Za zmínku možná stojí to, že do DH se dostal člověk pouze přes kontrolu, při které zabavovali lahváče (viď Ondro :) a další podobné nebezpečné věci. Ve chvíli kdy jsme do DH přicházeli my, tak tam několik členů ochranky zrovna kontrolovalo nějakou důchodkyni (patrně velmi nebezpečnou) a já jsem si v klídku prošel s batohem na zádech, takže kdybych si chtěl vzít třeba lahváče, nebo kulomet...
Od středy do pátku jsem pracoval, takže zbytek týdne pro mě už nebyl toliko zajímavý. Každopádně když nemusí člověk po práci do školy, tak je to hned příjemnější a z toho dne má i něco víc. Romča se opět snažila sehnat nějakou práci, ale ať posílala životopisy, nebo se vydala do města, tak pořád bez úspěchu.
V průběhu týdne se spojila přes Skype s ex-spolubydlícím Vláďou, takže byla docela sranda slyšet, jak se má člověk, který byl téměř rok v Austrálii, kterou opustil v období začínajících největších veder a přesunul se do ČR, kde řádí největší zima za posledních X let. :) Vláďa prostě nikdy nezklame a dokáže pobavit (což nám tady teď docela chybí), takže když jsem slyšel historku o tom, jak do Prahy dorazil v tričku, kraťasech a se slaměným kloboukem na hlavě, tak jsme se málem rozpůlil smíchy :D :D.
Touto cestou ho tedy zdravíme a těšíme se na další kousky :D.
Víkend byl o něco zajímavější i přes to, že jsme ho téměř celý "promrhali" doma. Sobota byla skutečný domácí zevlung, při kterém mě od PC zvedl pouze talíř výborného Romančinýho buřtguláše a výběh do Chinatownu pro něco málo ovoce a zeleniny. Romču celý den pobolívala hlava, takže na nějaké trávení dne na slunci nebylo moc myšlenek. K večeru mě zkontaktoval Kuba (ex-Banksia), že se za humny odehrává nějaká párty a co bylo v naší "žebrácké" situaci podstatné, že byla free (zdarma). Rozhodl jsem se tedy, že vyrazím (Romča raději zůstala doma) a když jsem lehce po desáté vyrážel, tak jsem akorát potkal Joela ve dveřích, jak nese dvě balení piva a nějaké další dobroty, že si zpříjemníme večer. Můj cíl byl ale daný, takže jsem pozvání ignoroval. Klub, kde se vše odehrávalo byla vlastně jedna restaurace, kolem které chodím každý den do práce a cesta tam zabere asi čtyři minuty. Když jsem tam dorazil, tak jsem nestačil zírat. Do této malé restaurace se nacpali dvě stage a působilo to fakt bizarně, protože v hlavní místnosti o velikosti dvou obýváků byla nacpaná stěna z repráků a druhá stage byla venku na jakési malé terase. Tím že to bylo zdarma, tak tam byla hlava na hlavě, tedy k nehnutí. Naštěstí mi Kuba ukořistil jedno pivo na baru, takže jsem tam nebyl zcela na suchu. Hlavní část večera se nesla především (tedy asi opět budou rozumět jen ty zasvěcení) v rytmu dub-stepu a zbytek vyplňoval DnB. Na to, že jsem měl jen jedno pivo, tak jsem si "večírek" opravdu užil, obzvláště kolem půlnoci, kdy se dubík proměnil na pár minut na zběsilý jungle... :)
Škoda, že pro mě "večírek" skončil předčasně, protože jsem narazil na naprosto stupidní pravidlo, které tady, jak všude slýchám, platí v dosti klubech Sydney. Když totiž opustíte klub, do kterého se tu většinou platí nemalé vstupné, tak nemáte žádnou jistotu, že vás opět pustí zpět. Po půlnoci jsem si totiž vyšel ven, nadýchat se něco málo čerstvého vzduchu a když jsem minul ochranku, tak mi to teprve došlo. Otočil jsem se, že se rychle vrátím, ale ty k.... mě už nepustili!!! Austrálie má pověst strašně pohodového kontinentu, ale čím déle tu člověk žije, tak poodkrývá různá nesmyslná pravidla, která tu jsou zavedena. Naštěstí jsme jich zatím tolik neodkryl, takže domu nejedu :). Přes tuto nemilost jsem si ale večer docela užil, takže jsem šťasten kráčel domů. Dát ale za vstup třicet déček, což je tu běžný standard, tak bych se cítil asi trochu jinak...
Když jsem dorazil domů, tak byla větší část Joelových láhví prázdná a probíhal karetní souboj ve hře prší. Docela mě překvapila Carolina, která si také nějaké to pivko dala a obrázek, kdy odcházela do pokoje spát, přála dobrou noc a lahváčem při tom cinkala o zeď mi ještě dlouho nevymizí z hlavy :D.
V neděli na nás vyšel úklid, takže jsme značnou část zabili úklidem a později jsme se opět vrátili k přípravě dokumentů a psaní průvodního dopisu k žádosti o dependant víza. Večer jsme měli na návštěvě devatenáctiletou asijskou dívku s jejími rodiči, kteří přišli obhlídnout byt, protože by nám sem případně dcerunku umístili. Tuším, že se jmenovala Vivian, takže uvidíme, jestli tady bude bydlet Vivian s náma.
Včera jsme se chtěli vypravit zkompletovat a ověřit veškeré dokumenty k vízu a pokud možno je i poslat ale opět to tak nějak nevyšlo. Jeden z důvodů byl i ten, že se Romče vrátili její zdravotní problémy a druhý, že jsem na pár věcí zapomněl, takže to vyšlo tak na půl. Dnes už bylo Romče líp, tak šla zařizovat se mnou a tentokráte už máme všechno připravené a už zbývá jen zajít na poštu a poslat to.
Dnes tu opět není moc obrázků, když teď máme foťák mimo provoz, tak aspoň přidáváme odkaz na článek od Jakuba a Markéty (TADY) kde popisují naše společné BBQ na Maroubře, o kterém jsme před časem taky psali.
Od zítřka až do neděle budu v práci, takže uvidíme kdy se tu objeví další příspěvek.
Když na to tak teď koukám, tak by se jeden podivil, co jde všechno napsat o takovém normálním a nudném týdnu. Pár čitatelů mi ale napsalo, že nemají co číst, takže tady mají co chtěli... :D
Držte palec!
Na závěr jedna žhavá novinka pro ty, kteří chtěli studovat angličtinu na škole GEOS!
GEOS je z finančních důvodů od včerejška zavřena, takže nejspíš bankrot...
ps: POČASÍ tak nějak pořád stejné - teploty kolem 30 ať svítí slunce, nebo je celý den pod mrakem.
Žádné komentáře:
Okomentovat