné ubytování asi 10 minut od místa, kde jsme bydleli. Vzhledem k tomu, že jsem se tam ještě nedostal, tak vím jen, že je to jakýsi barák ve čtvrti Surry Hills, ve kterém je více pokojů pro jednoho až dva lidi (plně vybavených, včetně vlastní malé kuchyňky a koupelny) a s jednou velkou společnou místností (kuchyní/jídelnou). Romča se dohodla s Carol, že spolu budou shareovat (sdílet) společný pokoj, takže o víkendu zaplatily bond (zálohu) a třetí týden se už nemusely nervovat, jestli neskončí pod ANZAC, nebo Harbour Bridge .

Zato já jsem se musel ve třetím týdnu nervovat do poslední chvíle, protože jsem stále nemohl objevit "to pravé ořechové". Mojí prioritou bylo najít si něco v Pyrmontu, případně v Ultimo a nebo v City. Každý den se objevilo asi pět nových inzerátů z Pyrmontu, z nichž byly čtyři hledající pouze dívku (čehož využila Flavia a lehce si našla byt), případně to byly luxusní byty, jejichž cena někdy mnohonásobně převyšovala moje možnosti. Každý den jsem měl domluvenou jednu, nebo dvě inspekce, ale pořád se opakovaly stejné problémy. Na pátek jsem si dohodl inspekcí pět a rovnou z práce jsem se vydal hledat. Čtyři byty = stále stejný problém a já už pomalu začal vzhlížet k mostním konstrukcím .). Pátý byt byl ale úplně o něčem jiném. Zpočátku byl trochu problém nahnat manažera, který mě zavolal až když jsem už odcházel s nepořízenou domů, ale nakonec jsem si mohl byt ve dvaadvacátém patře prohlédnout. Naleštěné podlahy, čistá kuchyňská linka, uklizené nádobí, možnost využívat saunu a bazén a hlavně luxusní výhled na Darling Harbour a vzdálenost cca pět minut do práce. Nebylo co řešit! Snadno jsem přehlédl problém, že bych sdílel pokoj s dalšími třemi lidmi, že kuchyně a obývák byly dosti malé a nájem byl o něco dražší - 165 na týden (hold jsem neměl na výběr). S manažerem jsem se tedy domluvil, aby mi byt podržel do sobotního odpoledne, kdy jsem se mu měl donést zálohu. V pátek se mi tedy usínalo o něco lépe...

Na sobotní ráno jsem měl domluvenou ještě jednu prohlídku, která se přesunula z pátku, ale vzhledem k tomu, že manažeři byli asiati, tak jsem si od toho příliš nesliboval. Ráno jsem se ještě pro jistotu podíval na internet a hle! Pyrmont! Ihned jsem volal, ale nebylo mi odpovězeno, takže jsem poslal SMS a už jsem se v duch viděl v onom bytě s nádherným výhledem. Ranní prohlídka proběhla jak jsem předpokládal, i když to nebylo tak hrozné (ke stejnému manažerovi, do jiného bytu se v neděli nastěhoval Joel), ale co bylo důležité - dostal jsem odpověď na moji SMS, takže jsem si domluvil inspekci - poslední. Budovu jsem neměl nejmenší problém najít, protože jsem už před tím v Pyrmontu často okukoval ulice, jestli někde nenajdu inzerát s nabídkou ubytování. Když jsem poprvé spatřil asijského manažera, tak jsem si říkal, že už je to jasné, ale záhy jsem byl vyveden z omylu. Manažer nebyl tak úplně manažer, ale stejně starý klučina (mládežník ) jako já, který v bytě bydlel a měl ho na starost. Když jsme přišli do bytu, tak na mě dýchlo něco, co jsem necítil v žádném jiném bytě (ne, nebylo to pouze silné aroma korejské kuchyně :). Příjemný prostorný a prosvětlený byt, který byl plně vybavený a ačkoli v něm byly tři Korejci a jeden Australan, tak byl relativně čistý. Navíc to bylo první místo, kde mi někdo nabídl něco k pití, na prohlídku se vůbec nespěchalo a celkově to bylo v přátelském duchu. Ačkoliv jsem se stále viděl v onom bytě s výhledem na Darling Harbour, vize postupně začínala slábnout. I v tomto bytě byla totiž možnost užívat sauny, bazénu a posilovny a hlavně byl prostornější a o třicet dolarů týdně levnější (tzn. 135AUD). Kennymu (správce) jsem řekl, ať mi dá hodinu na rozmyšlenou, že mu zavolám. Z bytu jsem vyrazil do blízkého parku v Ultimo (jehož fotky jsou v minulém příspěvku), ale už cestou tam mi bylo jasné, že do toho půjdu. Když jsem došel do parku, tak jsem dle dohody zavolal správci onoho bytu v City, že do toho nakonec nejdu a následně jsem zavolal Kennymu, že to beru a že jdu rovnou vybrat peníze na bond...

Ačkoliv jsem dnes, co se týká Chippendale, napsal většinou samá negativa, tak si myslím, že jsme tam všichni bydleli rádi. Strávili jsme tam až na pár výjimek (zdravíme Vivian) hodně příjemných chvil a zůstane nám hodně vzpomínek. Nesmím zapomenout na Roye, který nám vlastně na začátku strašně pomohl. Nájem jsme totiž měli každých čtrnáct dní předplácet, a to v době, kdy jsem měl práci jenom já a dělal jsem v Shangri-le, zrovna moc nešlo. Tuším, že jsme mu pár týdnů dlužili nájem minimálně za měsíc zpět. Díky tomu, že nás Roy hodně podržel ze začátku, tak jsme s ním byli později hodně trpěliví, když bylo potřeba něco rychle opravit atd.

Sydney (Austrálie) je jednoduše o štěstí. Máte-li štěstí a potkáte dobré lidi, tak se dá zvládnout hodně věcí. Doufám, že se nás bude držet i nadále (nebo aspoň, když to budeme potřebovat), i když teď bydlíme každý jinde.


Dangar place 39 - ... minulost