Nahoru / dolu a pohádka o praseti z Jupiteru

Dnes poněkud netradičně - máme tady půl druhé, ale je odpoledne (ne noc), jak pro mé psaní blogu bývá zvykem. Dnes je čtvrtek a já mám až do neděle volno. Původně jsem myslel, že napíši příspěvek o týden dřív, ale v práci mi přehodili týdny, takže jsem dělal čtyři dny, namísto tří, a tím pádem nějak nebyl čas.

Co se tady tedy dělo v předchozích dnech?
Vlastně ani nic toliko zajímavého, jen se některé věci trochu vyhrotily, jiné se zase hrotit přestaly - prostě normální koloběh.
Než se dostanu k "rozšifrování" nadpisu, tak to vezmu pěkně od začátku. Poslední příspěvek jsem skončil v neděli 25. 4. v ranních hodinách. Téhož dne jsem v odpoledních hodinách vyrazil směr Maroubra, do domu, kde nyní společně bydlí Ondra s Andrejkou a Markéta s Jakubem, dát se ostříhat. Potom, co jsem byl ostříhán, se to ale bohužel nějak zvrtlo :) Už na Maroubře jsem byl pohoštěn pívem a když jsem z Maroubry odjížděl, tak se mnou vyrazil směr město i Ondra a že zajdem ještě na dvě. Proč ne, říkal jsem si. Problém byl v tom, že jsme vyrazili do německé hospody v The Rocks (čtvrť u Opery) a pívo tam točili do "tupláků", tzn.: jedno točený = jeden litr píva. Tuším, že jsme dali dvě a půl a z cesty domů mi utkvělo v paměti, jak jsem u McDonald´s chtěl "chicken-bacon burger", který neexistuje :). Nakonec jsem se dopravil až k univerzitě, kde mě později musela vyzvednout Romča s Joelem a Carolinou, která u nás byla na návštěvě. Co vám budu povídat - zrovna nejlíp nebylo :)
V pondělí jsem se doma celý den léčil (to byl právě ANZAC day, na který jsem měl poněkud odlišnější plány) a Romča s Joelem se šli vykoupat k Carol do bazénu, který je na střeše jejího nového domova. Já jsem byl doma, vařil jsem si česnečku a celé odpoledne se mnou byla doma Vivian, která se 5 (!) hodin v kuse válela na gauči a při tom pouštěla RnB, které z celého srdce nenávidím, ale toho dne mi to bylo tak nějak jedno.


Maroubra Beach




večer jsem už viděl trochu "neostře" :D :D
Vivian měla onen víkend úklid s Joelem, což demonstrovala tak, že se na chvíli zvedla z gauče a hadrem asi pět minut "uklízela v kuchyni" (tzn.: utřela asi půlku kuchyňské linky). Poté šla k vysavači, vytáhla ho z místa, kde bývá uložen, řekla něco ve smyslu, že je těžký, nebo tak něco a vrátila se na gauč. Někteří asi už tuší, proč je v titulku dnešního příspěvku slovo prase...
Následujícího dne, když jsem se vrátil z práce, tak mě už u dveří zarazilo pár detailů. Větrák běžel na plno (aniž by byl někdo doma), vysavač byl stále na stejném místě a uprostřed obýváku byl na zemi prádelní koš. Zatnul jsem nohy v pěst a řekl jsem si, že budu dělat jakože jsem nic neviděl a raději jsem si šel připravit něco k jídlu. Vzal jsem si tedy talíř z pyramidy (pyramida = odkapávač na nádobí, kam odkládá Vivian své umyté nádobí - obvykle to bývá tak, že pokud nádobí neuklidíme, tak pyramida roste do nebezpečných výšek) a hle, na talíři zaschlý kus jakéhosi jídla. Vzal jsem tedy druhý talíř a ten samý problém. Nakonec jsem si tedy vzal talíř, který myl někdo jiný (tzn.: byl uložený) a najedl se. Ony dva talíře jsem pěkně vystavil a napsal k nim dotaz, jestli jsou čisté? Poté jsem šel do školy a když jsem se večer vrátil, tak talíře byly na stejném místě. Joelovi a Romče bylo jasné, kdopak ty talíře asi myl a dotyčná si v klídku rotovala na gauči a prostě pohoda. Už jsem to jaksi nemohl vydržet a zeptal jsem se jí, jestli by mohla umýt ony talíře, na což mi v klidu odvětila, že ano. Zeptal jsem se jí ještě, jestli použije vysavač, nebo jestli tam takhle bude překážet celý týden a na závěr jsem se jí zeptal, jestli vlastně uklízela. V té chvíli už začínala být trochu nervóznější a když mi odpověděla, že uklízela, tak jsem přejel prstem po části kuchyňské linky, kde byla pěkná týdenní vrstva prachu. Když jsem se jí poté znova zeptal, jestli tedy uklízela, tak už na mě začala křičet "shut up" (drž hubu) a podobně. Když jsem přejel prstem po stole a televizi (na tu jsem týden před tím zapomněl, takže tam byla dvoutýdenní vrstva prachu), tak mi řekla, že se ten prach usadil od včerejška...
Po celou dobu, co tu s náma bydlí, s ní byly vždycky nějaké problémy, ale člověk je prostě přehlížel. Po výše popsané hádce už to ale nešlo přehlížet. Řekli jsme si tedy, že pokud se do týdne nesrovná, tak ji jako správné prase opečeme :D ... Tak ne no, dělám si srandu :). Řekli jsme si, že pokud se nesrovná, tak že to začneme řešit s manažerem bytu...
Týdenní úklid tedy samozřejmě nedokončila (vlastně nevím, jestli mohu použít slovo nedokončila, když ho de-facto ani nezačala). Navíc měla obvyklé problémy s velice obtížnými věcmi typu: utřít si po sobě stůl po snídani, zamknout dveře na dva zámky, netřískat s dveřmi jak kretén, utřít po sobě sporák (poté, co jí každý den vyteče z hrnce vše, co vaří), zhasnout světlo apod. Korunu všemu nasadila následující sobotu v ranních hodinách, kdy domů přišla ožralá jak prase (prase opilé jak prase :D) a zeblila záchod a podlahu a ani se příliš neobtěžovala s úklidem. Ráno nás kolem sedmé vzbudil Joel, že to prostě musíme vidět. Ano, skutečně jsme to viděli...
Fajn, řekli jsme si. Asi byla opravdu jak dělo, tak nebyla schopná to po sobě uklidit (já si to docela dovedu představit :D :D) a počítali s tím, že poklidí, až se vzbudí. Joel pro jistotu napsal cedulku na dveře, ať to uklidí, až se vzbudí a taky informoval Roye. Když jsem se později vzbudil, potom, co jsem se vrátil do pelechu, tak jsem mrknul do koupelny a tam vše "při starém". Když jsem ale pak přišel do kuchyně, tak jsem nevěřil svým očím. Madam Prase si seděla na gaučíku a sledovala videoklipy v televizi. Zeptal jsem se jí, jestli by mohla uklidit ten nechutně zaprasenej hajzl, tak řekla, že jo a ještě si dalších dobrých dvacet minut hověla na gauči, než se k tomu dostala. Nevím jak vy, přátelé, ale mně se povést něco takového, tak věc, kterou udělám jako první, poté co se vzbudím, je, že se sklopenýma ušima zkontroluju neplechu, kterou jsem způsobil, případně se ji budu snažit co nejrychleji uklidit a budu se stydět a doufat, že to moc lidí nevidělo. Bohužel, Madam Prase je z jiného těsta a patrně i z jiné planety. Madam Prase má barmské kořeny, ale většinu života žila v USA na Floridě, na místě zvaném Jupiter. My už vážně pochybujeme o tom, že pochází z Jupiteru na Floridě, ale začínáme se domnívat, že pochází z planety Jupiter.
Jak už jsem psal, tak drobné nedostatky měla už od samého začátku, ale to se ještě dalo přehlížet. Postupem času se to ale začínalo stupňovat a to už fakt přehlížet nejde. Mně už napadlo o jejích prasečích dobrodružstvích napsat už někdy před měsícem, ale nakonec jsem usoudil, že by to prostě nebylo fér, nebo etické, nebo tak něco... já nevím. Vzhledem k tomu, že se ale chová tak jak se chová (už si opravdu myslíme, že dělá prostě naschvály), tak už nemám nejmenší zábrany. Napíšu sem opravdu všechno, protože vím, že se tomu jednou v budoucnu zasměju a možná budu i žasnout.
Pamatuju si na to, že když tady byla s rodičema na inspekci bytu, tak jsme říkali, že tady jsou dvě pravidla - první je po sobě uklízet (nádobí - hlavně hrnce, které máme jenom dva, stůl apod.) a druhé je nedělní úklid, který většinou vychází na každého po 14ti dnech. Od té doby jsme ale museli vytvořit spoustu nových pravidel. Speciálně pro ni, protože pro nás a všechny ostatní, co tu bydleli, to jsou prostě běžné, automatické činnosti. Navíc jsme s ní už měli i pohovor, asi před dvěma měsíci, kdy zaprasila strategické nádobí (tzn.: to, které se používá každý den a je tu v malém množství) a odjela si na tři dny někam do hajzlu. Na onom pohovoru jsme jí vysvětlili vše - Hlavní bylo, aby si uvědomila, že v tomto bytě je spousta sdílených věcí a prostor a že ty je třeba uklízet atd. Dále jsme jí museli vysvětlit následující:
- pokud nevyždíme houbu na nádobí, že houba začne smrdět
- pokud houbu vyždíme a položí ji do vody, tak že efekt bude stejný, jako by ji nevyždímala
- použité nádobí je dobré mýt a občas je dobré ho i uklidit
- je dobré po sobě uklidit sporák a linku, pakliže je zasviněná
- hrnce je dobré mýt tak, aby na nich pokud možno po umytí nebyly luštěniny, rýže apod.
- dveře je možné zavřít i bez prásknutí a je dobré používat oba zámky

Opravdu jsme jí vysvětlili všechny uvedené věci. Dokonce jsme jí ukázali, co přesně myslíme a tak - prostě jak s dítětem (nebo s někým, kdo má mozkovou dysfunkci). Většinu věcí odkejvala a patrně i pochopila. Následující dva dny to asi docela i šlo. Třetího dne při odchodu práskla s dveřmi, použila jeden zámek a takhle to pokračuje dodnes...
Večer přijdu ze školy a už při odemykání zjistím, jestli je doma nebo ne. Podívám se letmo na sektorku a vím přesně, co jedla = ignorace všeho, co jsme jí jak kreténovi vysvětlili.
Nádobí myje tak, že ho nechá půl dne zaschnout a poté vezme houbičku a jar a začne ho drhnout bez použití vody. Vodu použije pouze na opláchnutí. Sporák po sobě neuklízí, takže i já, když vařím jen cca dvakrát do týdne poznám, zač je toho loket. Než totiž začnu vařit, tak "provoním" celý byt pálením jejich zbytků jídel na plotně (které bohužel většinou nejsou vidět). Nejlepší je to ale tehdy, když je doma a zeptá se vás, co to vaříte, že to strašně smrdí. To by ji člověk vážně nejradši rozkopal. Další skvost se stal Romče, když pekla placku. Madam prase v průběhu pečení dvakrát jedla a odložila si dvě misky na určené místo (má vyhrazenou část dřezu, kam může odkládat špinavé nádobí). Když se rozhodla je později umýt, tak Romče řekla, že si nemyslí, že ty obě misky jsou po ní !!!! Že si to teda nepamatuje, a že je teda umeje... (stát opodál já s pistolí na prasata, tak je jasná!). Tímto se vlastně pasuje do role hrdinky, protože si vsugerovala, že po někom omyla misku, což je ušlechtilé. To, že ale první věc, kterou Romča každý den po návratu z práce udělá je utírání a uklízení jejího nádobí jí jaksi nedochází...
Ačkoliv jsem už napsal hodně o tom, jaké je to prase, tak bych ještě jednou tolik mohl napsat o její mentalitě, o její ignoraci všeho...
Myslím, že je na čase tuto prasečí story ukončit, že bude hodně na co vzpomínat, takže už není třeba připisovat to, že když celý týden kašle jak pes, smrká a sotva mluví, protože ji bolí v krku, tak že poté umeje hrnek stylem - na tři vteřiny pod proud vody a je to... Případně o její osobní hygieně, kterou NEDĚLÁ vůbec!
Osobně doufám, že si z toho neodnesu nějaké následky do budoucna, třeba že budu mít noční můry, ve kterých uslyším její mlaskání. Mlaskání je totiž normální u mnoha asijských národů - tuším, že tím vyjadřují, že jim pokrm chutná (někteří i "říhají"). Pro nás to bohužel bude mementem z dob, kdy jsme měli možnost žít s Prasetem z Jupiteru...

PS: nejlepší je, když koukáte na televizi, ona si sedne půl metru za vás a začne vám mlaskat do ouška... (po tom všem, co vás celý den sere)

Teď tedy vybruslím mimo chlívek a napíšu i pár vět týkajících se jiných věcí. Romča pořád pracuje jakožto korektorka a má tam novou kolegyni z Čech, a taky tam má pěknou zimu, protože tam jede klimoška o 106. Já jsem chtěl původně psát, že už mám v práci úplnou pohodičku, ale to asi nenapíšu nikdy. Francouzka už za mnou nejezdí každý den, ale pouze jednou týdně, což je super. Už ani tolik nehrotí, ale bohužel se mi před čtrnácti dny povedla jedna nemilá věc - zaspal jsem. Do práce jsem přišel o 65 minut později, což vlastně není takový problém, protože když je třeba někde akutně poklidit, tak člověk kolikrát začíná s podobným skluzem. Francouzka to taky nějak moc nehrotila, jen mi poslala SMS, že moje práce stojí za h.... a že si na mě lidé stěžují, což jsou kecy. Bohužel asi věděla, proč mi to posílá, protože mě tím docela rozbila. Celý den jsem totiž nepřemýšlel nad ničím jiným. Následující týden jsem čekal, že přijede a pokud je tedy nějaký problém, že mi vše objasní... Když ale přijela, tak byla v pohodě, jako nikdy před tím, samé vtípky atd. Takže potvrdila, že je to jen zákeřná svině, která nemá problém poplivat někoho práci, jen tak, protože je zrovna naštvaná. Včera byla taktéž na kontrole a opět opěvovala předchůdce Renata, jak zvládal dva hlavní vchody uklidit do sedmi hodin a že já jsem pomalej. To, že mě ale zaúkolovala tím, každé ráno nejprve poklidit v okolí kontejnerů a dva vchody u zásobovacího doku jí jaksi nedochází - tím pádem totiž ztratím 40 minut a je jasné, že co dělal Renato hodinu, já za dvacet minut nezvládnu, abych to měl hotové ve stejný čas. Navíc to ale nikdo neřeší, v kolik jsou hlavní vchody uklizeny, ale pokud mě chce za něco kritizovat, tak se vždycky něco najde...

Hold je asi naším údělem neustálý boj s kretény ale na druhou stranu se aspoň nenudíme...

Do Sydney už dorazil podzim a ráno už fakt bývá docela kosa. V neděli druhého byl asi jeden z posledních prosluněných dnů, tak jsem vyrazil do parku k univerzitě udělat pár fotek. Teď tady může být přes den tak 20, maximálně 25 stupňů.


pár fotek z nedělní procházky ↕



prostě podzim...

u univerzity




Další věcí, nad kterou už pomalu začínáme přemýšlet je to, co bude dál. Od 4. května nám totiž běží poslední dva měsíce platnosti našich víz. Je to docela drsný, jak to tady rychle uteklo... Každopádně bychom je rádi prodloužili, ale to je asi tak všechno, co můžeme, protože díky nutnosti platit další školu nám to asi nevyjde.
Zatím je to všechno otevřené, ale do týdne musíme 100% vědět, co bude dál, protože je nutné zarezervovat případné letenky na cestu domů apod...

Neděle 16. 5.
Tak se finální úpravy příspěvku protáhly až do neděle :), takže mohu zrekapitulovat i tento víkend. Nic speciálního se vlastně ani neudálo, akorát to, že jsme poprvé vyrazili na nákupy a koupili si něco na sebe :) (nebo aspoň u mě to bylo zcela poprvé, bez toho, abych k tomu byl nucen kvůli práci, nebo tak něco...). V sobotu večer jsme se byli podívat na Maroubře, protože se Andrejka vrátila z Číny, kam si pracovně odskočila na pár týdnů. Byla tam docela velká party, kde bylo asi 20 lidí pouze z Čech a Slovenska. Pil se tam mimo jiné Budvar a Plzeň, takže to bylo takové hodně "domácí". Když jsme ale jeli domů, tak jsme museli čekat asi 50 minut na autobus, protože ten, na který jsme původně šli jaksi nepřijel. Co se týká těch autobusů na Maroubře, tak je to docela drsný, protože tam večer obvykle jezdí ochranka, kvůli případným incidentům způsobeným alkoholem. Hold mládež je tu trochu jiná ...