Po půl roce v Sydney

Právě je neděle 4tého dubna, půl dvanácté večer když začínám psát dnešní příspěvek. Zítra jsou velikonoce, ale to tady vlastně nic neznamená. Když jsem se ptal svojí učitelky, jak se tady slaví velikonoce, tak se krátce zamyslela a odpověděla mi: "To nevím... Lidé možná vypijí více piva?" :). To jen tak naokraj, protože velikonoce nejsou tím, o čem chci dnes psát.

Prvního dubna tomu totiž bylo přesně 6 (slovy: šest :) měsíců od doby, co jsme se poprvé ocitli v Sydney, v Austrálii. Oněch šest měsíců uteklo jako voda a my jsme tady nasbírali spoustu zážitků ať už jsou to ty, o kterých píšeme na blog a nebo ty, o kterých nemá smysl psát, případně se o nich zkrátka nic moc psát nedá. Asi by se slušelo na tomto místě zrekapitulovat oněch šest měsíců, ale to je právě věc, kterou já neudělám. Vrátím se před oněch šest měsíců, vrátím se k tomu, jak tohle celé dobrodružství začalo, jak to všechno vzniklo.

O nás
Nebude asi dvakrát jednoduchý přesně určit, kdy jsme se přesně rozhodli pro tohle dobrodružství, ale první záblesky se objevili po tom, co jsme oba odmaturovali a trávili rok po maturitě na jičínské jazykovce. Na jazykovce nás mj. učili i učitelé z Británie a Ameriky a mě mj. učarovala jejich odlišná mentalita, takže jsem už tenkrát měl jasno, že se chci jednou podívat do anglicky mluvící země. Asi dva měsíce po škole jsem si opatřil kontakt na jednu rodinu ze Skotska, s tím, že bych tam vyrazil jako au-pair a hlídal jejich děti. Nevím, jestli jsem v té době nebyl při smyslech, nebo jsem trpěl nějakou mozkovou dysfunkcí, ale opravdu jsem se málem vydal hlídat (bez jakýchkoliv předchozích zkušeností) čtyři zubaté děti v rozmezí 3-6 let. Naštěstí z toho nakonec sešlo a kvůli nějakým dalším komplikacím byla tato myšlenka na pár let uložena k ledu. Po celou tu dobu jsem ale věděl, že jednou vycestovat chci. Nadcházejících pár let jsem strávil jakožto testovací řidič pro jednu nejmenovanou společnost zabývající se výrobou automobilů :) a Romča se věnovala studiu vysoké školy. Někde v průběhu těch let jsme si řekli, že do zahraničí vycestujeme spolu a že to celé uskutečníme po tom, až Romča dokončí VŠ. Teď s odstupem času mi to přijde celý až neskutečný, když jsem se tenkrát zamýšlel nad tím, jaký to asi jednou bude, až budeme v Londýně, nebo někde v Americe :).


o tyto zubaté děti jsem se měl starat :)
V průběhu těch let se ale začaly objevovat záblesky toho, že to možná nebude Británie, ale ani Amerika. První záblesky přišly v době, kdy jsme ze všech stran začali slýchat, jak je Británie přecpaná Poláky, Slováky a Čechy a že si tam člověk nemůže zdokonalit jazyk, protože se tam mluví polsky, slovensky a česky :). Další záblesk se objevil, když nám někdo z Romčiných příbuzných oznámil, že její pseudo-sestřenka odcestovala s přítelem do Austrálie a že je to tam prý super a že o tom píší blog. Na blog jsme se samozřejmě párkrát podívali a poté jsme si řekli, že by jsme mohli zkusit právě tu Austrálii. V praxi to ale znamenalo to, že když jsem přemýšlel o tom, co třeba jednou bude, tak jsem viděl Austrálii namísto Ameriky, nebo Británie :).
V mém (našem) případě to nebylo o tom, že bych si chtěl jednou splnit celoživotní sen a podívat se sem. Popravdě řečeno jsem toho v té době o Austrálii mnoho nevěděl. Věděl jsem, že je hlavním městem Canberra, že je tu město Melbourne a Sydney, ve kterém byla olympiáda, a že tu stojí nějaká Opera (jejíž siluetu bych nejspíš poznal):D.
Asi rok před plánovaným odletem jsem o jedné noční směně zaslechl na ČR1 hodinový rozhovor s nějakou Blankou Svobodovou, která napsala nějakou knihu o Austrálii s názvem "Když doma bylo v Austrálii". Myslím si, že ten rozhovor byl velmi přínosný a že po jeho poslechu jsem měl jasnější představy o tom jak by to mohlo být. Knihu jsem si později opatřil a tam už bylo potřebné "know-how"...

O agenturách
Know-how jsme sice už měli, nicméně jsme na nic moc nespěchali a až koncem května 2009 (čtyři měsíce před plánovaným odletem) jsme si teprve domluvili schůzky v agenturách zprostředkovávající studentsky-pracovní pobyty v Austrálii. Agentury jsme si našli víceméně náhodně, nejdůležitější bylo sídlo v Praze (tzn.: v jeden den zabít nejvíce much jednou ranou :). Vybaveni informacemi z četby knihy jsme se vydali navštívit Great Mate agency, Alfa agency a Information planet a další dvě, na které nakonec bohužel nedošlo...
Ve všech agenturách jsme si nechali sdělit veškeré informace, co je třeba pro cestu do Austrálie udělat, co zařídí agentura (ubytování, letenky), co jsou schopni zařídit přímo v Austrálii apod. Samozřejmě taky na kolik to všechno vyjde. Prioritou pro nás bylo to, že jsme chtěli odcestovat jako partneři na dependantská víza (což byl v našem případě pro všechny poněkud oříšek, protože jsme všem na rovinu řekli, že máme málo potřebných dokumentů).
Tuším, že jsme se nejprve zastavili v G8M8 (GreatMate), které jsme zastihli čerstvě přestěhované v novém sídle. Mladá velmi příjemná slečna nám sdělila potřebné informace ale bohužel, dependantská víza nám moc nedoporučovala...
Druhou zastávkou byla Alfa agency (také používají doménu www.studiumvaustralii.cz) kde jsme mluvili s p. Tichým, který mimo jiné také napsal knihu o Austrálii. Ve velmi příjemném prostředí jsme opět získali potřebné informace a p. Tichý se k dependant vízům nestavěl tolik skepticky.
Poslední zastávkou byla Information planet, kde jsme zastihli přímo majitele p. Kysilku, který byl toho dne poněkud zaneprázdněn a dohodli jsme si schůzku na jiný termín.
O necelý měsíc později jsme se opět vydali do Prahy s hromadou připravených dotazů s tím, že až pojedeme z Prahy, tak chceme mít jasno. Tentokráte jsme navštívili pouze Alfa agency a když jsme z agentury odcházeli, tak jsme byli přesvědčeni, že pojedeme právě s nimi. Tak nějak z povinnosti jsme ale zašli i do Information planet, kam se nám už ani moc nechtělo. Když jsme ale odcházeli z IP, tak jsme absolutně nevěděli pro koho se rozhodnout! Agentura působila o mnohem jistěji, co se týkalo zařízení dependant víz, což pro nás bylo nejdůležitější a ve finále vyšel i o trochu delší pobyt levněji než v Alfa agency. Takže bylo rozhodnuto - Information planet. Po pár týdnech shánění všemožných dokumentů pro dependant víza jich stále nebylo dost, což vyvrcholilo telefonátem s p. Kysilkou, ve kterém nám nakonec dependantská víza nedoporučil (resp. riskovat 540AUD a poté žádat znovu o jiný typ víza). Pamatuju si zcela živě, jak jsem téhož dne známému v práci říkal, že je všechno úplně v p****i a že žádná Austrálie nakonec nebude, protože jsme neměli dostatek financí na školu pro Romču. Jak je asi logické, tak jsme peníze nakonec sehnali, takže jsme nakonec vyjeli s tím, že já budu mít tři kurzy a Romča bude mít jenom dva (totožné s těmi mými) a poté se požádá o dependanty přímo z Austrálie.

Náš původní plán byl vydat se do Austrálie minimálně na rok. V plánu bylo odcestovat na podzim (což se nám povedlo) a v případě, že by se dařilo, tak další podzim ještě pobyt o půl roku prodloužit, abychom se do Čech vrátili na jaře. Víza máme na 10 měsíců do 4. července 2010 (což se nám zas tak úplně nepovedlo). O tom, co bude pak, zatím moc nepřemýšlíme. Každopádně se rýsují tři možné scénáře:
1) zůstat v Austrálii, prodloužit víza (tzn.: zaplatit školu)
2) přesunout se na Nový Zéland, víza přehodit na "working holiday" (tzn.:pracovní prázdniny bez nutnosti platit školu, s nutností prokázání finančních prostředků na účtě),
3) jet domů, vy***t se na všechno, vrátit se před depresivním podzimem (tzn.: koupit letenky :).
Co mi naopak připadá zcela jasné, je to, že na méně než na rok (dva?) sem nemá cenu jezdit (člověk se sotva stačí rozkoukat, usadit a začít vydělávat (s koštětem budovat kariéru managera :).

O ubytování
Přes Information planet jsme si nechali zařídit i ubytování na první měsíc pobytu a vyzvednutí na letišti (ubytování bylo přes společnost AUSTAY accommodation, která má v Sydney kancelář ve stejné budově jako IP). Když se zpětně zamyslím, tak dnes bych si zaplatil pouze čtrnáct dní a z letiště bych jel vlakem (5 stanic). Cena za vyzvednutí se totiž nikde neuvádí a je de-facto započítána v nájmu za první měsíc (nájem je první měsíc dražší). Tuším, že jsme se to snažili dopočítat a vyšlo to na naprosto nepřiměřenou částku za těch cca 10 minut jízdy a uvedení do domu (blogující Kuba to spočítal na 55AUD/825Kč na osobu). Jak asi víte, tak jsme v počátcích našeho blogu popisovali "drobné" problémy s ubytováním na Banksii :). Když to teď vezmu v rychlosti zpětně, tak samotné ubytování bylo docela fajn. Pěkný domek, s bazénem, docela čistý, dostatečně vybavený, zabezpečený a v klidné čtvrti. Co už tolik fajn nebylo byla v našem případě vzdálenost od centra, počet lidí v domě (14 lidí je prostě na jednu kuchyň trochu moc), občas polská mentalita (správce domu) a především problémy s nedostatečnou datovou kapacitou internetu. Jakmile nebyl internet, tak se dala atmosféra v domě krájet, ale o tom už jsme psali v minulosti (každopádně je to tam naprosto největší slabina!). Co ještě nebylo dobré byl národnostní mix, protože v době, kdy jsme tam byli, tak tam bydleli převážně Češi a to není nejlepší na zlepšování angličtiny, protože člověk nemusí mluvit (tento mix se ale často mění).

O Information planet
Když se zpětně podívám na fungování IP, tak budou převažovat klady. Agentura zařídila co slíbila a pokud někde něco vázlo tak se to vždycky snažila nějak řešit.
Nejlepší věcí bylo to, jak nám v IP naplánovali studium - mezi kurzy nacpat co nejvíce prázdnin. Celé to vypadá naprosto jednoduše, ale znám spoustu lidí, kterým to jejich agentura nenabídla. Jedná se o to, že pokud studujete jazyk, a máte naplánovány tři stejné kurzy, tak mezi ně lze "nacpat" maximálně (pouze) jeden měsíc prázdnin. Pokud si ale kurzy naplánujete rozdílné (např. všeobecná ang., business ang., přípravy na certifikáty (FCE) apod.) tak mezi ně lze nacpat měsíce dva. (UPDATE (rok 2011): Imigrační v Austrálii každým rokem mění podmínky pro studenty/kurzy, takže tento plán se dvěma měsíci prázdnin je již neaktuální - čerstvé info by vám měla dodat každá agentura...). To, že tady jde později kurzy předělat tak, že jsou všechny tři stejné přičemž vám dva měsíce prázdnin zůstávají vám taky nesdělí úplně všude... (agentura totiž vydělá o "trochu" méně).
Na druhou stranu je ale pravda, že nás IP "utáhla" především na to, že nám zajistí dependant víza, což nakonec nevyšlo a dokonce bylo i pár problémů při žádání ze Sydney. Každopádně jsme na tuto možnost byli předem upozorněni a podobné problémy by se nejspíš vyskytly i v případě cestování s jinou agenturou. Co považuji za největší slabinu IP je jejich kancelář v Praze. Když jsme totiž poprvé opouštěli kancelář, tak jsme měli opravdu velmi špatný pocit z prostředí (kancelář je v jedné ulic vedoucích z Václaváku a je sdílena se společností GTS travel). Tvrdé nepohodlné sezení (přeci jen konzultace netrvá 5 minut...), "přepážkovitý" styl a celkově takové umouněné. Ulice ve které má agentura sídlo je taky kapitolou sama pro sebe. Když to porovnám s prostředím Alfa agency, tak se to fakt nedá porovnávat (je ale fakt, že jsem viděl nějaké nové fotky z agentury, takže je možné, že IP změnila sídlo).
Co se týká pobočky v Sydney, tak tady nebyl jediný problém. Renata nám vždycky se vším ochotně pomohla a i v dalších odděleních (práce, ubytování) se maximálně snažili.

UPDATE (duben 2010): Když jsem si psal před dvěma dny s Katkou z IP, (jakou sumu v tisících AUD nám převedou na účet za to, že jsme jim tu udělali takovou pozitivní reklamu :D), tak mi skutečně potvrdila, že se IP přestěhovala do nových prostor.

O škole (Ability education)
Ability education jsme si vybrali po konzultaci v IP. Chtěli jsme levnější jazykovou školu, ale ne zase žádnej odpad, na kterým by nás učili angličtinu turci. V globálu se dá říct, že tady jsou tři skupiny jazykovek podle jejich úrovní (a ceny). Na těch nejnižších vás učí nerodilí mluvčí. Do té střední by se dala zařídit Ability, GEOS (r.i.p.), ELSIS, SELC a do té poslední nějaké super extra dobré a drahé školy :).
Co se Ability týká, tak musím přiznat (a Romča bude zajisté souhlasit), že převládají hlavně pozitiva. Příjemné prostředí, učitelé (z 90ti % rodilí mluvčí) i ostatní personál. Pokud jsme potřebovali cokoliv změnit (čas studia, kurz...), tak s tím nikdy nebyl problém a všechno proběhlo velmi rychle. Navíc se proslýchá i na konkurenčních školách, že jde Ability neustále nahoru a že za posledních pár let udělala neskutečné pokroky. Dobré je i umístění v centru a další programy, jako organizování sportovních aktivit, výletů apod...


Když to tedy všechno shrnu, tak ačkoliv je Austrálie docela daleko, tak není zas tak složité se sem dostat (pokud by někdo argumentoval tím, že na to nemá finance, tak budu argumentovat tím, že já jsem na to taky neměl... :). Největší problém je nutnost placení studia, protože pokud nestudujete (případně nejste dependant), tak ani nemůžete pracovat - což podle mě odradí nejvíce lidí. Pokud bych mohl poradit, tak pokud se sem chystáte s partnery, tak doporučuji shromažďovat veškeré společné dokumenty, obzvláště společnou korespondenci na stejnou adresu minimálně rok předem. Kontaktovat agentury bych také doporučil cca 6 měsíců předem, ať je vše potřebné zařízeno s předstihem. Co se výběru agentury týká, tak určitě navštivte také minimálně tři (klidně i víc) ať máte s čím srovnávat. Určitě se snažte získat co nejvíce informací předem ať později můžete pokládat dotěrné otázky agentům :). Přečtěte nějakou knihu (dobré pro všeobecnou orientaci) a sledujte i nějaký ten blog (dobré na nepřikreslené informace "přímo z místa dění" - obzvláště bych doporučil začátky blogů), což my jsme moc často nedělali. U Agentur nedávejte na první dojem a nenechte se odradit ani prostředím (o tom to hold není...).


blogerské zátiší
Právě je po druhé hodině v noci a Joel právě vstává do práce (chudák). Když na to tak koukám tak asi není více co dodat. Pokud jsem slíbil, že popíšu jak to celé vzniklo, tak to jsem snad tak nějak splnil.

Jestli jste se prokousali dnešním nezábavným čtením až sem, tak aspoň doufám, že jste narazili na nějakou tu použitelnou informaci, nebo radu, v případě že se sem chystáte.

Pokud se sem nechystáte, tak mi musíte odpustit... :D